Holubinka se vyvíjí v malém množství pod břízami na vlhkých zelených místech. Někdy bývá označována za nejedlou, protože má mírně ostrou chuť. Chutná lépe za vlhkého podnebí než v suchém.
Holubinka chromová by mohla být organismem z čeledi holubinkovitých. Někteří tvůrci ji uvádějí jako nepoživatelnou kvůli její ostré chuti, zatímco jiní ji uvádějí jako jedlou, skvělou houbu. Starší houby, které mají lépe vyvinuté plodnice jsou často červivé.
Základní charakteristika holubinky chromové
| Doba výskytu | Červenec, srpen, září, říjen |
| Místo výskytu | Listnatý les, smíšený les |
| Užitná hodnota | Jedlá houba |
| Tvar třeně | Válcovitý |
| Barva třeně | Bílá, šedá |
| Konzistence třeně a dužniny | Křehká |
| Povrch třeně | Jemně vrásčitý |
| Povrch klobouku | Lysý |
| Barva klobouku | Žlutá, oranžová |
| Tvar klobouku | Polokulovitý, plochý, vmáčklý, klenutý |
| Vůně | Příjemně medová |
| Chuť | Pálivá, trpká |
| Hymenofor | Lupeny |
| Prsten | Nemá |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky holubinky chromové
Střední míra holubinky. Klobouk je 50-100 mm široký, středně masitý, v mládí polokulovitý, později zakřivený, narovnaný, nakonec široce odstátý, citronově až chromově žlutý, zřídka oranžový nebo nazelenalý. Okraj dlouho hladký, nanejvýš při vývoji slabě zvrásněný. Pokožka je za sucha ponurá a hladká, za vlhka lepkavá a lesklá, dá se odloupnout asi do poloviny šířky, jednou za čas až téměř do středu klobouku. Lupeny jsou zprvu tlusté, později zmenšené, středně tlusté, 6-9 mm vysoké, jemné, těsně spojené lupénky. Některé jsou větvené a jemně propojené žilkami, zpočátku bělavé, ve vývoji máslově žluté, ve stáří a při poškození nezaměnitelně tmavnoucí.
Třeň kulatý a dutý, 50-90 x 10-20 mm, v mládí pevný a plný, později pružný až komorovaný, podélně vrásčitý, bílý, poškozením a stářím nevýrazně tmavnoucí. Tkáň je na počátku pevná, brzy světlá, bílá, při poranění a ve stáří výrazně tmavnoucí. Vůně je mdlá, za sucha nasládle nektarová. Chuť je jemná, nanejvýš malinko nahořklá. Výtrusný prach je okrový. Výtrusy jsou kulovité, 7-9,5 x 5,5-7,5 µm, s ornamentikou, s areolami poněkud spojenými krátkými nebo delšími spojkami, tvořícími síť.
Výskyt
Vyvíjí se samostatně nebo ve svazcích na vlhkých svěžích stanovištích v listnatých a smíšených lesích pod břízou (v některých případech je navíc uvedena osika nebo bříza) na kyselejších půdách. Roste v období července až do října. Bohužel není příliš hojná.
Možnost záměny
Jakž takž zbarvenou holubinkou s šedavou substancí je holubinka odbarvená (Russula decolorans), která se však vyvíjí v jehličnatých lesích, především pod borovicemi, a pokožka čepičky je více oranžová.
- Holubinka hlínožlutá (Russula ochroleuca) je téměř palčivá v lupenech mladých plodnic.
- Holubinka žlučová (Russula fellea) je navíc ostře žahavá.
- Holubinka žlutá (Russula lutea) a její příbuzná holubinka měnlivá (Russula risigallina), která se vyvíjí v listnatých lesích, vytvářejí menší a křehčí plodnice a mají tmavší výtrusné pletivo.
Recept
Holubinkové škvarky
Ingredience:
- 600 g holubinek
- 200 g sádla
- Sůl a kmín
Postup
Holubinky nezapomeňte vyčistit. Třeň a klobouk nakrájíme na menší kousky. V kastrolu necháme rozehřát sádlo a zvolna mícháme. Smažíme kousky pomalu a snažíme se, aby se osmahly pouze do zlatova, nesmí se přismahnout. Ještě předtím než se stihnou do osmahnout, nasypeme kmín a sůl, aby nám houby chutnaly. Když dokončíme činnost, tvar a barva vám bude silně připomínat škvarky.
Holubinky na kmínu
Ingredience
- Holubinky
- Máslo / olej / sádlo
- Kmín
- Sůl
- Hladká mouka
- Citronová šťáva
- Čerstvá petrželka
Postup
Houby očistíme, nakrájíme, osolíme a zlehka poprášíme hladkou moukou. Přidáme trošku kmínu a necháme opéct ze všech stran. Po opečení dáme houby na talířek, kde si je dochutíme citronovou šťávou a posypeme petrželkou. Jako přílohu můžete zvolit brambory, chléb nebo něco, co vám přijde vhod.
