Muchomůrka červená (Amanita muscaria)

Muchomůrka červená je bezesporu jednou z nejkrásnějších hub. Nezaměnitelné lesklé rudé klobouky se silně odlišujícími se bílými lupeny zkrášlují smrkové a březové lesy zejména v době sklizně. A přestože by muchomůrka červená mohla být škodlivou houbou, je tak rozšířená, že se dostala do pohádek, filmů a vánočních dekorací, takže ji zná každé malé dítě. Ale přestože jde o symboliku všech prašivek, vůbec není nebezpečná jako muchomůrka zelená!

Muchomůrka červená (Amanita muscaria) může být obrazem jedovatých hub, přestože rozhodně není nejškodlivější. Muchomůrka červená způsobuje obecně pouze halucinace, zatímco nejjedovatější muchomůrka zelená (Amanita phalloides) může člověka zabít. U muchomůrky červené téměř zcela nedochází k úmrtí, zatímco u muchomůrky zelené je každoročně několik desítek obětí.

Základní charakteristika Muchomůrky červené

Doba výskytu	Červenec, srpen, září, říjen
Místo výskytu	Jehličnatý les, listnatý les, smíšený les a mýtiny
Užitná hodnota	Jedovatá houba (smrtelná ve vysokých dávkách)
Tvar třeně	Válcovitý a hlízovitý (hlíza je pokrytá několika nezřetelnými kruhy bradavek)
Barva třeně	Bílá
Konzistence třeně a dužniny	Měkká — později je dřeň dutá, dužina bílá a neměnná
Povrch třeně	Hladký, případně vločkatý až hrubě šupinatý
Povrch klobouku	Obsahuje zbytky plachetky (je uspořádaná do bílých až nažloutlých kruhů)
Barva klobouku	Červená, oranžová
Tvar klobouku	Kulovitý, plochý a klenutý (kulovitý v mládí)
Vůně	Nevýrazná
Chuť	Sladká nebo oříšková
Hymenofor	Lupeny jsou bílé a husté
Prsten	Má bílý a hladký
Pochva	Nemá

Klíčové znaky Muchomůrky červené

Jakmile se řekne muchomůrka červená, každý si vybaví její nápadně zbarvený klobouček. Může být 8-20 cm široký, zpočátku polokulovitý, později lesklý, ve stáří se rozšiřující, někdy okrajově miskovitý. Jeho barva se může měnit od leskle oranžové až po purpurově červenou. Povrch je opatřen bělavými nebo nažloutlými areolami, které jsou zbytky pláště, jenž v raném věku zahrnoval celý plášť plodnice.

Po usilovném dešti mohou v každém případě zmizet a povrch je po zaschnutí hladký, lepkavý a lesklý. Šupiny jsou bílé nebo nažloutlé, hustě nacpané vedle sebe. A když jsou mladé, jsou zajištěny vyběleným rubášem stejné barvy. Třeň je bílý, kulatý a dutý, zpočátku plný, později prázdný, na okraji uzavřený bradavičnatou pochvou. Jeho povrch je navíc zajištěn soustřednými kruhy bradavek vyklenutých z kůry. Na vrcholu, pod čepičkou, může být široký, vybíhavý, ale jemný prstenec má povrch vroubkovaný.

Výskyt Muchomůrky červené

Muchomůrka červená se vyvíjí výhradně jako jednotlivec, ale také v rozsáhlých skupinách. Někdy vytváří tzv. čarodějné kruhy, které tvoří houby v několika vývojových stádiích, což vlastně zvyšuje její nádherné kouzlo. Vyskytuje se zásadně ve smrkových a březových lesích, ale kromě toho ji můžeme najít i v jiných jehličnatých, listnatých a smíšených porostech. Pravidelně se s ní můžeme setkat ve společnosti pravého hřibu smrkového.

Možnost záměny

Muchomůrku červenou si můžete splést snad pouze s muchomůrkou královskou, která však působí velmi jedovatě. Opravdu velmi vzácná záměna může být za muchomůrku císařskou, která je jedlá, ale na našem území je chráněná a prakticky zde ani neroste!

Muchomůrka — Recept

Výluh z Muchomůrky červené

Sbírejte muchomůrku červenou. Vybírejte ty, které mají na čepičkách co nejvíce bílých skvrn. Klobouky nakrájejte na malé proužky, vložte je do zavařovaček a zalijte vodkou. Směs uložte do chladničky asi na 3 týdny. Dobře pojmenujte zavařovačku! Směs z muchomůrek přelijeme do menší láhve, ještě jednou ji dobře pojmenujte a uchovávejte v chladu. Do tinktury lehce namočte látkový hadřík a přiložte jej na bolavou ruku nebo nohu. Obalte ji igelitovým obalem, v tu chvíli ji zabalte do ručníku. Na noc obklad sundejte. Za určitou dobu poznáte účinky tinktury!