Křemenáč osikový, křemenáč krvavý a dubový má ve svém názvosloví velký chaos. Jestli považujeme křemenáče krvavého a dubového za jediný druh — krvavý (Leccinum aurantiacum) – a zahrnujeme k němu varianty předchozího křemenáče osikového s hnědými nebo rudě strukturovanými šupinatými třeni u mladých plodnic. Křemenáč osikový (Leccinum rufum) v mládí souvisle zahrnuje bílý třeň s bílými šupinami, které se kvůli vývoji zakrývají.
Základní charakteristika Křemenáče osikového
| Doba výskytu | Červen, červenec, srpen, září a říjen |
| Místo výskytu | Listnatý les, smíšený les, jiné i pod solitérami osiky |
| Užitná hodnota | Jedlá a velmi chutná houba |
| Tvar třeně | Válcovitý a kyjovitý |
| Barva třeně | Bílá a šedá |
| Konzistence třeně a dužniny | Tvrdá a ve stáří až dřevnatá |
| Povrch třeně | Matný s bílými, později hnědými šupinkami |
| Povrch klobouku | Sametový |
| Barva klobouku | Červená, oranžová až tmavě červená |
| Tvar klobouku | Polokulovitý, plochý a vypouklý |
| Vůně | Příjemná a houbová |
| Chuť | Příjemná a houbová |
| Hymenofor | Rourky bělavé, později našedlé |
| Prsten | Nemá |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Křemenáče osikového
Křemenáče jsou nádherné, nezaměnitelné plodnice, které jsou mezi houbaři rozšířené a uznávané. Klobouk je 50-150 (220) mm široký, nejprve polokulovitý, pak dlouze klenutý, nakonec luskovitý, oranžový, žíhaně oranžový, rudooranžový nebo žíhaně hnědý, v mládí lemovaný přívěskatým, nepředvídatelně špičatým blanitým lemem zesilujícím až 6 mm nad okraj, poté tento blanitý lem pomalu mizí. Povrch klobouku je jemně plstnatý, na tomto místě tu a tam okrajově strukturovaný, ve stáří většinou olivový a za vlhka okrajově lepkavý.
Rourky hymenoforu jsou v době vývoje až 30 mm dlouhé, stlačené kolem vrcholku třeně, téměř volné, bílé nebo bělavé, ve stáří nakonec drobně našedlé nebo nahnědlé, na průřezu tmavnou. Póry jsou malé, upravené, ve všech vývojových stádiích zbarvené v rámci stejného způsobu jako stěny rourek. Pohmožděná místa na pórech se zbarvují do šedorůžova, v té chvíli se zastírá do šedofialové nebo černá.
Třeň je protažený 80-200 x 15-30 mm, téměř kulatý a dutý, na bázi bez zjevného rozšíření, v nejlepším případě poněkud stažený, na povrchu bílý nebo bělavý, hrubě vločkatý. Šupinky jsou v mládí bílé nebo bělavé, později pomalu mění barvu na okrovou nebo šedavě okrovou, tu a tam nevyhnutelně na matně hnědou nebo tmavou v dolní a střední části třeně, ale obvykle zůstávají světle zbarvené v horní části třeně až do dospělosti.
Bělavé šupiny na třeni mladých plodnic se při dotyku rychle zakalí. Na bazální části třeně, která je víceméně zajištěna bělavou plstí, se čas od času objevují modré, modrozelené nebo nazelenalé skvrny. Dužnina je bílá nebo bělavá, na řezu nabíhá špinavě růžovějící, téměř za 10 min.) se jednoznačně zakalí do špinavě šedofialové nebo špinavě šedohnědé a nakonec šedočerné. Chuť je jemná, nádherná, vůně nenápadná.
Výskyt Křemenáče osikového
Vyvíjí se od května do listopadu pod osikami nebo topoly, v lese nebo i v trávě mimo les v dosahu kořenového systému symbionta, zpravidla ve volných trsech. Na jednom místě se může obvykle vyvíjet několik dlouhých let.
Možnost záměny
- Křemenáč březový (Leccinum versipelle (Fr. & Hök) Snell), která má od mládí na třeni tmavé šupiny, zahrnuje méně rudý klobouk a vyvíjí se pod břízami.
- Jedlý je také křemenáč smrkový (Leccinum piceinum Pilát & Dermek), který se vyvíjí pod smrky.
- Jedlý křemenáč krvavý (Leccinum aurantiacum) (Bull.) Gray, který obsahuje tmavší klobouk, zkorodované hnědé šupiny a vyvíjí se pod osikami a duby. Je jedlý.
- Křemenáč borový (Leccinum vulpinum Watling), která se vyvíjí pod borovicemi a je poživatelný.
Křemenáč osikový — Recept
Nejlépe se však hodí na steaky. Kromě toho, že se jedná o zvláštní houby, vyznačují se tím, že dokonale drží tvar a nepraskají jako řízky z jiných hub. Řízky z křemenáče osikového jsou skutečnou delikatesou. Včetně toho, že tato houba, která je jen zřídka nemocná, je navíc úžasná upravená v octovém nálevu, na sušení a v různých směsích. Nicméně je tu jedna věc, která by vás při manipulaci s ní neměla šokovat. Tkáň uprostřed vaření a sušení ztmavne, ale nestresujte se, na chuť to nemá žádný vliv.
Syrový křemenáč
Ingredience:
- 200 g Niva
- 30 g sušeného křemenáče
- Sůl
- Kmín
- Pepř
- 50 g másla
- Hořčice
- Cibule
- Sladká paprika
- Ostrá paprika
Postup
Houby namočíme do vody, pak uvaříme. Po uvaření je nechejte odpočinout a okapat a poté je umelete. Do mísy si rozdrobte sýr, přidejte papriku a z toho vymodelujte kompaktní hmotu, kterou nechejte vychladit. Z hmoty se pokuste vymodelovat houby, vršky klobouků obalíme v paprice, a ještě je strčíme vychladit. Podejte je jako překvapení a čerstvým chlebem a pivem.
