Hnojník třpytivý — Coprinellus micaceus by mohl být univerzálně rozšířeným organismem z čeledi Psathyrellaceae. V případě, že se čerstvě nasbírané houby před konzumací řádně tepelně upraví, jsou vhodné ke konzumaci. Pokrmy z hnojníku třpytivého třpytky nikdy nekombinujte s alkoholickým nápojem, protože hrozí nebezpečí nevolnosti!
Základní charakteristika Hnojníku třpytivého
| Doba výskytu | Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad |
| Místo výskytu | Parky, sady, zahrady, stráně, mýtiny |
| Užitná hodnota | Jedlá houba |
| Tvar třeně | Válcovitý |
| Barva třeně | Bílá |
| Konzistence třešně a dužiny | Křehká |
| Povrch třeně | Lesklý |
| Povrch klobouku | Rýhovatý a jemně zrnitý |
| Barva klobouku | Hnědá, okrová |
| Tvar klobouku | Vejčitý, zvoncovitý |
| Vůně | Nevýrazná |
| Chuť | Nevýrazná |
| Hymenofor | Lupeny |
| Prsten | Nemá |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Hnojníku třpytivého
Klobouk 10-50 mm široký, zprvu vejčitý, 10-40 mm vysoký, výrazně pruhovaný, žluto hnědý, s bělavými moučnými kapkami vela na povrchu, později zvoncovitý nebo nálevkovitý se zvlněným nebo roztřepeným okrajem, souvislý, štěpný, chudý, rozpraskaný, s vyvýšeným okrajem. Lupeny bývají velmi husté, 3-8 mm široké, v mládí bělavé nebo světle okrové, rychle (fialově) šednoucí, nakonec téměř tmavé s bledým okrajem, rozprostřené. Třeň okrouhlý a dutý, 30-120 x 2-7 mm, prázdný, zpočátku na povrchu drsný (kaulocystidy), později holý, bílý, hladký, na bázi okrajově rozšířený.
Dužnina je štíhlá, jemná, bělavá, dokud jsou plodnice mladé. Vůně a chuť jsou nevýrazné. Plodnice nepodléhají příliš autolýze a lze je skutečně sušit i když jsou zatím mladé, a ne tak vyvinuté. Stárnutím tmavnou a drobí se, ale nerámují tmavou, hladkou dužninu. Prach spor je černo hnědý až černý. Výtrusy jsou zakřivené až vejčité, 7-10,5 x 4,5-7 µm, někdy s nálevkovitou bází a zkráceným vrcholem (mitrovitým), matně zkorodované hnědé — zárodečný pór je centrální.
Výskyt Hnojníku třpytivého
Často se vyvíjí v bohatých trsech nebo shlucích, nejčastěji na pařezech nebo na tlejících kořenech u báze kmene listnatých stromů. Vyskytují se především od května do listopadu a to opravdu mimořádně hojně.
Možnost záměny
Velmi srovnatelná je houba hnojník kmenový (Coprinellus truncorum) a klamavý hnojník (Coprinellus saccharinus), které nemají zvětralý hřbet (žádné kaulocystidy). Kontrasty mohou být také v rámci tvaru nebo míry výtrusů, barvy klobouku a vela, ale údaje bývají nebo možná jsou stále rozporuplné. Diskutuje se o tom, zda se jedná o podstatné izolované druhy. Také nebo možná neobvyklý hnojník lesní (Coprinellus silvaticus) nemá na povrchu klobouku vločky vela.
Hnojník — Recept
Někdy je označován jako konzumní houba, ale nelze jej kombinovat s alkoholem — má srovnatelné účinky jako antabus. Zpravidla je považována za nejedlou houbu.
Guláš z Hnojníku
Ingredience:
- 750 g hub
- Pórek
- 1 ks cibule
- 2 lžíce kukuřičné mouky
- 2 lžíce olivového oleje
- 1 lžíce sladké papriky
- 2 stroužky česneku
- Mořská sůl
- Kmín
- 1 lžička mořské řasy
- 1 lžička libečku
Postup
Pečlivě nakrájíme houby na menší kousky, stejně jako cibulku a pórek. Rozehřejte si pánvičku a následně si na ní poduste vše nakrájené. Za chvíli si přisypte sladkou papriku, lehce poprášíme moukou. Podle chuti nezapomeňte dosolit, okmínovat, a nakonec zalijeme vodou. Celý obsah duste až do té doby, než vše krásně změkne. Nemusíte udržovat vysokou teplotu, protože pak hrozí, že směs připálíte. Zvolte raději menší stupeň a osmažte si pokrm pomalejší cestou.
Jakmile se dostanete do bodu, že pokrm změkne, dohoďte na pánev mořské řasy, trochu libečku a nezapomeňte ani na prolisovaný česnek. Jakmile dosmažíte, přendejte jídlo na talířek a podávejte jej pokud možno s pečivem.
