Dubový křemenáč neboli krvavý by mohl být zdravou, pevnou, a tak výjimečně známou houbou. Vyvíjí se nejčastěji pomálu, ale jsou místa, kde je hojný. Kam na něj chodit a k čemu je v kuchyni dobrý? Klasifikace kolem tohoto druhu bývala matoucí a řada jedinců považovala dubák a krvavec za dvě různé houby. To už vyřešila Česká mykologická společnost, která je považuje za jednu a tutéž houbu.
Základní charakteristika Křemenáče dubového
| Doba výskytu | Červen, červenec, srpen, září a říjen |
| Místo výskytu | Listnatý les |
| Užitná hodnota | Jedlá a velice chutná houba |
| Tvar třeně | Válcovitý a kyjovitý |
| Barva třeně | Bílá |
| Konzistence třeně a dužniny | Tvrdá |
| Povrch třeně | Hladký, později pokrytý hnědočernými šupinkami |
| Povrch klobouku | Sametový, suchý a matný |
| Barva klobouku | Hnědá, červená a oranžová |
| Tvar klobouku | Polokulovitý, plochý a vypouklý |
| Vůně | Příjemná a nevýrazná |
| Chuť | Příjemná |
| Hymenofor | Rourky jsou bělavé, později žlutavé, poraněním fialovějící |
| Prsten | Nemá |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Křemenáče dubového
Klobouk je 40 až 150 mm široký, v mládí kulovitý, převislý přes pokožku spojenou s třeněm, později polokulovitý, zakřivený až je téměř plochý, jemně plstnatý, cihlově červený. Rourky jsou zpočátku bělavé až krémové, později šedavé. Póry jsou v mládí tmavší, okrové až hnědé, později blednoucí. Třeň je 60 až 200 mm vysoký, až 50 mm tlustý, téměř kulatý a dutý, ve stáří u klobouku omezený, na bázi leptaný nebo nahnědlý, od mládí zajištěný zkorodovanými, červenohnědými šupinami, ve stáří matně hnědý. Výtrusný prach je vždy hnědý.
Je dokonce vzácnější než Křemenáč osikový (Leccinum rufum), který je blízce příbuzný. Vyvíjí se pod osikami a topoly, ale také pod duby a vzácně pod jinými listnáči (bříza), v lesích i mimo ně.
Výskyt Křemenáče dubového
Vyvíjí se roztroušeně pod osikami a duby, sklání se k rozpustné půdě. Vyskytuje se od nižších poloh až po horskou úroveň.
Možnost záměny
- Křemenáč březový (Leccinum versipelle)
- Křemenáč osikový (Leccinum rufum)
- Křemenáč smrkový (Leccinum piceinum)
Křemenáč dubový — Recept
Tento křemenáč lze v kuchyni využít mnoha způsoby. Křemenáče zkrátka a dobře vůbec nesnáší červy, a to díky své pevné dužnině, kterou červi nemají rádi. Je tedy vhodná pro všechny úpravy, které vás napadnou. Tyto houby jsou úžasné zejména na steaky a menší kousky lze využít v octovém nálevu, kde budete moci naložit celé houby, počítajíc i nožičky. Křemenáč krvavý, kterému se na Moravě navíc říká krvavý janek, se mimořádně snadno suší. Zahrnuje výraznou, sladce oříškovou vůni, takže vylepší každý pokrm.
A v případě, že nemáte čas ji hned nakrájet a zpracovat, má další výhodu. V lednici vydrží několik dní jako nový. Je jen jedna věc, která by vás při přípravě této houby neměla šokovat. Během teplé úpravy a sušení dužnina postupně tmavne, ale nestresujte se, na chuť to nemá žádný vliv. Tato reakce probíhá u všech druhů křemenáčů, ale i u kozáků. Pokud přeci jenom chcete ztmavnutí dužniny zmírnit, můžete vyzkoušet vodu s citronem, do které nakrájené houby ponoříte.
Zapečené křemenáče
Ingredience:
- 2 cibule
- 4 rajčata
- 4 vejce
- Mléko
- Máslo
- Sůl
- Pepř
- Bazalka
- Bylinky na dochucení
Postup
Křemenáče nakrájejte na větší kousky a osmahneme je na másle. Osmažené houby vložíme do zapékací misky spolu s nakrájenými rajčaty, nakrájenou cibulí a kousky česneku. Směs průběžně osolte a opepřete a přidejte lístky čerstvé bazalky, petrželky nebo jiné bylinky. Poté směs zalijte vejci rozšlehanými v troše mléka. Nechte zapéct v troubě asi 15 minut. Recept lze také obměnit strouhaným tvrdým sýrem, kterým se pokrm posype na závěr. Podáváme nejlépe s vařenými brambory.
