Šupinovka je výjimečně srovnatelná s václavkami a skutečně se vyvíjí na stejných místech a ve stejnou dobu! Obě jsou jedlé, ale šupinovka je mnohem tvrdší. Od mládí bývají šupinkaté a na rozdíl od václavek, mají i třeň celý šupinkatý. Navíc se poznají podle barvy lupenů, které jsou uvnitř strupovitosti žlutohnědé, zatímco václavky mají lupeny světle masové. Jedná se o dřevokazný organismus, který je životně důležitým obtěžovatelem rostoucích stromů, které napadá a způsobuje křehnutí dřeva a následné rozlomení kmene.
V podstatě parazituje na listnatých stromech, ale nevyhýbá se ani jehličnatým stromům. V kuchyni se mladé kloboučky používají zejména k nakládání do octa, do guláše nebo do směsí s jinými houbami. Ať je to jakkoli, doporučujeme se při jejich konzumaci vyhnout jakémukoli alkoholickému občerstvení. Přestože nebyly zaznamenány žádné opakované případy poškození v kombinaci s alkoholem, několik případů již bylo zaznamenáno. Proto je lepší si víno nebo pivo nechat na další den a šupinovky zapít vodou.
Základní charakteristika Šupinovky kostrbaté
| Doba výskytu | Srpen, září, říjen, listopad |
| Místo výskytu | Jehličnatý les, listnatý les, smíšený les, mýtiny |
| Užitná hodnota | Jedlá houba |
| Tvar třeně | Válcovitý (vláknitě dřevnatý) |
| Barva třeně | Pod prstenem hustě hnědě šupinkatý |
| Konzistence třeně a dužniny | Tvrdá až dřevnatá (dužnina nažloutlá, v bázi třeně narezavělá, neměnná |
| Povrch třeně | Pod prstenem hustě hnědě šupinkatý |
| Povrch klobouku | Šupinkatý — odstálé rezavohnědé šupiny v soustředných kruzích |
| Barva klobouku | Žlutá, oranžová, citrónová až okrově žlutá |
| Tvar klobouku | Polokulovitý, plochý a kuželovitý |
| Vůně | Kořenitá, ředkvičková |
| Chuť | Hořká, trpká a svíravá |
| Hymenofor | Lupeny jsou husté, tenké, olivově nažloutlé, pak žlutohnědé až rezavohnědé |
| Prsten | Má, ale je chabý, šupinkatý, žlutý a rozpadavý |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Šupinovky kostrbaté
Klobouk je 30-100 (150) mm široký, zprvu polokulovitý, s dlouze ohrnutým okrajem, později široce nálevkovitý, lesklý až rovný, místy se středovým hrbolkem, suchý. Žlutookrová (někdy téměř bělavá) pokožka je hustě zajištěna tmavšími, okrově až žíhaně hnědými, do jisté míry tmavšími, vybíhavými šupinami uvnitř středu klobouku. Lupeny bývají tlusté, na začátku žluté, žlutookrové, s olivovým nádechem, později přecházející do olivově hnědé s výtrusným prachem, spojené, někdy s krátkými zoubky.
Třeň je okrouhlý a dutý, 50-120 (200) x 5-20 mm, plný, kloboukatý, ale směrem k bázi žíhaně hnědý, zajištěný zbývajícími tmavšími šupinami pod vláknitě roztřepeným prstenem, nad prstenem hladký. Dužnina je bělavě žlutá, u báze třeně přecházející do hnědé, s nádhernou vůní po zkaženém dřevě a jemnou, sem tam okrajově palčivou až kousavou chutí. Výtrusný prach je hnědý, korodovaný. Výtrusy jsou zakřivené, 6-8 x 3,5-5 µm, hladké, žíhané, hnědé.
Výskyt Šupinovky kostrbaté
Vyvíjí se hojně, od srpnových dnů do prosince, často v bohatých trsech na bázi kmenů nebo na kořenech živých i mrtvých stromů (např. smrku, jedle, buku, ohnivých sutí, lípy, jeřábu, vrby, jabloně), od bažin až po hory. Na živých stromech může způsobit působivé škody.
Možnost záměny
- Šupinovka ježatá (Pholiota squarrosoides) obsahuje vlhkou pokožku klobouku a za mokra ještě nezaměnitelné šupiny.
- Jiné srovnatelné šupinovky, například šupinovka slizká (Pholiota adiposa) nebo šupinovka zlatozávojná (Pholiota cerifera), mají šupiny více přitisklé.
- Při rozpoznávání šupinovek je navíc důležitým prvkem míra výtrusů.
- Méně zkušený houbař si může šupinovku kostrbatou bez námahy splést s václavkou obecnou (Armillaria mellea) nebo jinými druhy václavek.
- Václavky však mají světle zbarvené výtrusy.
Šupinovka kostrbatá — Recept
Je to konzumní houba, která má srovnatelné vlastnosti s václavkami a může se jen naložit do octa. Ať tak či onak, citlivým lidem může způsobit žaludeční potíže.
Ragú ze šupinovky s mrkví a hráškem
Ingredience:
- Houby
- Cibule
- Olej
- Paprika
- Pepř
- Kmín
- Mrkev
- Hrášek
Postup:
Větší cibuli nakrájenou na měsíčky osmahnu na másle nebo oleji dohněda. Přidám nakrájené lišky nebo šalvěj, lžíci sladké papriky, malý pepř a kmín. Osmahneme, podlijeme malým množstvím vody, přikryjeme, ztlumíme teplotu a pod pokličkou dusíme houby a zeleninu. Po deseti minutách přidáme dvě nakrájené mrkve a pokračujeme v dušení. Po deseti minutách dodáme jednu malou plechovku sterilovaného hrášku (jinak můžete použít ztuhlou mrkev s hráškem). Houbové ragú zahustíme lžící jíšky a provaříme. Dochutíme solí a pepřem. Rozumnou přílohou houbového ragú jsou těstoviny nebo rýže.
