Na první pohled může být křemenáč smrkový běžnou jedlou houbou, ale obvykle to není zcela pravdivé. Po pravdě řečeno se vyvíjí jednou za čas. Většina houbařů skutečně nerozeznává mezi rozmanitými druhy smrkových hub a řada z nich skutečně neví, že je smrková houba ohrožená. Křemenáč smrkový byl zařazen na Červený seznam ohrožených druhů. Takže spíše, než sbírat tuto houbu bychom ji měli maskovat, aby si ji méně vzdělaní houbaři nedali do proutěné nádoby.
Základní charakteristika Křemenáče smrkového
| Doba výskytu | Červenec, srpen, září a říjen |
| Místo výskytu | Jehličnatý les, smíšený les, pod smrkem obecným |
| Užitná hodnota | Jedlá a výtečná houba |
| Tvar třeně | Válcovitý |
| Barva třeně | Bílá a po otlačení zelená |
| Konzistence třeně a dužniny | Tvrdá |
| Povrch třeně | Zrnitý, nahoře s bílými a dole s rezavohnědými šupinkami |
| Povrch klobouku | Plstnatý, matný a suchý |
| Barva klobouku | Hnědá, červená a rezavohnědá |
| Tvar klobouku | Polokulovitý, plochý a vypouklý |
| Vůně | Houbová a nevýrazná |
| Chuť | Příjemná |
| Hymenofor | Rourky, bělavé, později šedé |
| Prsten | Nemá |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Křemenáče smrkového
Klobouk je 50-140 mm široký, v mládí téměř kulatý, stabilně polokulovitý, sklenutý až téměř rovný. Pokožka klobouku je suchá, matná, zpočátku (vláknitě) plstnatá nebo zvětralá, později rozpraskávající, (oranžová, cihlová) rudě až žíhaně hnědá, v dospělosti se dlouho rozšiřuje místy až nad okraj klobouku. Rourky jsou v mládí bělavé, později šedohnědé, až 20 mm vysoké, na počátku v segmentu růžovějící, v tomto bodě šednoucí až tmavnoucí.
Póry jsou malé, upravené, na začátku hnědavě tmavé, pravidelně s olivovým nádechem, později rozmazané, špinavě bělavé. Třeň je kyjovitý nebo okrouhlý a dutý, 80-140 x 15-30mm, bělavý, ojíněný šedohnědými až tmavými šupinami, na bázi při otlačení modrozelený. Dužnina je bělavá, na řezu šedorůžová, na bázi třeně šedomodrá a nakonec (hnědavá) tmavá. Chuť je okouzlující, vůně je slabá. Výtrusný prach je hnědý. Výtrusy jsou sotva vřetenovité, 12-18 x 3,5-5 µm, hladké.
Výskyt Křemenáče smrkového
Vyvíjí se od července do října, lokálně hojně, v podhorských a horských lesích, zejména smrkových a smrkoborových, na nekryté půdě pokryté jehličím. Mykorhizu vytváří se smrky.
Možnost záměny
Je charakteristický svým vývojem pod smrky a (olivově) šedohnědými póry. Ať je to jakkoli, řada houbařů často nerozlišuje mezi různými druhy křemenáčů, protože všechny křemenáče jsou jedlé a chutné. Křemenáč borový (Leccinum vulpinum) je skutečně velmi podobný, takže existují určité pochybnosti, zda se může jednat o izolovaný druh. Shodně s Holecem et al. (2017) se křemenáč borový vyvíjí pod borovicemi a liší se nevýraznou (nikoli tmavou) oxidací dužniny, světlejší rudou čepičkou a rudými šupinami na stélce.
Křemenáč smrkový — Recept
Houbová paštika z křemenáčů a lišek
Ingredience
- 4-5 hrstí lesních hub
- 1/2 ks červené cibule
- 1 dcl bílého vína
- 1 hrst pekanových ořechů
- 5 lžic smetany
- 2 ks stroužků česneku
- 3 lžíce másla
- 2 lžíce slunečnicového oleje
- koření dle chuti tymián, sůl, pepř
Postup
Připravte si veškeré suroviny. Očistěte a nakrájejte houby na malé kousky/plátky. Rozehřejte hlubší pánev, nalijeme do ní olej a houby na něm asi 5 minut smažte po boku s nadrobno nakrájenou cibulí. Přilijte víno. Přidejte nahrubo nasekejte česnek a dochuťte. Přikryjte pokličkou a nechte dusit, dokud víno nevybublá. Osmažené houby a pekanové ořechy vložíme do mixéru a rozmixujeme dohladka. Zředíme smetanou. Ochutnejte, zda je paštika dostatečně připravená, a v případě potřeby ji osolte nebo opepřete. Nalijte do čistých džbánků a paštiku zalijeme rozpuštěným máslem. Odstavte a nechte v chladničce přes noc ztuhnout. Podávejte s brusinkami a čerstvým chlebem.
