Slizák lepkavý je výborná jedlá houba, která si i přes svou nálepku opomíjené houby získala své příznivce. Její kvalita je velmi vysoká a svým významem je srovnatelná s klouzky. V kuchyni má poměrně široké spektrum využití. Mimo sušení je velmi významné nakládání slizáka do octa. Co Vás však při tepelné úpravě této houby může překvapit, je barevná reakce. Plodnice totiž při vaření zfialoví a nakládaný slizák až černá, což však nemá vliv na jeho chuť, ani kvalitu. Slizáka najdete v jehličnatých lesích, nejčastěji pod borovicemi, a to v období od července do října.
Základní charakteristika Slizáka lepkavého
| Doba výskytu | červenec, srpen, září, říjen |
| Místo výskytu | jehličnatý les, konkrétně pod borovicemi |
| Užitná hodnota | jedlá houba |
| Tvar třeně | válcovitý, směrem dolů se ztenčuje |
| Barva třeně | hnědá, žlutá |
| Konzistence třeně a dužniny | tvrdá |
| Povrch třeně | vláknitý |
| Povrch klobouku | hladký, slizký, lysý |
| Barva klobouku | žlutá, oranžová, hnědá |
| Tvar klobouku | plochý, kuželovitý, vmáčklý s hrbolkem |
| Vůně | příjemná, nevýrazná |
| Chuť | příjemná, nevýrazná |
| Hymenofor | lupeny |
| Prsten | mizivý, valovitý |
| Pochva | nemá |
Klíčové znaky Slizáka lepkavého
Klobouk: je plochý, 3-10 cm široký, také kuželovitý nebo vmáčklý a s hrbolkem. Jeho barva je hnědá, žlutá až oranžová. Okraj klobouku je podvinutý a později rozprostřený. Pokud byste si na klobouk sáhli, ucítili byste bud jak je hladký, slizký nebo lysý.
Lupeny: jsou řídké, žlutooranžové až hnědé, na třeň sbíhavé
Třeň: je 40-60 mm dlouhý a až 15 mm široký. Jeho barva je žlutohnědá a tvarem je válcovitý nebo vřetenovitý. Je podélně vrásčitý a v mládí může mít nevýrazný prsten.
Dužnina: její barva je oranžově žlutá, avšak ve spodní části třeně je její barva tmavší
Výtrusný prach: je šedohnědý až černohnědý, výtrusy jsou hladké, vřetenovité, velké 15–22 x 5,5–7 μm
Výskyt slizáka lepkavého
Slizák lepkavý se vyskytuje v jehličnatých lesích Evropy, Asie, Severní Ameriky a Japonska, a to hlavně pod borovicemi. Roste hojně, buď jednotlivě nebo ve větších skupinách. V lesích ho můžeme nalézt v období od června do října.
Možnost záměny
Slizáka lepkavého si můžete splést s ostatními druhy slizáků, například se Slizákem mazlavým (Gomphidius glutinosus) nebo se Slizákem švýcarským (Chroogomphus helveticus), který mu je příbuzný. Slizák švýcarský je oproti němu menší, nemá slizké plodnice, má špinavě oranžový až rezavě hnědý klobouk, okrové lupeny a oranžový třeň. Narozdíl od slizáka lepkavého se vyskytuje v horských oblastech pod smrky a limbami ve větších skupinách. Nezkušení houbaři si slizáka mohou splést také s klouzkem.
Slizák lepkavý – recept
Zapékané houbové žemle
Ingredience:
- 200g hub
- 100g sýra (například ementálu)
- 2 vejce
- žemle
- máslo
- trocha strouhanky
- sůl
Postup:
Nejprve z žemlí odkrojíme vršek a trochu z nich vydlabeme střed, aby se daly naplnit. Podle počtu žemlí, které máme připravené, si připravíme dušené houby. Houby nakrájíme na kousky a dusíme. Jakmile je podusíme, vmícháme do nich 1 až 2 vejce a osolíme je. Hotovou směsí poté naplníme připravené žemle. Na vrch nasypeme trochu strouhanky a ementál, který předem nastrouháme. Dále vršek žemle pokropíme máslem a pokládáme je na vymaštěný plech. Pečeme v troubě 10-15 minut.
