Hřib borový (Boletus pinophilus)

Hřib borový (známý také jako borák nebo černohřib — černohlávek) je jednou z nejvyhledávanějších a nejznámějších pravých hub. Díky své masitosti, vůni, chuti, stravitelnosti a proslulosti nemá mezi houbami konkurenci.

Objevuje se již v květnu jako primární z hub (známá také jako hřib májový). Její primární rozvojové období je pozdní léto a doba sklizně (podzim). Nevyvíjí se v hojných počtech, ale i tak je možné ho najít. Rostou samostatně nebo v malých trsech v borových lesích, zejména na písčitých půdách a v borových porostech.

Základní charakteristika hřibu borového

Doba výskytu	Květen, červen, červenec, srpen, září a říjen
Místo výskytu	Jehličnatý les, smíšený les, rašeliniště, kosodřevina
Užitná hodnota	Jedlá houba
Tvar třeně	Válcovitý, kyjovitý, soudkovitý
Barva třeně	Hnědá, bílá, červená, okrová
Konzistence třeně a dužniny	Tvrdá
Povrch třeně	Síťkovaný
Povrch klobouku	Hrbolkatý, sametový, jamkatý
Barva klobouku	Hnědá
Tvar klobouku	Polokulovitý, plochý, klenutý
Vůně	Příjemná, houbová
Chuť	Příjemná
Hymenofor	Rourky
Prsten	Nemá
Pochva	Nemá

Klíčové znaky hřibu borového

Klobouk je hustě buclatý, 6-25 cm široký, v mládí polokulovitý, v dospělosti narovnaný až polštářovitý, na povrchu nerovný, hrbolatý a jemně vrásčitý, hladký, v mládí bělavý, v některých případech na okraji světle růžový. Barva klobouku je rudohnědá až hluboce kaštanová. Kůže v dospělosti jako chudá blanka rozšiřující se o kousek za okraj klobouku.

V mládí jsou bělavé, později žlutozelené, ve stáří téměř zelené nebo olivové, až 25 mm vysoké. Póry jsou malé, upravené, na koruně hnědavé, něco jiného stejné barvy jako rourky.

Výskyt hřibu borového

Vytváří mykorhizu s borovicí lesní, ale zřídka ji lze nalézt pod jinými jehličnany nebo listnatými stromy. Inklinuje v podstatě ke starým borovým lesům a písčitým nebo hlinitým půdám. Zajímavé je, že má stejné teritorium má i mechovka obecná (Clitopilus prunulus), která se, ať už je to jakkoli, objevuje přibližně 2 dny před hřibem borovým. Hřib borový se vyvíjí od jara do sklizně (květen-říjen) v borových nebo smíšených lesích od bažin až po hory, až do výšky 2000 m.

Možnost záměny hřibu borového

Hřib borový je díky svému charakteristickému vzhledu sotva zaměnitelný s jinými druhy. Vypadá to, že je srovnatelný s jedlým hřibem bronzovým (Boletus aereus), který je u nás výjimečně vzácný a kontrastuje s ním tmavší barvou koruny a klobouku (který je šedočerný) a tím, že se vyvíjí především pod duby, v teplých bažinách a na stráních. Kromě toho může být zaměněn s hřibem smrkovým (Boletus edulis) nebo hřibem dubovým (Boletus reticulatus), které však nemají hrbolatý červenohnědý klobouk!

V případě, že rádi chodíte sbírat praváky, dejte si pozor ještě na jednu věc. Existuje možnost, že byste nechtěně sáhli po neobvyklém pravém hřibu, který může být i extrémně vzácný i z jiných důvodů. Pátrání po pravých hříbcích ukázalo, že houby rychle shromažďují ohromné množství kovů rtuti a neměly by se sbírat v blízkosti silnic, továren nebo v kontaminovaných prostorech. Především škodlivé látky jsou obsaženy v trubičkách pod kloboukem.

Hřib borový v kuchyni

Hřiby na cibulce

Ingredience

Hřib smrkový / dubový / borový
Cibule
Česnek
Citron
Máslo
Pepř
Sůl
Mletý kmín
Petrželka

Postup

Na másle nechte zhnědnout nadrobno nakrájenou cibuli a rozmačkaný česnek. Přidejte nakrájené houby, které jste již pokapali zcela čerstvou citronovou šťávou. Posypte nachystaným kořením — pepřem a mletým kmínem. Směs osolíme, podlijeme malým množstvím vody a dusíme do zkřehnutí, asi 20 minut. Ještě před tím, než začnete podávat pokrm, ozdobíme ho zelenou petrželkou. Houby na cibulce chutnají nejlépe s čerstvě upečeným chlebem.