Muchomůrka královská (Amanita regalis)

Tato muchomůrka disponuje stejně škodlivými látkami, jaké se nachází v muchomůrce červené a řada houbařů ji od muchomůrky červené nerozezná, liší se hlavně barvou klobouku a je obvykle menší a méně vitální.

Někteří specialisté ji považují za odlišný druh, jiní za jinou variantu muchomůrky červenající. Podobně jedovatá je muchomůrka slámově žlutá, která má srovnatelný a nenápadně pruhovaný klobouk slámově žluté nebo světle okrové barvy. Šupiny a třeň jsou bílé. Prstenec a pochva na poněkud ztloustlé bázi zcela mizí. Tyto muchomůrky obsahují obojživelný jed bufotenin (ropuší jed).

Tato muchomůrka je v podstatě duplikátem muchomůrky červené, jen s tím rozdílem, že se liší barvou klobouku, který v tomto případě není červený, ale žlutohnědý, a mají společnou škodlivou látku — muskarin. Muskarinová škodlivost se projevuje až dlouho po požití houby a je charakterizována zejména silným pocením. Nakažený jedinec se dusí, má zrakové poruchy, žaludeční potíže a průjem, na začátku zrudne, později zbledne a třese se zimou. V tu chvíli nastupují halucinogenní příznaky způsobené dalšími jedy, v podstatě ibotenovou kyselinou a jejím metabolitem muscimolem. Přestože tato muchomůrka obsahuje malé množství muskarinu, je v každém případě považována za nebezpečnou.

Základní charakteristika Muchomůrky královské

Doba výskytu	Červenec, srpen, září, říjen
Místo výskytu	Jehličnatý les a smrčinách ve vyšších polohách
Užitná hodnota	Jedovatá houba
Tvar třeně	Válcovitý a hlízovitý (vylomitelný, hlíza s bradavkami
Barva třeně	Bílá a okrová
Konzistence třeně a dužniny	Měkký (později je dutý, dužnina je bílá, v třeni okrová a na řezu se nemění
Povrch třeně	Hladký až bradavičnatý
Povrch klobouku	Disponuje zbytky plachetky, jsou vločkaté
Barva klobouku	Hnědá, žlutá a okrová
Tvar klobouku	Kulovitý, plochý a klenutý (v mládí spíše kulovitý)
Vůně	Nevýrazná
Chuť	Sladká a oříšková
Hymenofor	Lupeny jsou naokrovělé a husté
Prsten	Má naokrovělý a hladký
Pochva	Nemá

Klíčové znaky Muchomůrky královské

Klobouk je 8-20 cm široký, v mládí polokulovitý, později klenutý, v dospělosti narovnaný a na okraji vroubkovaný. Má játrově žlutohnědou barvu. Na povrchu klobouku jsou nerovnoměrně odměřené strupovité zbytky pláště, zbarvené do žlutavé až okrové barvy. Šupiny jsou tlusté, volné, na třeni vytažené, bílé nebo bělavé.

Třeň je kulatý a dutý, 100-220 x 10-50 mm, hladký, bílý s okrovým nádechem, u paty hlízovitě rozšířený, s bradavkami v několika řadách nad sebou. V horní třetině třeně je nežebrovaný prstenec nažloutlé barvy s okrovým nádechem. Látka je bělavá, uvnitř koruny nažloutlá, pod pokožkou klobouku zářivě žlutá, a na řezu nemění barvu. Vůně ani chuť nejsou výrazné. Výtrusy jsou bílé (bezbarvé), hladké, široce elipsoidní, 9-14 x 7-10 µm velké.

Výskyt Muchomůrky královské

Vyvíjí se pomálu od července do listopadu v horských a podhorských smrčinách a smíšených lesích, kde se vyskytují spíše kyselé půdy. Nejspíš díky tomu vděčí za své zbarvení! Tady na našem území je na některých místech hojnější, ale jinde téměř neznámá. Například v lesích severní Evropy se prakticky nevyskytuje.

Možnost záměny

Rozměry a struktura plodnice muchomůrky královské je téměř k nerozeznání od muchomůrky červené (Amanita muscaria), ale liší se jaterním zbarvením klobouku a světle okrovými areolami. Následně je tedy klasifikována jako Amanita muscaria var. regalis.

Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) se vyvíjí v listnatých dřevinách a zbytky pláště (skvrny) na klobouku jsou bělavé.

Muchomůrka — Recept

Muchomůrka královská je jedovatá houba, kterou je neradno jakkoliv užívat. Existuje pár jedinců, kteří vyzkouší všechno podle pravidla — vše je jednou jedlé, ale opravdu, je-li vám život milý, nezkoušejte to!