Křemenáč borový je bezpochyby jeden z nejrozšířenějších a nejúžasnějších hub. Vyvíjejí se zásadně v listnatých lesích a podél lesních cest a jejich obyčejný červenooranžový klobouk je činí nepřehlédnutelnými a snadno rozeznatelnými. Tyto chutné houby jsou vhodné do všech kulinářských úprav, zejména v rámci staročeského černého kuby.
Křemenáč (např. kamenáč, kameňák, janek, křemeňák) je snad ve všech ohledech perfektní. Křemenáče jsou vzhledově nádherné, jednou za čas červivé, chutnají úžasně, zvlášť chutné jsou houbové řízky nebo mladé houby naložené v octě. Jejich zvláštní červenooranžový klobouk je činí nepřehlédnutelnými a snadno identifikovatelnými a je téměř nemyslitelné je zaměnit s jakoukoli škodlivou houbou. Ale lze je zaměnit za podobně chutný kozák.
Základní charakteristika Křemenáče borového
| Doba výskytu | Červenec, srpen, září a říjen |
| Místo výskytu | Jehličnatý les, smíšený les, pod borovicemi |
| Užitná hodnota | Jedlá a velmi chutná houba |
| Tvar třeně | Válcovitý, kyjovitý a v mládí břichatý |
| Barva třeně | Bílá |
| Konzistence třeně a dužniny | Tvrdá a na řezu se barví do šedofialova |
| Povrch třeně | Posetý červenohnědými šupinkami |
| Povrch klobouku | Sametový, matný a suchý |
| Barva klobouku | Hnědá, červená, rezavě purpurově hnědá |
| Tvar klobouku | Polokulovitý, plochý a vypouklý |
| Vůně | Příjemná a nevýrazná |
| Chuť | Příjemná |
| Hymenofor | Rourky sametové a pak šedookrové |
| Prsten | Nemá |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Křemenáče borového
Klobouk je 40-100 (150) mm široký, zprvu polokulovitý, později obalený (talířovitý), hnědočervený, za mlada jemně plstnatý, za vlhka poněkud lepkavý. Plodnice jsou 15-25 mm vysoké, na koruně neohrnuté, bělavé nebo krémové, na řezu se zbarvují mdle modrofialově. Póry mají barvu rourek, později se stávají okrovými. Třeň je kulovitý a dutý nebo kyjovitý, 70-150 x 15-40 mm, s bělavým podkladem, zpočátku s bledými, později hnědavými až téměř tmavými šupinami. Dužnina je bělavá, na řezu nanejvýš poněkud narůžovělá, potom šedavá (ne tmavá), na bázi třeně častěji modrozelená. Výtrusný prach je hnědý až hnědoolivový. Výtrusy jsou vřetenovité, 12-15 x 3-4 µm.
Výskyt Křemenáče borového
Pravděpodobně se vyvíjí výjimečně vzácně samostatně nebo ve svazcích ve vyšších polohách v borových lesích, kde vytváří mykorhizu s borovicí lesní (Pinus sylvestris).
Možnost záměny
Lze ji zaměnit za křemenáč smrkový (Leccinum piceinum). Liší se od něj mykorhizou s borovicemi a zejména skutečností, že jeho pletiva se při řezu zbarvují nanejvýš do mírně šedé, takže se nezbarvují šedočerně až tmavě!
Křemenáč borový — Recept
Staročeský černý houbový Kuba
Ingredience:
- 300 g ječných krupek
- 3 lžíce sádla
- 1 cibule
- 3 hrsti sušených nebo nadrobno nakrájených čerstvých hub, ideálně křemenáčů
- 1 lžička kmínu
- 3–4 stroužky česneku
- 2 lžíce sušené majoránky
- sůl
Postup
Sušené houby namočíme přes noc do vody. Kroupy propláchněte studenou vodou. Rozehřejte 1 lžíci tuku, přidejte kroupy, promíchejte a zalijte asi 800 ml vody. Vařte je tak dlouho, dokud nejsou měkké. Na druhé lžíci tuku osmahneme nadrobno nakrájenou cibuli, přidejte houby, kmín a téměř 15 minut poduste. Uvařené kroupy smíchejte s houbami, prolisovaným česnekem a majoránkou. Přípravnou misku vymažte zbývajícím tukem, rovnoměrně na ni nasypeme kroupy a houby. Pečeme ve vyhřáté troubě na 180 °C téměř 35 minut, tmavé kousky musí mít zvenku kůrčičku.
