Tato cizokrajná houba roste v Austrálii, Tasmánii a na Novém Zélandu. Odtud se rozšířila do Severní Ameriky, Evropy, Jižní Afriky, na ostrov Svaté Heleny a Mauricius. V nepůvodních areálech se Květnatec Archerův vyskytuje zásadně v teplejších lokalitách, přestože se zdá, že se postupem času přizpůsobuje chladnějšímu klimatu.
Do Evropy se dostal během první světové války se zásobami ovčího rouna a bavlny, odkud se neustále šířil dále na sever a východ. Prvotní nález je znám z Francie (Vogézy, 1914) a po první světové válce byl organismus nalezen v dalších oblastech Evropy u řady zemí (1940 – Německo, 1942 – Norsko, Švýcarsko, 1945 – Velké Británie, 1948 – Rakousko).
V současné době je kromě Francie známá také ve Španělsku, Chorvatsku, Maďarsku, Německu a Velké Británii. U nás byla nalezena v roce 1962 v Chobotě u Hrbova v jižních Čechách. Postupně se rozšířil na Šumavu a do Moravskoslezských Beskyd. V roce 2007 byl také poprvé zaznamenán v ostravské zoo ve zděném areálu nosorožce tuponosého a v roce 2007 ve zděném areálu pandy červené. Druh se mimořádně rychle šíří po celé České republice, přestože v několika zónách zcela chybí.
Základní charakteristika Květnatce Archerova
| Doba výskytu | Květen, červen, červenec, srpen, září a říjen |
| Místo výskytu | Jiné (v pilinách, na zbytcích slámy, na rumištích) |
| Užitná hodnota | Nejedlá houba |
| Tvar třeně | Válcovitý a velmi krátký |
| Barva třeně | Bílá |
| Konzistence třeně a dužniny | — |
| Povrch třeně | Hladký |
| Povrch klobouku | — |
| Barva klobouku | Červená |
| Tvar klobouku | 4-7 dlouhých ramen |
| Vůně | Nepříjemná a hnilobná |
| Chuť | — |
| Hymenofor | Jiné |
| Prsten | Nemá |
| Pochva | Má |
Klíčové znaky Květnatce Archerova
Plodnice je zprvu vejčitá, nejčastěji z větší části zakrytá pod povrchem půdy, 20-40 mm široká, obalená zvětralou, bělavou, šedavou, okrovou nebo narůžovělou pochvou. Později pochva praská, objevuje se slizovitá vrstva se zeleným středem, z níž se takto vyvíjí 3-8 ramen. Ramena jsou 50-100 (150) mm dlouhá, rudá nebo narůžověle rudá, uvnitř komůrkovitá, na povrchu s kuličkami matně zeleného až tmavého kalu, upozorňujícího na kazivou hmotu. Sliz obsahuje výtrusy a jejich vůně přitahuje plzáky, kteří zaručují jejich šíření. Výtrusy jsou kulaté a duté, 4,5-6,5 x 1,5-2,5 µm, hladké.
Výskyt Květnatce Archerova
Může se jednat o saprofytický organismus, který se vyvíjí na humózní půdě nebo na výjimečně tlejícím dřevě. Potřebuje spolehlivě vyšší vlhkost substrátu, mikroklima a polostín. U nás se vyvíjí především v teplých listnatých a smíšených lesích s mírně kyselou půdou. V rámci České republiky je lokálně hojný.
Možnost záměny
Výjimečně srovnatelná je Mřížovka červená (Clathrus ruber), která je u nás výjimečně vzácná a hojnější ve Středomoří, například v Itálii. Z bělavého vajíčka se vyvine kulatý nebo vejčitý, mřížkovitý, červeně zbarvený nosič, na jehož vnitřní straně je olivově zelený, podivně žluklý kalus (lit. velký houbařský atlas hub, Hagara – Antonín -Baier).
Květnatec Archerův — Recept
Květnatec Archerův je organismus z čeledi hadovkovitých, kam patří i běžně český organismus, a tím je hadovka smrdutá. Stejně jako ona je zajištěna slizem, který se vyznačuje hnilobným zápachem. Přestože to má své rozumné důvody, protože to přitahuje hmyz, který výtrusy roznáší po okolí, a tím zaručuje rozmnožování, navíc to znamená, že není vhodná pro využití v kuchyni. Přestože se z ní tvoří vajíčka v Asii a konzumují je jedinci, kteří je ochutnali v Evropě, a považují je za nechutná. Je tedy spíše kořistí fotografů. Nedoporučujeme ji ke konzumaci!
