Zdroj obrázku: Nahoubach.cz
V rámci hojného růstu se na území České republiky vyvíjí hned několik druhů klouzků, jako je i klouzek obecný, slizký, zrnitý nebo klouzek žlutý a řada dalších. Mezi další klouzky navíc patří i hřib strakoš a na pomezí mezi klouzky a hřiby se pohybují hřiby dutonohý, který se vyskytuje vedle našich novějších modřínových klouzků, zejména pod modříny nebo v jejich blízkosti.
Nejméně v několika územích se právě nyní vyskytuje expanzivní počet modřínových klouzků, a kdo má možnost jít se na ně do lesa podívat, má k tomu během jejich vývoje příležitost. Přestože je tento druh velmi proměnlivý a vyvíjí se od června do října na lesních cestách a okrajích lesních porostů, lze si ho pro jeho oranžové zbarvení jen stěží s něčím splést. Kromě toho patří klouzek modřínový mezi tvrdší klouzky a vůbec není jako ostatní tak náchylný k červivosti. Každopádně je nejčastěji napadán dřevomorkami, což odrazuje několik houbařů při jeho sběru.
Základní charakteristika Klouzka slizkého
| Doba výskytu | Červen, červenec, srpen, září a říjen |
| Místo výskytu | Jehličnatý les, smíšený les, mýtiny |
| Užitná hodnota | Jedlá houba |
| Tvar třeně | Válcovitý |
| Barva třeně | Žlutá a šedá |
| Konzistence třeně a dužniny | Měkká (dužnina v klobouku bělavá, ve třeni nažloutlá |
| Povrch třeně | Síťkovaný, pod prstencem jamkatý |
| Povrch klobouku | Slizký, za sucha šupinkatý |
| Barva klobouku | Hnědá, šedá, olivová, po otlačení tmavnoucí |
| Tvar klobouku | Plochý a klenutý |
| Vůně | Příjemná, nevýrazná a ovocná |
| Chuť | Příjemná, kyselá a ovocná |
| Hymenofor | Rourky, špinavě bělavé a později šedohnědé |
| Prsten | Má |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Klouzka slizkého
Průměr klobouku bývá 3-15 cm. V mládí je nejprve téměř kruhový, pak přechází v polokulovitý až sklenutý, v té době polštářovitý a v některých případech téměř rovný. A ve vzácných případech s tupým hrbolem uprostřed. Barva je velmi proměnlivá, citronově žlutá, zářivě žlutá, zářivě hnědá až oranžová. Pokožka klobouku je za vlhka zajištěna silnou vrstvou průhledného, v některých případech nažloutlého slizu, zatímco za sucha je klobouk lesklý a hladký.
Téměř celý klobouk se dá sloupnout, když je mladý a vlhký, ale zpravidla jde sloupnout jen polovina. Když je starý a suchý pak klobouk nesloupnete vůbec. Hymenofor rourky jsou 6-11 mm dlouhé, v mládí světle žluté, v té době šedožluté, ve stáří olivově žluté, splývající ve třeň. Póry jsou v mládí zajištěny bělavě žlutým pláštěm, jsou kruhové, tu a tam poněkud elipsoidní, v dospělosti pak hranaté, stejně zbarvené jako rourky. Poraněním nebo zvrásněním se mění na špinavě žluté až hnědé.
Třeň je 45-120 mm dlouhý a 10-25 mm široký, kulatý a dutý nebo směrem k bázi okrajově kyjovitý, plný, za vlhka slizký. Uvnitř horní třetiny třeně prstenec stejně jako zbytek vela, za sucha bývá bez prstence. Barva je nad prstenem citronově žlutá až zářivě žlutá, pod ním žlutohnědá až hnědá. Spodní dvě třetiny třeně jsou plstnaté, skvrnité až vláknité. Dužnina je žlutá, jemná, máslová a šlachovitá, a to zejména při vývoji. V řezu klobouku je růžovofialová, nikoliv modrá, v korunce drobně zelená. Chuť je lahodná, někdy poněkud trpká, jako v případě ovoce. Vůně je nádherná, ovocná nebo pryskyřičná, někdy až houbová.
