Již několik tvůrců ji považovalo za konzumní houbu, ale nevalné chuti. Z jejího nespecifického názvu nevyplývá, že by ji jedla hospodářská zvířata, ale byla jí dána v dřívějších dobách, protože byla hojná.
Základní charakteristika Čirůvky kravské
Doba výskytu | Červenec, srpen, září a říjen |
Místo výskytu | Jehličnaté lesy |
Užitná hodnota | Nejedlá houba |
Tvar třeně | Válcovitý, dole často napuchlý |
Barva třeně | Hnědá, červená, nahoře bělavý |
Konzistence třeně a dužniny | Dutá, dužnina bělavá až narezavělá, neměnná |
Povrch třeně | Vláknitý, šupinkatý a vločkatý |
Povrch klobouku | Šupinkatý, hrubé a vláknité šupiny, trvale rezavě huňatý |
Barva klobouku | Hnědá a červená |
Tvar klobouku | Plochý, kuželovitý s hrbolkem |
Vůně | Zemitá |
Chuť | Hořká |
Hymenofor | Lupeny jsou bělavé, pak načervenalé s hnědými skvrnami, prořídlé a vysoké |
Prsten | Nemá |
Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Čirůvky kravské
Klobouk je 30-80 mm široký, v mládí zprohýbaný, nálevkovitý nebo zvoncovitý, později rovně rozložený s centrálním hrbolkem, zkorodovaný nebo rezavě hnědý vláknitý na světlejším podkladu, s oddělenými lupénky, suchý, rozpraskaný. Okraj klobouku je dlouze klenutý, plstnatý až chlupatý, v dospělosti světlejší.
Lupeny jsou decentně tlusté, později zmenšené, roztroušené lístky, 6-10 mm vysoké, zpočátku sytě, později okrově narůžovělé, nakonec žíhané hnědě skvrnité, na třeni vykrojený, krátkým zoubkem sbíhavé. Třeň je okrouhlý a dutý, 40-80 x 10-15 mm, pod kloboukem bělavý nebo narůžovělý, směrem k bázi pomalu až rudohnědý, vláknitý nebo podélně šídlovitý, nejlépe vločkatý, během vývoje se stane dutým. Dužnina je bělavá až narudlá. Vůně je pachová a přirozená. Chuť je svíravě ostrá a nepříjemná. Výtrusný prach je bílý. Výtrusy jsou zakřivené, 5,5-7,5 x 4-5,5 µm, průsvitné.
Výskyt Čirůvky kravské
Vyvíjí se od července do října (někdy až do listopadu), zpravidla ve svazcích, v podstatě ve vlhkých jehličnatých lesích (smrkové lesy), od středních poloh místy velmi hojně.
Možnost záměny
Vyznačuje se v podstatě nezaměnitelnými červenohnědými šupinami na klobouku, je těžké ji zaměnit za jinou houbu nebo s jinými druhy čirůvek. Zásadně zbarvená čirůvka střechovitá (Tricholoma imbricatum) obsahuje jemně paprsčitě vláknitý klobouk, bez vyčnívajících šupin a bez plstnatého huňatého okraje. Obsahuje jemnou chuť. Socha et al. (2012) uvádějí možnou záměnu s neobvyklou nečervenající čirůvkou, která disponuje hnědým kloboukem bez rudých odstínů, nepříjemně páchnoucí dužninu a kulovité výtrusy. Záměna je navíc hypoteticky myslitelná u několika druhů vláknic (druh Inocybe), které však mají matný výtrusný prach. Nezkušený houbař si může splést čirůvku kravskou s václavkami (rod Armillaria), které se častěji vyvíjí ve shlucích na rostlinném odpadu (tlející dřevo, pařezy apod.).
Čirůvka kravská — Recept
Tato houba je pro svou hořkou dužninu nejedlá. Proto se nedoporučuje sbírat.
Mohlo by Vás zajímat
- Čirůvka fialová (Lepista nuda)
- Čirůvka havelka (Tricholoma portentosum)
- Čirůvka májovka (Calocybe gambosa)
- Čirůvka mýdlová (Tricholoma Saponaceum)
- Čirůvka odlišná (Tricholoma sejunctum)
- Čirůvka prstenitá (Tricholoma batschii)
- Čirůvka špinavá (Lepista sordida)
- Čirůvka topolová (Tricholoma populinum)
- Čirůvka zelánka (Tricholoma equestre)
- Čirůvka zemní (Tricholoma terreum)
- Václavka obecná (Armillaria mellea)
- Václavka bezprstenná (Armillaria socialis)
- Václavka severská (Armillaria borealis)