Holubinka jahodová je mykorhizní druh a zároveň jde o jeden z nejlepších konzumních druhů. Patří do podsekce Intengriforminae. Úplně celá plodnice se v rámci rubida zbarvuje výrazně žlutě. Může se jednat o boreo-alpínský druh. Je konzumovatelná, špičková a flexibilní pro kulináře. Překážkou je běžně to, že červiví.
Základní charakteristika holubinky jahodové
| Doba výskytu | Červenec, srpen, září |
| Místo výskytu | Jehličnatý les, rašeliniště, vřesoviště, v borůvčí |
| Užitná hodnota | Jedlá houba |
| Tvar třeně | Válcovitý |
| Barva třeně | Bílá |
| Konzistence třeně a dužniny | Křehký |
| Povrch třeně | Hladký |
| Povrch klobouku | Hladký |
| Barva klobouku | Červená |
| Tvar klobouku | Polokulovitý, plochý, vmáčknutý, klenutý |
| Vůně | Nevýrazná |
| Chuť | Pálivá, ale jinak nevýrazná |
| Hymenofor | Lupeny |
| Prsten | Nemá |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky
Povrch klobouku je pravidelně a nepatrně hrbolatý a zbarvený v několika smíšených odstínech narudlé a nažloutlé barvy. Kůže je štíhlá, hladká a lesklá.
Klobouk: 50-120(-150) mm široký, v mládí polokulovitý a masitý, později rovný až vrásčitý anebo může být i jemný, v některých případech v dospělosti bez vrásčitého okraje, reflexní, na povrchu jiskrný, za vlhka velmi slizký a lepkavý, zbarvený v několika střídavých odstínech narudlý a nažloutlý.
Kůže: Tenoučká, odlupující se do dvou třetin rozpětí klobouku.
Šupiny: 5-10 mm vysoké, spojené, snesitelně tlusté, křehké, na okraji klobouku upravené a v některých případech na okraji rudě, bělavě až bělavě krémové.
Třeň: 50-120 x 15-35 mm, okrouhlý a dutý, zpočátku pevný a plný, později lehce změklý, na povrchu jemně zvětralý a podélně pruhovaný, bílý, často obohacený o narudlé nebo narůžovělé tóny.
Dužnina: bělavá, na řezu nezměněná, s nenápadnou ovocnou vůní a mírnou nebo poněkud palčivou chutí uvnitř slupky mladších plodnic. Výtrusy jsou světle krémové až okrové.
Výskyt holubinky jahodové
Vyvíjí se hojně ve více vodnatých jehličnatých lesích (čili tam, kde se dobře drží voda v lesích), zpravidla pod smrky a borovicemi od středních poloh výše, často v mechu a borůvčí nebo dokonce v rašeliništích. Roste během července až říjnu.
Možnost záměny
Ve smrko-borovicových lesích se vedle holubinky jahodové (Russula paludosa) vyvíjí holubinka odbarvená (Russula decolorans), která má zejména šedavou dužninu. V listnatých lesích, ale také pod borovicemi, můžeme objevit holubinku Velenovského (Russula velenovskyi). Je menšího vzrůstu a má skoro zcela izolované ostnité výtrusy. Z nejedlých druhů této houby, které poznáme podle jejich zvláště nápadné dužniny, ale které se vyvíjejí ve srovnatelných oblastech, je třeba zmínit holubinku brunátnou (Russula badia).
Ta se vyvíjí v sušším podnebí nápadně voní po pryskyřici. Další je tu holubinka vrhavka (Russula emetica) s lesklým rudým kloboukem a souvisle bílým třeněm. Nehojná holubinka rudonohá (Russula rhodopus), která se vyvíjí pod smrky, častěji, než jinde zahrnuje nezaměnitelně rudě zbarvený klobouk a třeň. A disponuje nahořklou až palčivou dužninou.
Holubinka jahodová — Recept
Holubinky můžete přidat prakticky do jakéhokoliv jídla. Před použitím hub, je vždy nejlepší možností houby tepelně upravit. Pokud máte v úmyslu holubinky jíst za syrova, je nutné je oloupat!
- Lze je uvařit lehce v osolené vodě na 20 minut. Nebo je můžete namočit do studené vody.
- Holubinky jsou dobré ke smažení a do zapékaných pokrmů.
- Pokud si z nich chcete udělat polévku, buďte opatrní, protože pár holubinek dokáže uvolnit velké množství hořké příchuti.
- Pro vegetariánské pokrmy se využívají jako steaky. Kdy se vyberou pouze největší z holubinek. Doma se oddělí nohy od klobouků a celé klobouky se ugrilují. Dochutíme je kmínem, rozmarýnem, koriandrem, cibulí.
- Holubinky se kombinují s různými druhy zeleniny, zakysanou smetanou a cibulí.
- K holubinkám se hodí přihodit i trochu kopru, petrželky, česneku, citronové šťávy, černý pepř, saturejku, a i jiné koření. Hojně se využívají do různých salátů, předkrmů a nádivek.
