Smrdutá holubinka je především nejedlá, ale mírně škodlivá — jedovatá. Její jedovatost zjistíme bez námahy ochutnáním kousku tkáně holubinky (kterou nepolykat), látka je silná a pálivá. Tato holubinka může navíc způsobit žaludeční potíže, ale pouze krátkodobě, bez dalších následků, takže je klasifikovaná jako nejedlá.
Základní charakteristika holubinky smrduté
| Doba výskytu | Červenec, srpen, září, říjen |
| Místo výskytu | Jehličnatý les, listnatý les, smíšený les |
| Užitná hodnota | Nejedlá houba |
| Tvar třeně | Válcovitý |
| Barva třeně | Bílá |
| Konzistence třeně a dužniny | Křehká, později dutá – nažloutlá |
| Povrch třeně | Hladký |
| Povrch klobouku | Slizký |
| Barva klobouku | Hnědá a žlutá |
| Tvar klobouku | Kulovitý, plochý, vmáčknutý a vypouklý |
| Vůně | Nepříjemná až odporná |
| Chuť | Pálivá až velice ostrá |
| Hymenofor | Lupeny, které jsou žluté a ve stáří skvrnité |
| Prsten | Nemá |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky holubinky smrduté
Klobouk 5-18 cm v průměru, v mládí kulovitý, později zvednutý, často zprohýbaný. Povrch okraje je rýhovaný, světle nebo špinavě okrové barvy, v některých případech žlutohnědý až žíhaně skvrnitý. Za vlhka výjimečně mastný a odporný až mazlavý, za sucha lesklý a na dálku účinněji loupavý.
Lupeny jsou spojené pouze krátce, někdy volné, rozvětvené, slámově žluté barvy se žlutavými kuličkami, ve stáří zkorodované od zaschlých kuliček tekutiny. Třeň 6-13 cm vysoký, 1,5-3,5 cm tlustý, kulatý a dutý, ve stáří prázdný, bílý nebo bělavý, na bázi okrově až hnědě zkorodovaný. Tkáň je nažloutlá, vůně mdlá, chuť palčivá. Výtrusný prach světle krémový, výtrusy téměř kruhové, bradavičnatě ostré, amyloidní, 7,5-10 x 6,5-9 µm velké.
Výskyt holubinky smrduté
Výskyt červen až listopad v listnatých a jehličnatých lesích a kyselých dubových lesích. Upřednostňuje kyselejší půdy, vyskytuje se jednotlivě nebo ve svazcích. Vyvíjí se skutečně v sušších obdobích. Kromě toho se vyskytuje v Alpách a Vysokých Tatrách v porostech dryádky.
Možnost záměny holubinky smrduté
Výjimečně srovnatelná je holubinka páchnoucí (Russula subfoetens), častěji tvořící poněkud menší plodnice s méně oslizlým kloboukem. Její tkáň se na řezu žlutě zbarvuje, když reaguje s KOH, zejména na bázi třeně. Mezi oběma druhy existuje řada středních tvarů, přičemž několik odborníků klasifikuje holubinku smrdutou (Russula foetens) a holubinku páchnoucí (Russula subfoetens) jako jediný druh, zatímco pro jiné mají oba dva druhy nedostatečně vystihující rozmanitost mezi holubinkou smrdutou (Russula foetens) a holubinkou páchnoucí (Russula subfoetens).
Holubinka hořkomandlová (Russula grata), holubinka tmavolemá (Russula illota) nebo holubinka nejvonnější (Russula fragrantissima) mohou být vzhledově srovnatelné, ale mají charakteristickou vůni po hořkých mandlích nebo marcipánu. Také je lze poznat podle nezaměnitelně brázdité ornamentiky výtrusů. Holubinka hřebínkatá (Russula pectinatoides) a pruhovaná (Russula insignis) mají nanejvýš palčivou dužinu.
Holubinka – Recept
Holubinku smrdutou neochutnávejte a ani z ní nic nevařte. Houba vás při menším množství nemusí zabít, ale pěkně vám zkazí den. Ve větším množství by mohla být konzumace fatální! Pokud si chcete pochutnat na některé z holubinek, sbírejte pouze jedlé a zkuste následující recept!
Holubinka na přírodní způsob
Ingredience:
- 600 g holubinek (namodralá, nazelenalá, mandlová)
- 2 ks červené papriky
- 2 ks cibule
- Koření (grilovací, provensálské)
- Petrželka
- Sádlo
- Sůl
Postup
Holubinky očistěte, odřízněte jim nožky (pro ilustraci, na smaženici nebo na polévku), rozkrojte je na poloviny. Rozehřejeme tuk na pánvi a pro začátek opečeme klobouky na straně, kde jsou lupeny, opékáme 2-3 minuty, dokud se kůže nezačnou lesknout, v tu chvíli klobouky otočíme, posypeme solí a pepřem a opékáme 1-2 minuty z druhé strany. Osmažené houby dejte stranou a v tuku opečte nakrájenou cibuli a na kostičky nakrájenou rudou papriku. Osmažené houby dejte na talíře, přidejte směs papriky a cibule, posypte nasekanou petrželkou a podávejte s chlebem nebo pečivem.
