Závojenka jarní je jednou z nejškodlivějších hub a houbaři, kteří se zaměřují na sběr jarních druhů hub, by s ním měli bezpochyby počítat. Způsobuje mimořádně nepříjemné až vážné poškození zdravotního stavu, při kterém poškozený jedinec trpí extrémními potížemi, zvracením, průjmy, pocením a může mít také problémy s ledvinami. Primární příznaky poškození se projeví krátce po požití, v některých případech již po půl hodině.
Základní charakteristika Závojenky jarní
| Doba výskytu | Březen, duben, květen |
| Místo výskytu | Jehličnatý les, smíšený les |
| Užitná hodnota | Jedovatá houba |
| Tvar třeně | Válcovitý a bočně zmáčklý |
| Barva třeně | Hnědá a okrová |
| Konzistence třeně a dužniny | Křehká |
| Povrch třeně | Vláknitý na vrcholu však ojíněný |
| Povrch klobouku | Hladký |
| Barva klobouku | Hnědá, ale za vlhka černohnědá |
| Tvar klobouku | Kuželovitý s hrbolkem nebo zvoncem, hygrofánní |
| Vůně | Nevýrazná |
| Chuť | Nevýrazná |
| Hymenofor | Lupeny jsou našedlé, později však růžově hnědé |
| Prsten | Nemá |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Závojenky jarní
Klobouk 20-60 mm široký, zpočátku nálevkovitý, později rovný, obvykle se zvláštním ostrým hrbolkem. Je tmavý, šedohnědý nebo černohnědý, hygrofánní, za sucha mnohem světlejší, okrový až okrově hnědý, plstnatý, reflexní, lysý, šlachovitý. Okraj klobouku za mlada přesný, za vlhka průsvitně pruhovaný. Lupeny jsou spíše hustější, ale v některých případech i řídké, roztroušené lupeny, na počátku matné, později špinavě růžově šedohnědé. V žádném stupni vývoji nejsou spojené, ale volné, s rovným nebo nepravidelným okrajem.
Třeň je okrouhlý a dutý, pravidelně po straně stlačený, na bázi rozšířený, 20-60 x 3-10 mm, zbarvený srovnatelně s kloboukem nebo poněkud světleji, obvykle podélně vláknitý, nejlépe zvětralý a na bázi bíle plstnatý, v dospělosti prázdný. Dužnina je chudá, šedohnědá, pod pokožkou klobouku a koruny tmavší. Vůně a chuť jsou nevýrazné. Prach je růžový. Výtrusy jsou hranatého tvaru, s 5-7 špičkami, 7,5-12 x 6,5-9 µm, nebo protáhlého tvaru, Q = 1,1-1,5 (Qav = 1,25).
Bazidie jsou čtyřzubé. Ostří lupenů jsou plodné, cheilocystidy u ní nenajdete. Barevná zrnka jsou uložena v buněčné přepážce epidermis klobouku a stélky, ale v některých případech je buněčná substance navíc pigmentovaná. Přezky se nacházejí zásadně uvnitř hymenia, jinde jsou neobvyklé.
Výskyt Závojenky jarní
Vyvíjí se velmi hojně od března do května, samostatně nebo v trsech, většinou na slunných místech na okrajích lesů, podél cest, v křovinách, ale také na zelených plochách vně lesů, a pravidelně pod jehličnany.
Možnost záměny
Závojenka jarní (Entoloma vernum) se řadí mezi jedovaté houby, které způsobují nepříjemné stavy, jako je zvracení a nepříjemné průjmy. Nezkušený houbař si ji může splést se špičkou obecnou (Marasmius oreades) — také známou jako špička travní (roste spíše od května do listopadu), která má, ať už je to jakkoli, bělavé, nikdy ne šedohnědé nebo narůžovělé lupeny. Výtrusný prach je bílý a plodnice s tření jsou výrazně gumovitě pružné. Špička obecná je jedovatá kvůli její tvorbě kyanidu, který ovšem při správné tepelné úpravě z houby nakonec vyprchá. Na jaře rostoucí závojenka slanečkovitá (Entoloma hirtipes) se navíc vyznačuje pevnou slanomilnou vůní, heterodiametrickými (prodlouženými) výtrusy a sterilními čepelkami.
- Závojenka hedvábná (Entoloma sericeum) má moučnou vůni,
- Závojenka vonná (Entoloma ameides) má nasládlou vůni. V každém případě se tyto dva druhy vyvíjejí spíše v létě a v době sklizně.
Do kuchyně závojenka jarní nepatří!
Je to poměrně prudce jedovatá houba, ale i přesto, že je natolik výrazná, si ji lze splést s jinými jarními jedlými houbami. Proto, nezapomeňte se nejprve zeptat specialistů, abyste se ujistili, že si závojnatku jarní nepřidáte do polévky nebo omáčky!
