Čirůvka zelánka (Tricholoma equestre)

Čirůvka zelánka je masitá a silná houba, která se již dlouho nedá konzumovat. Zatímco mimořádné využití neohrozí váš zdravotní systém, v případě, že si na této houbě pochutnáváte pravidelněji po kratší době, může způsobit selhání ledvin. Proč je tento organismus tak záludný a jak ho bezpečně rozpoznat v době sklizně?

Zkušenější houbařské atlasy nebo několik zdrojů na webu stále řadí čirůvku zelánkovou mezi konzumní houby. V roce 2014 byla po řadě otrav klasifikována jako škodlivá houba, protože její nebezpečný jed může způsobit rabdomyolýzu. Typický rozpad svalových buněk, vypouštění rudého barviva ze svalů, které může ucpat ledvinové kanálky.

Základní charakteristika Čirůvky zelánky

Doba výskytu	Září, říjen, listopad, prosinec
Místo výskytu	Jehličnatý les, listnatý les, zvláště pod borovicemi
Užitná hodnota	Jedlá a chutná houba, ale také nejedlá a škodlivá
Tvar třeně	Válcovitý, krátký a silný
Barva třeně	Žlutá a zelená
Konzistence třeně a dužniny	Tvrdá, dužnina bílá, šťavnatá a neměnná
Povrch třeně	Hladký a zelený
Povrch klobouku	Hladký a vrostle vláknitý, za vlhka slizký
Barva klobouku	Žlutá, zelená, olivová až zelenohnědá
Tvar klobouku	Polokulovitý, plochý a klenutý, později zprohýbaný
Vůně	Silně moučná
Chuť	Sladká a lahodná
Hymenofor	Lupeny jsou sírově žluté, středně husté a zoubkem sbíhavé
Prsten	Nemá
Pochva	Nemá

Klíčové znaky Čirůvky zelánky

Čirůvka zelánka se na lesních pozemcích objevuje v září a vyvíjí se až do konce prosince. Vyskytuje se v jehličnatých lesích, téměř výhradně pod borovicemi, s nimiž vytváří mykorhizu. V pozdější době se každopádně stává méně častým kvůli kyselým dešťům. Vyvíjí se samostatně, ale navíc ji lze nalézt ve svazcích a v tzv. čarodějnických kruzích. Typické je to, čemu se říká, když se mycelium vyvíjí v paprskovitém provedení z jednoho podhoubí do všech stran. Klobouk čirůvky zelánky je zbarven do zelenožluté barvy, navíc objevíte i odstíny olivové a hnědé. Je masitý (může být až 12 cm široký) a zajištěný drobnými hnědými šupinami. Za vlhka se na jeho povrchu vytváří slizká a želatinová vrstva, na kterou se chytá zemina a jehličí. V dospělosti je nepravidelně poohýbaný.

Pod kloboukem jsou silné lupeny, které mají žlutou, žlutohnědou až žlutooranžovou barvu. Noha čirůvky zelánky je pevná a těžká, kulatá a dutá, v některých případech se směrem dolů rozšiřuje. Může být až 10 cm vysoká. Je bělavá až nažloutlá, tu a tam zelenožlutá a hnědožlutá. Pokud se do houby řízne, dužnina chutná a voní po mouce a v některých případech může mít vůni po okurkách. Řez je pevný a bílý, na okraji žlutý.

Výskyt Čirůvky zelánky

Roztroušeně až středně vzácný druh vyvíjející se pod borovicemi (zásadně na písčitých borech) – mykorhizní druh vázaný na borovici dvou jehličnou. Vyvíjí se v době sklizně od září do prosince.

Možnost záměny

Dá se říci, že čirůvka zelánka, které se navíc převážně říká strnádka, kateřinka, zelinka nebo sviňurka, lze zaměnit s většinou hub zelené až zelenožluté barvy. Je srovnatelná s několika dalšími nejedlými a škodlivými čirůvkami, ale také s nebezpečnou muchomůrkou zelenou. Na rozdíl od čirůvky zelánkové roste nebezpečná muchomůrka zelená častěji v listnatých lesích a voní po surových bramborách, oříšcích nebo medu. Na noze muchomůrky zelené navíc můžete objevit kroužek, který čirůvky nemají. Noha je posetá třískami a uzavírá se do pochvy v zemi, která ji obklopuje. Nejedlá čirůvka sírově žlutá se od čirůvky liší v podstatě chutí a vůní, která je protivná až odporná. Je žlutá až sírově žlutá a její barva je členitější a výraznější než u čirůvky zelánkové. Sírově žlutá je navíc drobnější.

Přestože má jedovatá sírově zelená čirůvka navíc moučnou vůni, má i nahořklou chuť, která se vůbec nepodobá zelánce. Lupeny jsou bělavé (na okraji žluté), zatímco čirůvka zelená je po celém povrchu zbarvena nezaměnitelnou žlutou barvou. Nejedlá čirůvka sálající se vyznačuje zvláštní ostrou a palčivou chutí. Dalším poznávacím znakem je, že její lupeny při stlačení rezaví, a navíc je menšího vzrůstu než zelánka. Nejedlá čirůvka osiková má spíše chromově žlutou barvu. Vůbec se nepodobá zelánce a můžete ji objevit pod listnatými stromy, proto se jmenuje osika.

Čirůvka zelánka — Recept

Čirůvka na opečené bagetce

Ingredience:

1 cibule
6 plodnic čirůvky
Kmín
Česnek
Sůl a pepř
Mletá sladká paprika
Kmín

Postup

Slaninu a cibuli nakrájejte na malé kousky a opečeme je na pánvi. Přidejte očištěnou a nakrájenou čirůvku zelánku. Vše okořeňte sladkou paprikou, trochou soli a pepře a přidejte kmín. Dobře promíchejte a přidejte mletý česnek. Takto vařte, dokud z čirůvky nezmizí všechna voda. Podávejte na opečené bagetě potřené česnekem. Jezte opatrně a pokud možno zvolte spíš čirůvku fialovou.