Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus)

Sírovec žlutooranžový, zvaný též chorošovec sírový nebo choroš sírový, je dřevokazná, jednoletá houba, která je v mládí jedlá a velmi chutná. Starší plodnice jsou suché a drolí se. Roste dosti hojně v početných trsech patrovitě nahloučených plodnic na větvích, pařezech i kmenech živých i odumřelých listnatých stromů v listnatých a smíšených lesích, ale také v sadech, alejích, zahradách a parcích v období od dubna do září. Často na ovocných stromech, akátech, vrbách, dubech a topolech, podél vodních toků nebo i ve městech, v teplejších oblastech. Tato houba je nebezpečný parazit, který vyvolává hnilobu dřeva. Chuť je nevýrazná, v mládí nakyslá a vůně příjemná, houbová. V kuchyni se využívají pouze mladé, šťavnaté a měkké plodnice na řízky nebo na guláš.

Základní charakteristika Sírovce žlutooranžového

Doba výskytuduben – září
Místo výskytulistnaté a smíšené lesy, sady, aleje, zahrady, parky, podél vodních toků, teplejší oblasti
Užitná hodnota jedlá houba (v mládí)
Tvar třeněnemá třeň
Barva třeně 
Konzistence třeně a dužninydužnina v mládí šťavnatá a měkká, později pak křehká a tvrdá
Povrch třeně
Povrch kloboukuhladký, později svraštělý
Barva kloboukužlutá, oranžová
Tvar kloboukupolokruhovitý, vějířovitý
Vůněpříjemná, houbová
Chuťnevýrazná, kyselá
Hymenoforrourky
Prstennemá
Pochvanemá

Klíčové znaky Sírovce žlutooranžového

Plodnice: jsou přisedlé, kloboukaté, masité, jednoleté a způsobují hnědou hnilobu dřeva.

Klobouk: je masitý, bokem přirostlý, polokruhovitý až vějířovitý, hladký, později svraštělý, sírově žlutooranžový nebo žlutý, ve stáří pak bělavý, mívá 100 až 500 mm v průměru a je až 50 mm tlustý. 

Rourky: jsou sírově žluté, s drobnými póry, dlouhé až 5 mm.

Dužnina: je v mládí šťavnatá a měkká, s nakyslou chutí, ve staří pak tvrdá a křehká.

Mikroskopie: hyfový systém dimitický, cystidy chybí, spory široce elipsoidní, hladké. Výtrusný prach je světle krémový.

Výskyt Sírovce žlutooranžového

Sírovec žlutooranžový roste dosti hojně v početných trsech patrovitě nahloučených plodnic na větvích, pařezech i kmenech živých i odumřelých listnatých stromů v listnatých a smíšených lesích, ale také v sadech, alejích, zahradách a parcích v období od dubna do září. Často na ovocných stromech, akátech, vrbách, dubech a topolech, podél vodních toků nebo i ve městech, v teplejších oblastech. Tato houba je nebezpečný parazit, který vyvolává hnědou hnilobu dřeva. 

Možnost záměny

Tuto houbu nelze zaměnit za žádnou jinou, podobný je jen Sírovec horský (Laetiporus montanus), ten ale roste vzácně v horských lesích, ve vyšších polohách, parazituje na pařezech a kmenech jehličnatých stromů, hlavně modřínů a smrků. Je jedlý, ale hodně vzácný.

Sírovec žlutooranžový recept

Sírovec v trojobalu

Ingredience:

  • sírovec žlutooranžový (mladé plodnice)
  • hladká mouka
  • vejce
  • strouhanka
  • sůl
  • olej na smažení

Postup:

Plodnice sírovce omyjeme a necháme osušit. Poté je osolíme a obalujeme v trojobalu – mouka, vejce strouhanka. Smažíme na rozpáleném oleji zvolna, dozlatova.

Od Veronika Hudcová

Studentka marketingu, copywriterka a milovnice kávy, dobrého jídla a zábavy. Ve svém volném čase ráda sportuje, maluje obrazy a čte. Jejím životním snem je procestovat svět.