U této známé a pravidelně sbírané houby si dejte pozor na dvě věci. Zaprvé, nepleťte si václavku obecnou s jedovatou houbou. Také, jakmile ji budete připravovat v kuchyni, buďte si jistí, že ji důkladně provaříte.
Václavka obecná obvykle vyrůstá s nástupem chladnějšího klimatu. Podle pověsti začínají václavky rašit na svatého Václava (28. září), podle kterého dostaly své jméno. Jejich sezóna je poměrně dlouhá a v lesích je objevíte až do listopadu. Co byste měli vědět, když potřebujete naplnit svůj košík těmito houbami?
Základní charakteristika Václavky obecné
| Doba výskytu | Srpen, září, říjen, listopad |
| Místo výskytu | Jehličnatý les, listnatý les, smíšený les, parky, mýtiny |
| Užitná hodnota | Jedlá — po delším tepelném zpracování |
| Tvar třeně | Válcovitý — rovný nebo prohnutý, někdy na bázi zduřelý |
| Barva třeně | Hnědá, žlutá a okrová |
| Konzistence třeně a dužniny | Tvrdá — třeň je plný, dužnina v klobouku je měkká, bílá a nezměněná |
| Povrch třeně | Hladký a vláknitý (vločkatý) |
| Povrch klobouku | Šupinkatý (šupiny časem zmizí) |
| Barva klobouku | Hnědá, žlutá, okrová někdy i nazelenalá |
| Tvar klobouku | Polokulovitý, plochý, s hrbolem, klenutý |
| Vůně | Nevýrazná |
| Chuť | Trpká |
| Hymenofor | Lupeny — bílé až nažloutlé a hnědé, ve stáří s bíle zaprášenými výtrusy |
| Prsten | Má bílé nebo žluté a vatovité |
| Pochva | Není |
Klíčové znaky Václavky obecné
Klobouk je 30-120 mm široký, nejprve kuželovitý, později téměř rovný, nejmladší plodnice mají klobouk olivově hnědý, později světle medově oranžový nebo olivově oranžový, se světlejším nažloutlým okrajem, ve středu tmavší, poněkud šupinatý. Šupiny jsou častěji odlišené a ve středu vyšší, u zralejších plodnic postupně mizí. Okraj klobouku je zprvu podehnutý a spojený se třeněm bělavým pláštěm, jehož zbytky mohou na okraji krátce přetrvávat, ale ve zralosti je ostrý a často zvlněný.
Lupeny jsou decentně tlusté, s hojnými lupeny, sametové, tu a tam nažloutlé, při vývoji červeno hnědě skvrnité, široce připojené ke třeni a v žádném okamžiku sbíhavé. Třeň je kulatý a dutý, 50-200 x 5-15 mm, pravidelně dynamicky ohnutý, bělavý, nažloutlý nebo narůžovělý, s přecházejícími bělavými plášťovými chomáčky, posléze od báze žíhaně hnědnoucí. Pod kloboukem je na třeni vidět vytrvalý a často blanitý vatovitý bělavý prsten, pravidelně nažloutlý nebo se žlutým okrajem.
Dužnina je bělavá, středně pevná a pružná. Vůně je v literatuře nejčastěji přirovnávána k sýru Camembert a ve stáří může být nepříjemná. Chuť je mírně svíravá. Výtrusy jsou bělavé nebo světle krémové. Její barva odpovídá zhruba 1b — 2a na Romagnesiho stupnici pro barvu výtrusů holubinek. Výtrusy jsou zakřivené, bezbarvé a jejich velikost je v rámci popisu častěji uváděna jako 6-9,5 x 4-7 µm, ale podle odhadů odborníků byly výtrusy mnohem delší, až přibližně 11,5 µm s šířkou 9,6 µm.
Výskyt Václavky obecné
Vyvíjí se od srpna až do listopadu, pravidelně v obrovských trsech, na odumřelém nebo oslabeném listnatém dřevě (v jižní Evropě spíše na exotických jehličnanech) – dubu, habru, buku, ovocných produktech. Lze ji nalézt i v lesích, v parcích, výsadbách a stromořadích. Inklinuje k teplejším oblastem, kde může být místy velmi hojná. Ve vyšších polohách je vzácná nebo neroste vůbec. Václavka obecná může být nebezpečným parazitem a při rozsáhlém rozšíření může způsobit značné finanční škody na lesních porostech.
Možnost záměny
Bez námahy je možné ji zaměnit za jiné druhy, které mají prsten na třeni, zejména u václavky smrkové (Armillaria ostoyae), václavky hlízovité (Armillaria gallica) nebo václavky cibulkotřenné (Armillaria cepistipes), které se vyvíjejí ve větších výškách, ale všechny tyto druhy jsou z hlediska jedlosti rovnocenné. Normálními znaky václavky obecné jsou její vývoj na listnatých stromech, světle žlutavá barva plodnic a žlutě lemovaný prstenec.
Recept z václavky obecné
Z kulinářského hlediska může být václavka skvělou konzumní houbou, ale vyžaduje delší vaření (nejméně 30 minut), protože obsahuje termolabilní látky, které mohou způsobit žaludeční potíže. Doporučuje se václavky zavařovat ve sladkém a slaném nálevu. Jsou také známé pro své využití pro falešnou dršťkovou polévku. Václavky mohou být atraktivní houbou, plodnice sbírané ve volné přírodě lze prodávat na trzích. Ať tak či onak, je na seznamu tržních hub od dob, kdy se tento druh uchytil a zahrnuje všechny druhy václavek.
Václavky na smetaně
Ingredience
- 500 g václavek
- 150 ml smetany na vaření
- 100 g másla
- Drůbeží bujón
- Sladká paprika
- Kukuřičný škrob (nebo hladká mouka)
- Citronová šťáva
- Špetka cukru moučku a sůl
Postup
Očistěte, nakrájejte a propláchněte václavky, vložte je do hrnce s bublající vodou a nechte 1 minutu povařit. Přesypeme je do cedníku a znovu propláchněte. Rozpustíme máslo, přidejte papriku, krátce orestujeme, zalijte přibližně 300 ml vody a přidejte propláchnuté václavky. Přidejte vývar, jemně osolte, přikryjte a 20 minut poduste. Během dušení přidejte vypařenou vodu. Když houby změknou, přidejte vodu (přibližně 1300 ml), povařte, přidejte smetanu a zahustěte škrobem rozkvedlaným v malém množství vody. Dochutíme citronovou šťávou, cukrem a solí. Podáváme s chlebem.
