Obecně hojný druh houby hnojníku osidluje mrtvé dřevo nebo půdu smíšenou s dřevěnými zbytky a odpadky, nebo méně často navíc tlející slámu a hnojivo. Plodnice jsou často trsnaté. Roste od jara do sklizně. Svůj latinský a český jedinečný druhový název si vysloužila podle charakteru pláštěnky, která má v mladých plodnicích podobu zaječího kožíšku.
Základní charakteristika Hojníku zaječího
Doba výskytu | Červen, červenec, srpen, září, říjen |
Místo výskytu | Listnatý les, smíšený les, parky, sady, křoviny |
Užitná hodnota | Nejedlá houba |
Tvar třeně | Válcovitý |
Barva třeně | Bílá |
Konzistence třeně a dužniny | Křehká |
Povrch třeně | Vláknitý |
Povrch klobouku | Vláknitý |
Barva klobouku | Hnědá, bílá, šedá |
Tvar klobouku | Válcovitý, plochý, klenutý |
Vůně | Nevýrazná |
Chuť | Nevýrazná |
Hymenofor | Lupeny |
Prsten | Nemá |
Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Hnojníku zaječího
Klobouk je kulovitý až okrouhlý, na počátku dutý, 15-35 mm vysoký a 5-15 mm široký, bělavě nažloutlý, opatřený hustými bílými chloupky. Počínající autolýza okvětních lístků zanedlouho začne klobouk matnit, klobouk se postupně stává kuželovitým až rovným, s řídkými, chmýřovitými žilnatými šupinami, a když je autolýza okvětních lístků úplná, zůstává z něj chudá, papírovitá, bělavě šedá, paprsčitě pruhovaná kostra, v některých případech s vyvýšeným okrajem a světle okrovým středem. Šupiny jsou zpočátku bělavé, ale zanedlouho ztmavnou a téměř úplně se rozpadnou, přičemž se v poslední době neustále rozpadají i ostatní části přírodního produktu.
Třeň je kulatý a dutý, zpočátku krátký a až 8 mm široký, bělavý, případně hustě pokrytý bílými chloupky, později štíhlý a až 150 mm vysoký. Po autolýze okvětních lístků (u Coprinopsis lagopus var. vacillans před otevření klobouku) se v téměř čtyřech pětinách svého vzrůstu stáčí k zemi, nakonec se zlomí a zmizí spolu se zbytkem plodnice. Hmota je chudá, bělavá nebo světle tmavá. Vůně a chuť jsou nenápadné. Výtrusný prach je černý. Výtrusy jsou zakřivené, 10-14,5 x 6-8,5 µm, s centrálním zárodečným pórem.

Výskyt Hnojníku zaječího
Vyvíjí se od května do listopadu, velmi hojně, samostatně, v trsech nebo skupinách, zpravidla na dřevěných zbytcích jakéhokoliv dřeva, ale i na jiných přírodních zbytcích, např. kompostech. Upřednostňuje ruderální životní místa.
Možnost záměny
Hnojník z druhu Coprinopsis by se měl častěji než jindy začít kontrolovat a zkoumat z více hledisek. Důležitá může být míra a tvar výtrusů, pravděpodobně i žilnatiny a cheilocystidy (vzhledem k rychlé autolýze okvětních lístků u několika druhů mohou být problémy). Srovnatelný je například hnojník zajícovitý (Coprinopsis lagopides), ten se často vyvíjí na spáleništích lesů. Má drobnější, téměř kulaté výtrusy. Velkohlavý hnojník (Coprinopsis macrocephala) se vyvíjí na exkrementech a má rozsáhlejší výtrusy.
Hnojník — Recept
Konkrétně z toho druhu Hnojníku nic nezkoušejte udělat, protože je nejedlý! Místo toho nasbírejte užitečný hnojník bez toxinů a škodlivých látek a vyzkoušejte si vytvořit domácí tonikum, případně i jiné známé léčivé přípravky. Ale nic se nemá přehánět.
Domácí Tonikum
Ingredience:
- 3 lžíce houby
- 300 ml jablečného octa
Postup
Na jeho přípravu si nachystejte potřebné suroviny. Houby nakrájejte na jemnější kousky a zalijte je opatrně jablečným octem. Houby se v nálevu nechají louhovat po dobu dvou týdnů, a přitom se snažíme každý den nádobu protřepat, aby se uvolnily látky z houby. Jakmile uplynou celá dva týdny, přecedíme tekutinu přes sítko a slijeme do jiné uzavíratelné lahve, kterou ihned dáme do ledničky. Každý den (po dobu 30 dní) můžete bezpečně užívat jen jednu lžičku denně, kterou si přilejeme do skleničky s vodou.