Přibližně do poloviny 20. století byla čechratka podvinutá zaznamenána jako bezproblémová a konzumní houba. V té době se v souvislosti s jejím využíváním objevily u několika jedinců skutečné problémy se zdravím a skutečně docházelo k úmrtí.
Ať tak či onak, nebylo potvrzeno, že by hlíva obsahovala nějaké škodlivé látky. Houbařská komunita se následně rozdělila na dva tábory, z nichž jeden tvořili zastánci a druhý odpůrci čechratky. Tehdy si vysloužila označení škodlivá konzumní houba. Již v roce 1951 ji významný mykolog Albert Pilat zaznamenal jako báječnou konzumní houbu. Zkušenější atlasy hub ji popisovaly jako vhodnou do gulášů a řada jedinců ji sbírala. Někdy v roce 1970 se začaly objevovat nové atlasy hub, které před touto houbou a jejími účinky varovali!
Čechratka podvinutá není škodlivá, může však způsobit poškození ledvin
Ukázalo se, že konzumace čechratky podvinuté může u někoho vyvolat solidní imunitní reakci, která vede k selhání ledvin. Nejedná se tedy přímo o poškození způsobené škodlivými látkami, ale o určitou reakci lidského těla na jednu ze složek čechratek podvinutých. Sama o sobě není škodlivou houbou, ale po jejím požití se v těle vytvoří protilátky. Ty vyvolávají nepříznivě vnímavou reakci, která způsobuje vážné poškození ledvin. Neexistuje žádný lék, nebo jakýkoliv způsob, jak problém zažehnat, ale dá se použít dialýza na zmírnění příznaků. Může se to stát, ale také nemusí, je to na člověku.
Základní charakteristika Čechratky podvinuté
| Doba výskytu | Červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad |
| Místo výskytu | Jehličnatý les, listnatý les, smíšený les, sady, zahrady, jiné |
| Užitná hodnota | Smrtelně jedovatá |
| Tvar třeně | Válcovitý a krátký |
| Barva třeně | Žlutá, okrová, otlačením hnědne |
| Konzistence třeně a dužniny | Tvrdá —třeň plný, dužnina dožluta a později nahnědlá |
| Povrch třeně | Žlutá a okrová, otlačením hnědne |
| Povrch klobouku | Sametový — pak lysý a matný, za vlhka slizký |
| Barva klobouku | Hnědá, olivová, okrová, otlačením hnědne |
| Tvar klobouku | Plochý, vmáčklý a klenutý |
| Vůně | Nevýrazná a kyselá |
| Chuť | Nevýrazná a kyselá |
| Hymenofor | Lupeny (husté, nízké, krátce sbíhavé, žlutookrové, později rezavě hnědé, pomačkáním hnědnoucí |
| Prsten | Nemá |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Čechratky podvinuté
Klobouk je hnědý, v mládí a zejména na okraji plstnatý, v dospělosti lysý, v některých případech s tmavšími jamkami, dlouhý, zejména na okraji podvinutý a v dospělosti pruhovaný, 5-20 cm široký. Třeň je světle žlutohnědý, okrouhlý a dutý až poněkud kyjovitý, ve vývoji zpravidla kratší než průměr klobouku, 5-10 cm vysoký a 1-3 cm v průměru.
Lupeny jsou souběžné, v mládí světle žlutavé, později žlutohnědé až nakonec žíhaně hnědé, spojené moučnými žilkami. Dužnina je žlutohnědá, při poranění červenohnědá a poté hnědnoucí. Vůně je nádherně houbová se určitým množstvím koření, a chuť je kyselá. Vyvíjí se mimořádně hojně v lesích všeho druhu, v parcích a zahradách pod stromy, často pod břízami.
Výskyt Čechratky podvinuté
Roste od června do listopadu, mimořádně hojná v druhotných smíšených lesích, ale také ve všech druzích lesů, jako jsou přirozené smrkové lesy, typické borové lesy, ale i v zahradách, výsadbách, parcích, stromořadích, a dokonce i mezi domy. Má sklon k nevápenatým půdám. Kromě toho se vyskytuje v borových lesích na píscích, např. v Polabí, ale také v severním karpatském podhůří v okolí Rabštýna.
