Sírovec žlutooranžový, zvaný též chorošovec sírový nebo choroš sírový, je dřevokazná, jednoletá houba, která je v mládí jedlá a velmi chutná. Starší plodnice jsou suché a drolí se. Roste dosti hojně v početných trsech patrovitě nahloučených plodnic na větvích, pařezech i kmenech živých i odumřelých listnatých stromů v listnatých a smíšených lesích, ale také v sadech, alejích, zahradách a parcích v období od dubna do září. Často na ovocných stromech, akátech, vrbách, dubech a topolech, podél vodních toků nebo i ve městech, v teplejších oblastech. Tato houba je nebezpečný parazit, který vyvolává hnilobu dřeva. Chuť je nevýrazná, v mládí nakyslá a vůně příjemná, houbová. V kuchyni se využívají pouze mladé, šťavnaté a měkké plodnice na řízky nebo na guláš.
Základní charakteristika Sírovce žlutooranžového
| Doba výskytu | duben – září |
| Místo výskytu | listnaté a smíšené lesy, sady, aleje, zahrady, parky, podél vodních toků, teplejší oblasti |
| Užitná hodnota | jedlá houba (v mládí) |
| Tvar třeně | nemá třeň |
| Barva třeně | – |
| Konzistence třeně a dužniny | dužnina v mládí šťavnatá a měkká, později pak křehká a tvrdá |
| Povrch třeně | – |
| Povrch klobouku | hladký, později svraštělý |
| Barva klobouku | žlutá, oranžová |
| Tvar klobouku | polokruhovitý, vějířovitý |
| Vůně | příjemná, houbová |
| Chuť | nevýrazná, kyselá |
| Hymenofor | rourky |
| Prsten | nemá |
| Pochva | nemá |
Klíčové znaky Sírovce žlutooranžového
Plodnice: jsou přisedlé, kloboukaté, masité, jednoleté a způsobují hnědou hnilobu dřeva.
Klobouk: je masitý, bokem přirostlý, polokruhovitý až vějířovitý, hladký, později svraštělý, sírově žlutooranžový nebo žlutý, ve stáří pak bělavý, mívá 100 až 500 mm v průměru a je až 50 mm tlustý.
Rourky: jsou sírově žluté, s drobnými póry, dlouhé až 5 mm.
Dužnina: je v mládí šťavnatá a měkká, s nakyslou chutí, ve staří pak tvrdá a křehká.
Mikroskopie: hyfový systém dimitický, cystidy chybí, spory široce elipsoidní, hladké. Výtrusný prach je světle krémový.
Výskyt Sírovce žlutooranžového
Sírovec žlutooranžový roste dosti hojně v početných trsech patrovitě nahloučených plodnic na větvích, pařezech i kmenech živých i odumřelých listnatých stromů v listnatých a smíšených lesích, ale také v sadech, alejích, zahradách a parcích v období od dubna do září. Často na ovocných stromech, akátech, vrbách, dubech a topolech, podél vodních toků nebo i ve městech, v teplejších oblastech. Tato houba je nebezpečný parazit, který vyvolává hnědou hnilobu dřeva.
Možnost záměny
Tuto houbu nelze zaměnit za žádnou jinou, podobný je jen Sírovec horský (Laetiporus montanus), ten ale roste vzácně v horských lesích, ve vyšších polohách, parazituje na pařezech a kmenech jehličnatých stromů, hlavně modřínů a smrků. Je jedlý, ale hodně vzácný.
Sírovec žlutooranžový recept
Sírovec v trojobalu
Ingredience:
- sírovec žlutooranžový (mladé plodnice)
- hladká mouka
- vejce
- strouhanka
- sůl
- olej na smažení
Postup:
Plodnice sírovce omyjeme a necháme osušit. Poté je osolíme a obalujeme v trojobalu – mouka, vejce strouhanka. Smažíme na rozpáleném oleji zvolna, dozlatova.
