Pařezník pozdní patří mezi jedlé houby, nejedná se však o houbu přílišné kvality. Velkou výhodou je to, že ho můžeme nalézt v době kdy jiné druhy hub již nerostou. Tato houba je tužší a má mírně nahořklou chuť a nevýraznou vůni. Roste roztroušeně ve skupinách na odumřelých i živých kmenech listnatých stromů. Především na kmenech olší, vrb, buků a javorů na vlhkých místech. Vyskytuje se ve smíšených a listnatých lesích, ale také v parcích, zahradách a na mýtinách v období od září do ledna. V kuchyni se používá k sušení či přípravě guláše nebo k nakládání do nálevu.
Základní charakteristika Pařezníka pozdního
| Doba výskytu | září – leden |
| Místo výskytu | listnaté lesy, smíšené lesy, parky, zahrady, mýtiny |
| Užitná hodnota | jedlá houba |
| Tvar třeně | postranní, kyjovitý, dolů ztenčující |
| Barva třeně | žlutá, okrová, oranžová |
| Konzistence třeně a dužniny | pružná |
| Povrch třeně | plstnatý, jemně šupinkatý |
| Povrch klobouku | šupinkatý, plstnatý a za vlhka slizký |
| Barva klobouku | zelená, olivová, šedá, hnědá |
| Tvar klobouku | plochý, klenutý |
| Vůně | nevýrazná |
| Chuť | nevýrazná, hořká |
| Hymenofor | lupeny |
| Prsten | nemá |
| Pochva | nemá |
Klíčové znaky Pařezníka pozdního
Klobouk: bývá široký 30 – 100 mm, ledvinovitý, škeblovitý nebo vějířovitý, s rovným, jemně zvlněným okrajem. V mládí je lepkavý, za vlhka lesklý a slizký, za sucha sametový, olivově hnědý nebo zelený, někdy namodralý. V ranném stadiu, stejně jako lupeny i oranžový.
Lupeny: jsou v mládí žlutooranžové, později až okrově hnědavé, husté a pružné, zřetelně oddělené od třeně.
Třeň: je postranní a krátký, kyjovitý, 10 – 30 x 10 – 20 mm, dolů ztenčující. Povrch třeně je plstnatý a jemně šupinkatý. Barvu mívá oranžovou, okrovou nebo žlutou.
Dužnina: je tuhá, bělavá nebo nažloutlá. Má nevýraznou, někdy mírně nahořklou chuť a nevýraznou vůni.
Mikroskopie: výtrusy ledvinovité nebo válcovité, 4-6,5 µm dlouhé a 1-2 um široké, hladké a bezbarvé, cystidy přítomny na lupenech i třeni. Výtrusný prach je bílý.
Výskyt Pařezníka pozdního
Pařezník pozdní roste roztroušeně ve skupinách na odumřelých i živých kmenech listnatých stromů. Především na kmenech olší, vrb, buků a javorů na vlhkých místech. Vyskytuje se ve smíšených a listnatých lesích, ale také v parcích, zahradách a na mýtinách v období od září do ledna.
Možnost záměny
Pařezníka pozdního si lidé často pletou s hlívou ústřičnou. Od té se liší především okrově až oranžově žlutě zbarveným, plstnatým, často nápadně jemně oranžově šupinkatým třeněm.
Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) – výborná, jedlá, dřevokazná houba, velice oblíbená a hojně sbíraná, která má i léčivé účinky. Snadno se dá pěstovat v domácích podmínkách a také průmyslově. Má raději chladnější počasí, nalézt ji proto můžeme od října do března ve smíšených a listnatých lesích, v parcích, zahradách, na mýtinách a pod. Roste hojně v trsech nad sebou na pařezech a kmenech různých dřevin, především listnatých stromů.
Pařezník pozdní recept
Pařezník pozdní smažený v česnekovém těstíčku
Ingredience na 2 porce:
- Pařezník, omytý a očištěný
- 1 ks vejce
- 1 hrnek mléka
- 1 hrnek hladká mouka
- 1 stroužek česneku
- sůl
- pepř
- olej na smažení
Postup:
Z pařezníku vykrájíme tuhé středy. Do misky rozklepneme vejce, přidáme hladkou mouku, přilijeme mléko, přidáme nadrobno nasekaný česnek, špetku soli a pepře (podle chuti) a metličkou vymícháme hladké těsto. Na pánvi si rozehřejeme olej a pařezníky obalené v těstíčku smažíme po obou stranách dozlatova. Usmažené pařezníky necháme okapat na papírové utěrce a podáváme ještě teplé např. se salátem Coleslaw.
