Pečárka lesní je jedlá, velmi chutná houba. Roste hojně na vápencových půdách ve smrkových lesích. Nalézt ji proto můžeme v jehličnatých a smíšených lesích v období od července do října. Má příjemnou kořenitou vůni a příjemnou chuť. V kuchyni má všestranné využití, nejlépe chutná ve směsích, ale lze z ní připravit různé pokrmy, například dát pod maso nebo můžeme malé plodnice naložit do octového nálevu.
Základní charakteristika Pečárky lesní
| Doba výskytu | červenec – říjen |
| Místo výskytu | jehličnaté a smíšené lesy |
| Užitná hodnota | jedlá houba |
| Tvar třeně | kyjovitý a válcovitý |
| Barva třeně | bílý, později pak našedlý, narůžovělý nebo hnědý |
| Konzistence třeně a dužniny | tvrdá |
| Povrch třeně | hladký |
| Povrch klobouku | šupinkatý |
| Barva klobouku | hnědá, okrová |
| Tvar klobouku | nejdříve polokulovitý, později plochý, klenutý |
| Vůně | příjemná, kořenitá |
| Chuť | příjemná |
| Hymenofor | lupeny |
| Prsten | odstálý, bílý a blanitý |
| Pochva | nemá |
Klíčové znaky Pečárky lesní
Klobouk: bývá široký 40 – 100 mm, v mládí polokulovitý, později ploše vyklenutý. V dospělosti s ostrým, rovným okrajem. Barva klobouku je bělavá, okrová nebo hnědá a povrch klobouku je pokrytý drobnými, hnědými šupinkami.
Lupeny: jsou volné a husté, bělavé, později pak šedorůžové, nakonec čokoládové.
Třeň: je vylomitelný a válcovitý, tvrdý, plný, později dutý, 50 – 120 x 8 – 20 mm, bílý, později našedlý, hnědý nebo narůžovělý. Pomačkáním červená, pak hnědne. Nad prstenem je třeň hladký, pod ním jemně vločkatý.
Prsten: je v horní části třeně, široký, odstálý, shora hladký a blanitý, zespod pak vláknitý.
Dužnina: bílá, na řezu rychle intenzivně červená. Má příjemnou chuť a kořenitou příjemnou vůni.
Mikroskopie: výtrusy hladké, elipsoidní, tmavě hnědé 4,5-6,5 x 3-4 µm. Výtrusný prach je černohnědý.
Výskyt Pečárky lesní
Pečárka lesní roste hojně na vápencových půdách ve smrkových lesích. Nalézt ji proto můžeme v jehličnatých a smíšených lesích v období od července do října.
Možnost záměny
Důležitým rozpoznávacím znakem u žampionů je barevná změna dužniny při poranění a na řezu, která bývá odlišná.
Pečárka (žampion) císařská (Agaricus augustus) – které se také říká Žampion vzácný nebo obrovský je jedlá, velmi chutná houba. Roste roztroušeně a nehojně v jehličnatých, smíšených i listnatých lesích v období od srpna do října. Plodnice jsou mnohem větší. Dužnina je bílá a neměnná. Má příjemnou sladkou chuť a příjemnou anýzovou vůni.
Pečárka (žampion) dvouvýtrusá (Agaricus bisporus) – výtečná jedlá houba, která se pěstuje ve velkopěstírnách, především v bílé formě. Ve volné přírodě ho často nenalezneme. Roste roztroušeně na dobře hnojených půdách, na kompostech, polích, podél polních cest nebo v alejích či zahradách v období od května do října. Dužnina je bílá, na řezu červenající. Má oříškovou chuť a příjemnou houbovou vůni.
Pečárka lesní recept
Žampiony plněné šunkou a sýrem
Ingredience:
- 12 žampionů
- 2 kelímky smetany
- 20 dkg ementálu
- 20 dkg šunky
- hrstka majoránky
- kousek másla
- sůl
- pepř
Postup:
Troubu předem předehřejeme na 200°C. Žampionům vyloupneme nožičky a hlavičky očistíme. Cibuli oloupeme, nakrájíme nadrobno a usmažíme. Přidáme najemno nakrájenou šunku a chvíli podusíme. Poté zalijeme půlkou smetany, promícháme, odstavíme a přidáme nastrouhaný sýr. Po zhoustnutí směsí plníme připravené kloboučky. Naskládáme je na pekáček vymazaný olejem, zalijeme zbytkem smetany, posypeme majoránkou a trochu posolíme. Podáváme s bramborovou kaší nebo vařenými bramborami.
