Kozák habrový patří mezi jedlé a chutné houby, nejchutnější jsou však mladé plodnice. U těch starších klobouk často měkne a třeň naopak dřevnatí. Má příjemnou chuť i vůni. Roste roztroušeně od nížin až po pahorkatiny ve smíšených a listnatých lesích, nejčastěji, jak již název napovídá, pod habry. Můžeme jej ale nalézt také pod duby, buky a občas i pod lískami v období od června do října. V kuchyni má všestranné využití. Je výborný např. do polévek či omáček.
Základní charakteristika Kozáka habrového
Doba výskytu | červen – říjen |
Místo výskytu | od nížin až po pahorkatiny, ve smíšených a listnatých lesích pod habry, duby, buky nebo i pod lískami |
Užitná hodnota | jedlá houba |
Tvar třeně | kyjovitý nebo válcovitý, nahoru se ztenčující |
Barva třeně | bílý až šedý, pokrytý šedými až hnědočernými šupinkami |
Konzistence třeně a dužniny | tvrdá, později dřevnatí |
Povrch třeně | zrnitý s černými šupinami |
Povrch klobouku | hrbolkatý, za vlhka slizký, za sucha rozpraskaný |
Barva klobouku | šedohnědá, hnědá, okrově olivová |
Tvar klobouku | klenutý, polokulovitý |
Vůně | příjemná, houbová |
Chuť | příjemná |
Hymenofor | rourky |
Prsten | nemá |
Pochva | nemá |
Klíčové znaky Kozáka habrového
Klobouk: mívá barvu šedohnědou, okrově olivovou, hnědou, ve stáří až černou. V mládí je sametový a vrásčitý, později, hlavně za sucha, rozpraskaný. Dorůstá do velikosti 50 – 120 mm a je nejdříve polokulovitý, pak klenutý a za vlhka slizký. Jeho okraj je rovný, bez převislé pokožky. U starších plodnic je klobouk měkký.
Rourky: i póry jsou světlé, nejdříve bělavé, krémové, později šedé nebo šedohnědé, po otlačení tmavnoucí a u třeně volné.
Třeň: je kyjovitý nebo válcovitý s tvrdou konzistencí, ve stáří pak dřevnatí. Dorůstá do velikosti 70 – 120 x 10 – 25 mm. Povrch třeně je v mládí bělavý a zrnitý, pokrytý nejdříve bělavými, později našedlými, černošedými až hnědočernými šupinkami.
Dužnina: je v mládí bílá nebo bělavá, při poranění se rychle zbarvuje a je černošedá. Ve stáří pak až černá.
Mikroskopie: výtrusy (12-) 14-20 x 5-6,5 µm, úzké, vřetenovité nebo eliptické a hladké. Výtrusný prach má barvu hnědou.
Výskyt Kozáka habrového
Kozák habrový roste roztroušeně od nížin až po pahorkatiny, ve smíšených a listnatých lesích, nejčastěji pod habry, ale nalézt jej můžeme i pod duby a buky, občas i pod lískami v období od června do října.
Možnost záměny
Záměna s jinými druhy Kozáků je častá, obavy ale nejsou potřeba, neboť všechny druhy Kozáků patří mezi jedlé a chutné houby.
Kozák bílý (Leccinum holopus) – jedlá houba, která ale také patří mezi ohrožené druhy. Roste vzácně a roztroušeně pod břízami ve vlhkých a kyselých lokalitách, ve smíšených, horských a listnatých lesích, najít ho ale můžeme i na rašeliništích a stráních v období od července do října. Má nevýraznou vůni a nakyslou chuť. Nejchutnější jsou mladé plodnice.
Kozák březový (Boletus scaber) – oblíbená jedlá houba, nejchutnější jsou mladé plodnice. Má příjemnou chuť i vůni a roste hojně pod břízami ve smíšených a listnatých lesích, ale také v parcích nebo u cest, od nížin až po horské oblasti v období od července do listopadu. Často společně s Křemenáčem březovým.
Kozák habrový recept
Houbová pěna
Ingredience:
- 500g kozáků
- 150 ml bešamelové omáčky
- 100 ml smetany
- 50 g másla
- sůl
- mletý pepř
- muškátový květ
Postup:
Kozáky očistíme a nakrájíme na malé kousky. Poté je minimálně 15 minut dusíme na másle. Necháme vychladnout a následně je rozmixujeme spolu se smetanou a bešamelovou omáčkou. Po rozmixování směs osolíme, opepříme a přidáme trošku rozdrceného sušeného muškátového květu a za stálého míchání ještě povaříme. Odstavíme, necháme vychladnout, poté přidáme rozpuštěné máslo a vyšleháme do pěny. Pěna z kozáků je výborná na jednohubky, chlebíčky nebo na topinky.