Čirůvka zemní (Tricholoma terreum)

Kdysi byla čirůvka zemní považována za konzumovatelnou a chutnou, ale v poslední době je mírně řečeno evidována jako škodlivá houba. Jak k tomu došlo, jak tuto houbu poznat a na co si dát pozor? Čirůvka zemní je jednou z odolných hub, které se vyvíjejí skutečně i s prvními mrazy. Objevíte ji tedy skutečně i v prosinci. Do koše ji však nedávejte. V roce 2014 byla klasifikována jako škodlivá houba.

Teprve po řadě otrav touto houbou odborníci zjistili, že čirůvka zemní obsahuje nebezpečný jed, který může způsobit rhabdomyolýzu. Často se jedná o rozpad svalových buněk, při kterém se uvolňuje červené svalové barvivo, která může ucpat ledvinové kanálky. V případě, že si tuto houbu dáte jednou, pravděpodobně se vám nic nestane. Jed, který obsahuje, je agregátní, což naznačuje, že požití jedné nebo dvou jídel těchto hub zpravidla nic nezpůsobí, ale třetí měření v dávka může být smrtelná.

Základní charakteristika Čirůvky zemní

Doba výskytu	Září, říjen, listopad, prosinec
Místo výskytu	Jehličnatý les, smíšený les, parky, zahrady, jiné
Užitná hodnota	Nejedlá houba
Tvar třeně	Válcovitý
Barva třeně	Bílá a šedá
Konzistence třeně a dužniny	Křehká, třeň později vatovití, dužnina v klobouku našedlá, ve třeni bílá, neměnná
Povrch třeně	Vláknitý a zrnitý, zrnitý pod kloboukem
Povrch klobouku	Šupinkatý
Barva klobouku	Hnědá a šedá
Tvar klobouku	Plochý, s hrbolkem a zvoncovitý
Vůně	Pach syrových brambor
Chuť	Nevýrazná
Hymenofor	Lupeny jsou bílé pak našedlé, vysoké, husté, zoubkem sbíhavé, v dospělosti na ostří zoubkaté
Prsten	Nemá
Pochva	Nemá

Klíčové znaky Čirůvky zemní

Klobouk je 30-80 mm široký, v mládí nálevkovitý až zvoncovitý, později rovný až vyhlazený, zpravidla se středovým hrbolkem, jemný, na povrchu plstnatě vláknitý, matný, v některých případech šedohnědý. Okraj je v dospělosti obvykle prodloužený nebo rozpraskaný. U mladých plodnic je jemná pavučina od okraje klobouku ke třeni nezaměnitelná.

Lupeny jsou středně tlusté, až 10 mm vysoké, zpočátku bílé, později šedavé, ohraničené ke třeni zubem. Třeň je kulatý a dutý, 30-80 mm x 10-15 mm, jemný, bílý nebo šedavý, plyšový a vláknitý. Dužnina je bílá až šedobílá, jemná. Vůně je černá nebo okrajově zemitá. Chuť je mírná. Výtrusný prach je bílé. Výtrusy jsou elipsoidní, 5-7 x 4-5 µm, průsvitné a hladké.

Výskyt Čirůvky zemní

Ve vápencových oblastech může být výjimečně hojným druhem, vyskytuje se od září do prosince v jehličnatých a smíšených lesích a parcích, obvykle pod borovicemi, vzácněji pod smrky.

Možnost záměny

Čirůvka šedožemlová (Tricholoma scalpturatum) vytváří menší, obvykle dost světle bledé plodnice, které při sušení žloutnou. Vyvíjí se především pod listnatými stromy.
Čirůvka kroužkatá (Tricholoma cingulatum) se obvykle vyvíjí pod vrbami a v mládí obsahuje zvláštní prstenec na stopce.
Čirůvka růžovolupenná (Tricholoma orirubens) se vyvíjí pod listnatými stromy a její okvětní lístky se ve stáří zbarvují do růžova.
Čirůvka stříbrošedá (Tricholoma argyraceum) má žloutnoucí okvětní lístky a menší výtrusy.
Čirůvka černošupinatá (Tricholoma atrosquamosum) má poněkud větší plodnice s pokožkou klobouku praskající do tmavých šupin.
Čirůvka (Tricholoma myomyces) je obecně synonymizována s čirůvkou zemní
Čirůvka havelka (Tricholoma portentosum) zahrnuje zjevný žlutozelený nádech na třeni a často purpurovou pokožku klobouku.
Silně škodlivá čirůvka tygrovaná (Tricholoma pardinum) vytváří silnější plodnice s nezaměnitelně šupinatým kloboučkem. Vyvíjí se zásadně pod buky a jedlemi na vápenitých půdách.

Čirůvka zemní — Recept

Kdysi byla známá jako konzumní houba a v Itálii se možná ještě dnes prodává na trzích. Přesto se ukázalo, že obsahuje látky poškozující ledviny.