Třepenitka maková je vhodná na polévky, omáčky, ale také na zavařování. Je mimořádně cenná v lesnickém průmyslu, rozkládá pařezy a odumřelé kořeny, přitom nenapadá živé stromy a svými antimikrobiálními účinky působí proti nejničivějším dřevokazným organismům, jako je kořenovník vrstevnatý (Heterobasidion annosum) a václavka smrková (Armillaria ostoyae). Něco jiného je, že se jedná o anthrakoxenní organismus.
Základní charakteristika Třepenitky makové
| Doba výskytu | Březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec |
| Místo výskytu | Jehličnatý les, smíšený les, mýtiny |
| Užitná hodnota | Jedlá houba |
| Tvar třeně | Válcovitý (později dutý) |
| Barva třeně | Bílá (ve spodní polovině je narezavělá) |
| Konzistence třeně a dužniny | Pružná (dužnina bělavá a neměnná) |
| Povrch třeně | Hladký a lysý |
| Povrch klobouku | Hladký a lysý |
| Barva klobouku | Žlutá, oranžová a okrová |
| Tvar klobouku | Polokulovitý, plochý, vypouklý |
| Vůně | Nevýrazná |
| Chuť | Nevýrazná |
| Hymenofor | Lupeny (nejprve do bělava, následně makově modrošedé až fialově hnědé) |
| Prsten | Má pavučinovitý a mizivý |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Třepenitky makové
Klobouk je 15-80 mm široký, zprvu polokulovitý, při vývoji bývá zakřivený až rovný, a také slabě hygrofánní, oranžově žlutavý, uprostřed tmavší, na okraji žlutý. Ve stáří je korodovaný, bez zelených odstínů. Okraj klobouku nejprve okrajově podehnutý a později luxusně obohacený bělavými zbytky vláknitých žilek, později rovný, nakonec zvlněný, hladký a lysý.
Lupeny jsou decentně husté, s hojnými kousky, široce připojené ke třeni, v mládí bělavé, později šednoucí až makově šedé s bělavým okrajem, ovšem nikdy ne žlutozelené. Třeň je kulatý, dutý, 40-100 x 5-15 mm, pod kloboukem světle žlutý nebo krémový, směrem k bázi hnědnoucí, ve vyvinutých plodnicích oranžový nebo na bázi korodovaný, jemně vláknitý. Dužnina je v klobouku žlutavě okrová, v korunce žíhaně hnědá, bez zvláštní vůně a chuti. Výtrusy jsou matně šedavě fialové. Výtrusy jsou zakřivené, 6-8,5 x 4-5 µm, tlustostěnné, se zvláštním zárodečným pórem.
Výskyt Třepenitky makové
Vyskytuje se pravidelně od března do prosince, nehojně ve skupinách na pařezech, kmenech a kořenech jehličnatých stromů, zejména smrků, v běžných i vyvinutých smrčinách, kulturních smíšených lesích na nevápenitých půdách, ale i v listnatých a jehličnatých lesích. Často se vyskytuje i na spáleništích. Má sklon k vyšším polohám.
Možnost záměny
Škodlivá a jedovatá třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) má v mládí zelenožluté lupénky, na pokožce klobouku jsou navíc patrné zelené nebo olivové odstíny. Chutná odporně hořce. Nejedlá třepenitka cihlově červená (Hypholoma lateritium) častěji vytváří robustnější plodnice s cihlově červenou dužninou uprostřed klobouku. Ovšem, ta je velmi hořká. Méně zkušení houbaři si mohou třepenitku makovou splést i s opěnkou měnlivou (Kuehneromyces mutabilis) nebo křehutkou vodomilnou (Psathyrella piluliformis), které se navíc vyvíjejí v bohatých trsech na tlejícím dřevě. Při sběru pro kuchyňské využití si dejte pozor na záměnu s nebezpečnou jedovatou čepičatkou jehličnanovou (Galerina marginata), která má zkorodované oranžové až zkorodovaně hnědé lupeny.
Vaření z třepenitky makové
Jde o chutnou a jedlou houbu, která se velmi často používá do polévek, směsí a dokonce do octového nálevu.
Houbová Žemlovka
Ingredience
- 40 g sušených hub
- 6 housek
- 7 vajec
- 2,5 dl mléka nebo kysané smetany
- 2 lžíce oleje
- Máslo
- Cibule
- Petrželová nať a sůl
Postup
Předem namočené a prolisované houby nakrájíme, na oleji osmahneme cibuli, přidáme houby, osolíme, zalijeme 6 lžícemi vody zbylé od máčení hub a dusíme 7 minut. Vejce rozšleháme ve vodě nebo ve smetaně s trochou soli. Houby nakrájíme na řezy a jemně je potřeme vejcem. Nohu ohřívací misky pokryjeme houbami, na šlehačku dáme vrstvu podušených hub a přešleháme. Zapékáme 10 minut, v té chvíli houby zalijeme zbylými vejci a vrátíme na 20 minut pekáč zpět do trouby.
