Čepičatka jehličnanová (Galerina marginata)

Galerina marginata

Čepičatka jehličnanová (Galerina marginata) má místo mezi Agaricales, což jsou stopkovýtrusné houby, které se řadí do řádu pečárkotvarých. Ve starším písemnictví je navíc známá jako čepičatka jehličnatá. V minulosti bylo v této skupině čepičatek rozpoznáno několik srovnatelných druhů (např. z relativně nedávné doby v rámci krásné vícesvazkové publikace Pilze der Schweiz), např. čepičatka jednobarvá (Galerina unicolor) a čepičatka podzimní (Galerina autumnalis), ale shodně se současnými informacemi se jedná o nerozlišitelné druhy na základě molekulárního zkoumání.

Základní charakteristika Čepičatky jehličnanové

Doba výskytuSrpen, září, říjen
Místo výskytuJehličnatý les, smíšený les
Užitná hodnotaSmrtelně jedovaté
Tvar třeněVálcovité
Barva třeněHnědá, žlutá a okrová
Konzistence třeně a dužninyPružná
Povrch třeněVláknitý a nahoře hnědavě poprášený
Povrch kloboukuHladký, se zbytky plachetky
Barva kloboukuHnědá, žlutá a okrová
Tvar kloboukuPlochý a klenutý
VůněOkurkově moučná
ChuťOkurková a moučná
HymenoforLupeny — skořicově hnědé, husté a úzké
PrstenMá vláknitý až blanitý
PochvaNemá

Klíčové znaky Čepičatky jehličnanové

Klobouk čepičatky jehličnanové je 2-5 cm široký, žíhaný až okrově hnědý, hygrofánní, uprostřed světlejší než na okraji, který při zasychání tvoří tmavší polokouli prstenec na okraji klobouku. Lupeny v mládí světle okrové, při rozvinutí žíhané hnědé, s bělavým odlupujícím se okrajem, připojené ke třeni nebo jsou souběžné. Výtrusný prach je žíhaně hnědý, což je u druhově bohaté třídy Galerina obvyklé.

Třeň je obvykle 1,5 — 3 krát delší než vzdálenost napříč klobouku, vodnatě okrově hnědý, podélně bělavý, pruhovaný s oranžovým žilkováním, které kvůli zasychání tmavne. V horní třetině až polovině třeně se nachází vatovitý pomíjivý prstenec, který je v případě, že se udrží až do zralosti, pokrytý zkorodovanými výtrusy. Dužnina má okurkově moučnou vůni.

Výskyt Čepičatky jehličnanové

Čepičatky jehličnanové se vyvíjejí hojně, samostatně nebo v malých svazečcích, méně pravidelně ve shlucích, častěji tvořených jednotkami plodnic, nejčastěji na mrtvém dřevě jehličnanů, ale není vzácná (zejména v rámci širšího smyslu) ani na listnáčích.

Možnost záměny

Konzumní a výborná opěnka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis, syn. Pholiota mutabilis) se vyvíjí nevyčerpatelně v různých shlucích od května do října na mrtvém dřevě listnáčů, zřídka i jehličnanů, zejména na vlhkých místech kolem potoků a řek. Někdy se objevuje přízvisko opěnka, přičemž správný název je určen podle vývoje kolem pně, zatímco příznivci opěnek si vymysleli vývoj kolem pařezů jako pěna.

Klobouk opěnky měnlivé je 2-6 cm široký, hygrofánní, za sucha světle okrový, za vlhka matně okrový, uprostřed světlý a na okraji za sucha matný, pravidelně nejasně srovnatelný s kloboukem čepičatky jehličnanové. Lupeny jsou v mládí zajištěny žilkami, světle okrové, později okrově hnědé až matně hnědé (nikoliv žíhané hnědé) od vyvíjejících se výtrusů, s hladkým, důsledně zbarveným okrajem, připojeným ke třeni až krátce splývající. Výtrusnicový prach je tmavě hnědý, což je patrné v rámci barvy lupenů a v rámci uspořádání prstence vyvíjejících se plodnic.