Možnost záměny
V běžném chápání houbařů a v dřívějším písemnictví je čechratka podvinutá ve skutečnosti komplexem druhů, které od sebe až do nedávné doby nebyly rozpoznány. V roce 1992 Josef Šutara vylíčil čechratku bělavou (Paxillus albidulus), drobnější druh s bílým kloboukem a třeněm. V roce 1999 Hahn vylíčil Paxillus obscurosporus a Paxillus validus, které jsou popisovány jako mnohem robustnější než čechratky podvinuté. Jedovatost nebo pravděpodobnost vyvolání reakce imunitního systému u těchto nových druhů není známa.
Pod břízami se vyvíjí nejedlá čechratka olšová (Paxillus rubicundulus), která je drobnější, obsahuje okrajově podvinutý okraj klobouku, a strukturovaný klobouk a zářivě žluté lupeny. Nejedlá a možná i z jedovatosti podezřelá čechratka černohuňatá (Tapinella atrotomentosa) se vyvíjí velmi především na mrtvém dřevě jehličnanů a tu a tam může velmi loajálně napodobovat hřib hnědý (ale pouze z pohledu ze shora.
Lze s ní zaměnit několik palčivých ryzců, např. ryzec kravský (Lactarius torminosus) a ryzec šeredný (Lactarius turpis), které se obvykle sbírají v zemích bývalého Sovětského svazu a upravují se mléčnou kyselinou nebo octem. Dužnina má tvar jablka a je křehká — když se hrot řezu zabodne do třeně, dužnina se odlomí, ale odlomí se pouze oblý kus houby.
Čechratka podvinutá — Recept
Čechratka podvinutá bývala považována za konzumní houbu, podle Kubičky se za války jedla jako gulášová houba. Když však německý mykolog Julius Schäfer v roce 1944 sedmnáct dní po její konzumaci zemřel na ledvinové selhání a poté se objevily další archivní zprávy, začala se řešit její poživatelnost. V každém případě se v ní však nenašly žádné škodlivé látky, což vedlo k rozdělení houbařů na čechratkomily (obecně ty, kteří ji dříve konzumovali bez potíží) a čechratkofoby. Tak se v rámci písemnictví poloviny 20. století setkáváme s různým přiřazováním jedovatosti — od jedlé přes nejedlou, možná škodlivou až po nebezpečně škodlivou — a bylo ji přezdíváno jedovatá jedlá houba.
Čechratka je v surovém stavu škodlivá a při nedostatečném tepelném zpracování snadno způsobuje zažívací potíže — nevolnost, žaludeční potíže a selhání ledvin, což vede ke smrti. To však nemusí být ten největší problém. Tyto problémy se mohou skutečně vyskytnout i po dostatečném tepelném zpracování hub a jsou předzvěstí mnohem hroznějšího průběhu. Zajímavé je, že vědci ve Finsku zkoumali jedovatost čechratky po dobu 40 dní při různých měřeních na krysách a nezjistili žádné vedlejší účinky. Člověk však není příliš korektní hlodavec. Po opakovaném, pravidelně roky trvajícím požití čechratky se u několika jedinců může bez opatrnosti vyvinout život ohrožující reakce imunitního systému — alergická reakce.
Později se po jídle objevují prudké bolesti v kříži, třes, vysoká horečka, snížený tlak krve a moč rudá od krevního barviva, intenzivní selhání ledvin. V jiných případech mohou být počáteční akutní příznaky výjimečně mírnému průběhu a dochází k chronickému postižení ledvin, skutečně i se spojením úmrtí pacienta.
Nemůže se jednat o pravou otravu, ale o nepříznivou reakci způsobující hemolýzu. Čechratka obsahuje antigen nejasné struktury, který u malé části lidí stimuluje tvorbu IgG protilátek v krevním séru. Při delším používání se pravděpodobně vytvoří komplexy antigen-protilátka, které se vážou na červené krvinky. V tu chvíli se spustí obranný systém těla a napadne označené červené krvinky, což vede k intenzivní hemolýze, šoku a selhání ledvin a pravděpodobně i dalších orgánů a v několika případech k úmrtí nemocného.
Neexistuje žádný lék ani protijed. V akutních případech je třeba přivolat pomoc. Léčba je myslitelná na jednotlivých specializačních odděleních a zahrnuje podpůrnou léčbu jater a ledvin a úpravu krevního oběhu. Při selhání ledvin je nezbytná dialýza, a navíc se doporučuje likvidace komplexů separace krevní plazmy. Ačkoli je pravděpodobnost této nepříznivé citlivé reakce malá, není v žádném případě doporučeno čechratku podvinutou používat, protože následky mohou být smrtelné.