Výskyt Klouzka slizkého
Roztroušený až lokálně hojný druh, který se vyvíjí od léta do podzimu pouze pod modříny. Je sice jedlý, ale velmi špatné kvality. Do jisté míry je někdy srovnatelný s klouzkem bílým (Suillus placidus) — jenže ten se vyvíjí pod pětijehličkatými borovicemi (v naší zóně v podstatě pod borovicí vejmutovkou) a vyznačuje se načernalou korunou a žlutým ústím rourek. Pod modříny se vyskytují také dva klouzky ve žlutých až oranžových barvách: hojný klouzek modřínový (Suillus grevillei) a neobvyklý klouzek tridentský (Suillus tridentinus) vázaný na vápnitý substrát.
Možnost záměny
Klouzka zrnitého lze zaměnit s jinými konzumními druhy klouzků, které známe, jako je například výjimečně srovnatelný a pod modříny rostoucí klouzek slizký (Suillus viscidus), který má čepičku a hřbet v odstínech šedé. Výjimečně srovnatelný je navíc také klouzek tridentský (Suillus tridentinus), který má však klobouk a rourky zbarvené oranžově až oranžovo-skořicové.
Recepty z klouzku slizkého
Všechny klouzky, které se v naší zóně vyvíjejí, se dají spotřebovat, a pokud sbíráme jiné klouzky než modřínové, není problém s jejich následným využitím. Naopak, některé z klouzků mají skutečně užitečný vliv na lidský organismus, což se přinejmenším shoduje s biochemickými výzkumy, které v houbách (klouzek zrnitý a obecný) rozpoznaly mimo jiné dvacet osm druhů užitečných mastných kyselin (např. linolovou, olejovou a palmitovou kyselinu) a středně vysoké množství různých organických kyselin.
Oba tyto druhy klouzků mají proto antimikrobiální, protirakovinné a antioxidační vlastnosti. Z významných bioaktivních látek s protinádorovými vlastnostmi byl oddělen suilin a několik dalších tetra-prenyl-fenolů příbuzných suilinu, které působí například jako preventivní specialista proti rakovině nosohltanu a broncho-plicního sarkomu. Suillusin, který se rovněž nachází v klouzku zrnitém, je účinnou látkou proti některým druhům rakoviny a rovněž vykazuje pozoruhodný antioxidační účinek, který dosahuje až 73 % účinnosti látek ve srovnání se známým antioxidantem vitaminem E. Stejně jako v případě všech konzumních hub jsou klouzci navíc vhodnou alternativou pro různé diety — houby se především skládají z vody a vlákniny, ale jejich konzumace vás zasytí.
Vaření se sklíčky
Klouzky lze přidat do polévek, omáček nebo dušených pokrmů, případně je lze obalit a osmažit na pánvi podobně jako řízky. Řada receptů je dostupná v různých mykologických literaturách a článcích, ale vzhledem k nepříjemné klouzavosti klouzků je zajímavý recept pouze jeden. Tento recept byl v minulosti distribuován na stránkách České mykologické společnosti, s názvem Podruchelská klouzanda.
Recept na Podruchelskou klouzandu
Ingredience
- klouzky
- odvar z bobkových listů, kuličky nového koření a zrnka černého pepře
- hladká mouka
- zakysaná nebo sladká smetana
- máslo
- nasekaný čerstvý kopr a několik kapek octa
- brambor
Postup
Kousky uvařených lehkých klouzků vařte čtvrt hodiny v osolené vodě. Mouku vmíchejte do sklenice vychladlého odvaru, zalijte ji houbami a deset minut dobře povařte. Přidejte šlehačku s příchutí nebo použijte sladkou smetanu podle chuti (nebo kombinaci obojího), promíchejte a po minutě teplotu snižte. Podle chuti přidejte kopr, a nakonec po ochucení na prst silný plátek surového másla, aby změklo. Někteří lidé mají navíc rádi klouzandu trochu pokropenou octem. Horké brambory v hlubokém talíři přelijte klouzavou, zákonitě chutnou omáčkou. Važte si toho!