Třeň je přes prsten hladký, pod ním souvisle tmavší hnědá až černohnědá textura. Prstenec je pevný, štětinovitý, při vývoji poprášený s matně hnědými výtrusy, ale u starších plodnic může být splihlý nebo špatně ohraničený. Dužnina obsahuje nezaměnitelný houbový zápach. Vzhledem k tomu, že se čepičatka jehličnanová nevyvíjí tak jako dříve na jehličnanech, dává často zmiňované přísloví sbírejte čepičatky jen z listnáčů malý smysl.

Jsou navíc zaznamenány případy, kdy se opěnka měnlivá a čepičatka jehličnanová společně vyvíjí na jednom pařezu nebo padlém kmeni. Základem je zapamatovat si, že je třeba tyto dva druhy spolehlivě rozeznat, a to při sběru opěnky k jídlu, nejlépe pod dohledem zkušeného houbaře v terénu na procházce, na internetu nebo na výstavě.

Třepenitka maková (Hypholoma capnoides) se v době sklizně vyvíjí ve shlucích a trsech na mrtvém dřevě jehličnanů, zejména smrků. Klobouk je 2-6 cm široký, žlutý až žlutookrový, v mládí na okraji bělavě šupinkatý a lemovaný bílými zbytky rubáše. V mládí jsou lupeny bělavé, s vývojem výtrusů průběžně tmavnou do běžné makové modrošedi. Třeň je bělavý až světle žlutý, podélně vláknitě ojíněný, v nejlepším případě s přechodným bílým prstenem, z něhož při vývoji zůstávala tmavší linka nebo vůbec žádná. Dužnina slabě voní po houbách.

Křehutky, jako je křehutka Candolleova (Psathyrella candolleana), křehutka vodomilná (Psathyrella piluliformis, syn. P. hydrophila) a křehutka čokoládová (Psathyrella spadicea), se navíc vyvíjejí ve shlucích na odumřelém listnatém dřevě. Jejich plodnice jsou zjevně jemné a křehké, s tenkým tělem. Lupeny jsou v mládí bělavé nebo světle okrové, u vzrostlých plodnic téměř tmavé z výjimečně matných výtrusů. Jsou konzumovatelné, ale hodí se spíše do polévek, protože kvůli své jemnosti se při delším vaření spojeném s mícháním upraveného pokrmu zcela znehodnotí.

Lysohlávky (Psilocybe), které sbírá několik netradičních houbařů, jsou to drobné houby, které si neznalý sběratel může bez námahy splést s jedním z prudce jedovatých klobouků.

Čepičatka jehličnanová — Recept

Primární škodlivost čepičatek, které se označuje jako Galerina autumnalis (což je v současnosti ekvivalentní slovo pro G. marginata), pozoroval již v roce 1912 americký mykolog Charles Horton Peck. V čepičatce jehličnaté a příbuzných druzích (v té době rozlišovaných) byla nalezena vysoká koncentrace amanitinů (nazývaných také amatoxiny), podle Kubičky asi 40 % je srovnatelných s koncentrací v muchomůrce zelené, a podle pozdějších úvah skutečně velmi srovnatelné nebo dokonce mnohem vyšší množství.

Amanitiny v každém případě jsou navíc obsaženy v mechu nebo na mýtinách rostoucích druzích, které jsou zaměnitelné s lysohlávkami, sbíranými ke speciálním účelům. Otrava faloidními látkami způsobí poškození jater a ledvin. Čepičatka jehličnanová je brutálně až smrtelně škodlivým organismem a je třeba ji mít na paměti při sběru některého z drobnějších trsnatě rostoucích druhů hub na dřevě nebo v detritu.

Od Milena Snopovská

Studuji marketing, baví mě psát, vařit, cestovat a sportovat na rekreační úrovni (cyklistika, běžky, běhání, plavání a spoustu dalších). Nejraději mám chvíle strávené se svým bíglem Francisem.