Kvůli své mimořádné hořkosti je při běžném vaření nepoživatelná. Houba může být mimořádně dobrá akorát k vyhození nebo ještě lépe, nechejte ji na místě, kde jste ji našli! Pokud ji dáte do vařeného jídla, pravděpodobně ji vyhodíte i s hrncem. Nicméně otravy třepenitkou svazčitou byly v rámci písemných důkazů vylíčeny již za dřívějšího SSSR, Rakouska, Itálie a Japonska.
Průběh poškození organismu závisí na množství faloidu, kdy dochází k poškození jater a ledvin s přechodem do jaterního komatu. Zajímavosti o vaření jsou zatím nejasné, ale je pravděpodobné, že zahrnovalo neobvyklou přípravu, kterou může hořkost zmizet (např. mléčné vykvašení, využívané u ryzců), nebo šlo o zvláště praštěné jedlíky. Nebyly zatím upřesněny jedovaté látky, ale je třeba mít na paměti, že se jedná o jedovatou rostlinu. Pokud by se nepochybně prokázala její jedovatost, jednalo by se o tepelně škodlivý druh, který má odpudivou chuť. Všechny ostatní jedovaté houby naší přírody mají báječnou chuť!
Základní charakteristika Třepenitky svazčité
| Doba výskytu | Březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec |
| Místo výskytu | Jehličnatý les, listnatý les, smíšený les, parky, sady, zahrady, křoviny, mýtiny, ostatní |
| Užitná hodnota | Jedovatá houba |
| Tvar třeně | Válcový — později dutý |
| Barva třeně | Žlutá — dole nahnědlá |
| Konzistence třeně a dužniny | Pružná — dužnina je sírově žlutá, na bázi nahnědlá, nezměněná |
| Povrch třeně | Vláknitý a rezavý |
| Povrch klobouku | Hladký a lysý |
| Barva klobouku | Žlutá (uprostřed do hněda) |
| Tvar klobouku | Plochý, zvoncovitý a klenutý |
| Vůně | Zemitá a nevýrazná |
| Chuť | Nepříjemně hořká |
| Hymenofor | Lupeny — hustý, sírově žlutý, pak špinavě zelený až černofialový |
| Prsten | Má nepatrný, pavučinovitý a následně mizí |
| Pochva | Není |
Klíčové znaky Třepenitky svazčité
Klobouk je 2-7 cm široký, polokulovitý, později téměř narovnaný, někdy s hrbolkem uprostřed, sírově žlutý až zelenožlutý, s červenohnědými až hnědými tóny uprostřed, zejména při vývoji. U výjimečně mladých plodnic je klobouk na povrchu povlečen bělavou nebo nažloutlou pavučinou, která navíc pokrývá lupeny. Poté je okraj klobouku nepravidelně ohraničený a velum v dospělosti zpravidla mizí. Lupeny jsou tlusté a štíhlé, spojené se třeněm, v mládí zelenožluté, při vývoji téměř hnědé nebo purpurově hnědé od dozrávajících výtrusů, ale při blízkém hodnocení souvisle se zeleno žlutým nádechem.
Třeň je kulatý a dutý, prázdný, hladký, 3-10 mm široký, sírově žlutý, směrem k bázi světlejší, s prstenčitými zbytky síťky v horní části mladších přírodnin, u zralejších plodnic často hnědě očištěný od výtrusů. Dužnina je sírově žlutá až zelenožlutá, odporně nahořklá. Vůně je mdlá, a typicky houbová. Poměrně často se navíc vyskytuje drobnější druh subviride (syn. var. pusillum), který je mnohem drobnějšího vzrůstu s kloboučky nejvýše 2-3 cm v průměru, ostatní znaky jsou nerozlišitelné. Několik odborníků ji považuje za rozdělený druh, který se nazývá třepenitka drobná (Hypholoma subviride).
Výskyt Třepenitky svazčité
Tento druh se hojně vyvíjí od časného jara do pozdní sklizně a v mírné zimě v různých trsech na mrtvém dřevě listnatých i jehličnatých stromů a na bázi živých stromů. Na stromech a pařezech se pravidelně vyvíjí podle kořenového systému, a vypadá to, jakoby se vyvíjela ze země, a to i přesto, že zdroj doplňků je zakryt v půdě.
Možnost záměny
- Třepenitka cihlová (Hypholoma sublateritium) je hojný, statnější a masitější druh s kloboukem širokým až 15 cm. Klobouk má nezaměnitelné cihlově rudé odstíny, zatímco třeň je bělavý se žlutavými odstíny, nikdy ne sírově žlutý. Vyvíjí se trsovitě na mrtvém listnatém dřevě, více však v teplejší části roku, často na stejných plochách jako třepenitka svazčitá. Kvůli své nahořklé dužnině je nejedlá.
- Vzácnějším druhem může být Třepenitka kořenující (Hypholoma radicosum), který se vyvíjí samostatně nebo v malých trsech na odumřelém dřevě jehličnanů, zejména ve vyšších polohách. Obsahuje žlutý až žlutooranžový klobouk, je statnější než třepenitka svazčitá a obsahuje dlouze kořenující třeň. Je nejedlá a okrajově jedovatá.
- Třepenitka roztroušená (Hypholoma marginatum), nazývaná navíc jako třepenitka okrajová, je vcelku slušně hojným drobnějším druhem vyvíjejícím se na mrtvém dřevě jehličnanů. Vyvíjí se ve svazečcích místo v trsech, třeň je zvláště žilkovaný a okraj klobouku je drsný až lemovaný bělavými zbytky žilek. Je nejedlá!
- Jedlá šupinovka kostrbatá (Pholiota squarrosa) se vyvíjí ve shlucích na mrtvém i živém listnatém dřevě. Mohlo by se jednat o statný druh se žlutým, neklouzavým, masitým, nezaměnitelně žlutohnědým strukturovaným kloboukem, který je v době vývoje až 20 cm široký. Třeň obsahuje v nejlepším případě nezaměnitelný prstenec, na povrchu hladký a zespodu texturovaný. Lupeny jsou v mládí bělavé nebo nažloutlé, v době vývoje hnědavé. Dužnina je žlutá a voní a chutná po houbách.
Do kuchyně třepenitka svazčitá rozhodně nepatří!
Třepenitka svazčitá je jedovatá houba, proto ji nedoporučujeme sbírat a už vůbec ne konzumovat!
