Václavka severská (Armillaria borealis) se pravidelně vyvíjí na stojících kmenech, v některých případech velmi vysoko. Patří k nejrozšířenějším druhům hub v naší zemi a většina houbařů si bez nich nedokáže představit období sklizně. Obvykle se díky svému jménu neztratí v žádném atlase hub.
V těch starších se dozvíme, že existuje jeden druh, který je mimořádně variabilní a obsahuje výraznější množství barevných forem. Jak se však v poslední době ukázalo už v pozdějších desetiletích, v Evropě (navíc i u nás) se vyskytovalo až sedm druhů václavek a všechny jsou mimořádně variabilní. Ale které druhy zde tedy můžeme objevit a jak je můžete snadno poznat? To nikdo neví. V každém případě musíme předem upozornit na to, že zejména u starších plodnic je určení totožnosti i pro odborníka výjimečně obtížné, ba přímo obskurní. Abychom o tom mohli rozhodnout, musíme mít mladé a dobře vyvinuté plodnice.
Základní charakteristika Václavky severské
| Doba výskytu | Červenec, srpen, září a říjen |
| Místo výskytu | Na dřevě listnáčů, pod jehličnany (jako je borovice) |
| Užitná hodnota | Jedlá houba (až po tepelném zpracování) |
| Tvar třeně | Okrouhlý a dutý |
| Barva třeně | Bělavá |
| Konzistence třeně a dužniny | Třeň je dutý a dužnina pevná |
| Povrch třeně | Hrudkovitý |
| Povrch klobouku | Hrudkovitý, hrbolkatý |
| Barva klobouku | Světle okrový až hnědý |
| Tvar klobouku | Klenutý, malý |
| Vůně | Nevýrazná |
| Chuť | Nevýrazná až svíravá |
| Hymenofor | Lupeny |
| Prsten | Má |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Václavky severské
Klobouk je 30-80 (100) mm široký, na začátku je sklovitý, poté téměř rovný, zpravidla nebo možná bledý, okrově hnědý, oranžově hnědý nebo žlutohnědý, na vrcholu zajištěná světle žlutohnědými nebo okrovými šupinami, na okraji předtím dlouho téměř holá. Okraj klobouku je v mládí vypočítaný a spojený s okrajem bělavým závojem. Lupeny jsou snesitelně tlusté, bělavé nebo krémové. Třeň je okrouhlý a dutý, často kyjovitý, 60-100 x 5-15 mm, pod kloboukem bělavý, pod prstenem v barvě klobouku bělavý, někdy s ojedinělými bělavými skupinami nebo prstenci ze zbytků závoje.
Dužnina je bělavá, na řezu nezměněná, tuhá. Vůně je nevýrazná. Chuť je okrajově svíravá. Výtrusy jsou bělavé. Výtrusy jsou oválné, okrouhlé, 7-8,5 x 4,5-5,5 µm shodně s Laessoe a Petersen (2019) nebo Knudsen, Vesterholt et al. (2018), 7-12 x 6-8,5 µm shodně s Antonínem a Tomšovským (2010) (tato míra je bližší našemu vnímání), hladké, bezbarvé.
Výskyt Václavky severské
Vyvíjí se v některých případech již v červnu, ve vyšších polohách někdy hojně, obvykle v bohatých trsech na pařezech a živých kmenech listnáčů, zejména bříz, ale i jehličnanů.
Možnost záměny
Základními znaky václavky severské jsou její vývoj v bohatých trsech ve vyšších polohách a menší, světle zbarvené plodnice se světlými šupinami na vrcholu klobouku. Světle zbarvená václavka obecná (Armillaria mellea) roste v teplejších pásmech a obsahuje žlutý klobouk a žlutě lemovaný prstenec. Ostatní druhy václavek jsou živější plodnice, zpravidla s tmavšími a odlišujícími se šupinami na klobouku.
Václavka severská – Recept
Václavky jako paprika
Ingredience:
- 300 g václavek
- 30 g másla
- 1 cibule
- sladká paprika
- 1/8 l smetany
- Sůl
Postup
Na rozpuštěném másle osmahneme nakrájenou cibuli, přidejte celou nebo polovinu hlavy václavek, 1/2 lžičky papriky, osolte a poduste přibližně 15 minut. Obalený pokrm přelijeme smetanou a jako přílohu podáváme bramborové noky.
