Hříbky patří k houbám, u kterých srdce každého houbaře zaplesá. Bývají nejdůležitějšími nálezy v našem košíku a předmětem škodolibého vytahování před našimi společníky nebo v internetových diskuzích. Jejich proslulost je dána jejich křehkou chutí a flexibilním využitím v kuchyni, ale zásadní roli jistě hraje i to, že při jejich sběru nehrozí žádné záměny ani otravy, takže si je můžeme sbírat bez jakýchkoliv obav.
Tento nekorunovaný vládce mezi houbami vás nepochybně okouzlí nejen svou chutí, ale navíc jen samotný pohled na něj bezpochyby podnítí euforické zážitky. Může se vyvinout do obrovských rozměrů a vážit až 1 kg. Ale v případě, že objevíte taktéž rozsáhlé plodnice, raději jeho klobouk hned rozřízněte, abyste zjistili zde je nebo není celý prolezlý červy.
Základní charakteristika Hřibu smrkového
| Doba výskytu | Červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad |
| Místo výskytu | Jehličnatý les, smíšený les |
| Užitná hodnota | Jedlá a velmi chutná |
| Tvar třeně | Válcovitý, kyjovitý a soudkovitý |
| Barva třeně | Hnědá, bílá a okrová |
| Konzistence třeně a dužniny | Tvrdá — dužnina bílá a neměnná |
| Povrch třeně | Síťkovaný — především v dolní polovině |
| Povrch klobouku | Hladký a matný |
| Barva klobouku | Hnědá, bílá a okrová |
| Tvar klobouku | Polokulovitý, plochý a vypouklý |
| Vůně | Příjemná a houbová |
| Chuť | Příjemná |
| Hymenofor | Rourky — bělavé, pak žlutozelená |
| Prsten | Nemá |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Hřibu smrkového
Klobouk je 60-200 (někdy i 250) mm široký, zpočátku polokulovitý, v té době šikmo až ploše klenutý, v raném mládí bílý nebo bělavý, zatímco v mládí je ještě zakrytý pod jehličím, zelení nebo listím, ale brzy poté výrazně povyroste a vystupuje na světlo. Jeho barva se rychle mění na světle hnědou, hnědookrovou, šedohnědou nebo tmavě hnědou, tu a tam nakonec matně hnědou. Pokožka klobouku je v mládí jemně plstnatá, velmi brzy pravidelně olysává a je poněkud lepkavá, zejména ve vlhkém podnebí. Povrch klobouku je u několika plodnic vrásčitý a hrbolatý.
Rourky jsou při vývoji 10-30 mm dlouhé, stlačené kolem vrcholku třeně, zpočátku bílé, později žluté až žlutoolivové, nakonec zelenoolivové. Póry jsou malé, stejně zbarvené jako přepážky trubice. U poraněných a pohmožděných zón je zbarvení trubic a pórů v podstatě nezměněné.
Výtrusnice je baculatá, 40-150 (někdy až 200) x15-70 mm velká, v mládí soudkovitá nebo vejčitě břichatá. Také je více či méně kyjovitá, zprvu bílá nebo bělavá, v průběhu vývoje pomalu přechází do světle hnědavého odstínu. Pod touto vrchní nahnědlou částí je hřbet charakteristicky hnědobílý. Povrch třeně je zajištěn síťkou, která je v mládí nefalšovaně bílá, a vypadá tak, jako by byla ojíněná, a zpravidla je až do dospělosti navždy světle zbarvená. Plst pokrývající bázi obvodu je bílá.
Dužnina je bílá, v některých případech s hnědavým nebo narudlým nádechem v chudé vrstvě pod pokožkou klobouku, ale na řezu se nemění. Chuť je nasládlá a houbová, vůně okouzlující houbová. Výtrusný prach je hnědoolivový. Výtrusy jsou (13-)14-17(20)x 4,5-6um v odhadu, hladké, protáhlé, vřetenovité, někdy téměř kulaté a duté, s nezaměnitelnou nadhřebenovou rozrážkou při bočním pohledu.
Výskyt Hřibu smrkového
Jak název napovídá, objevíte ho hlavně ve smrkových lesích, ale není výjimkou ani pod borovicemi, buky nebo břízami. Vyvíjí se od začátku léta, ale největší vlna vývoje přichází na konci měsíce srpna a pokračuje až do konce října. V teplém roce nejsou výjimkou ani listopadové nálezy. Zpravidla se vyvíjí ve svazcích, takže pokud ho objevíte, pozorně se rozhlédněte po oblasti, kde ho najdete, abyste zjistili, zda nenarazíte na „bratříčky“.
Možnost záměny
Nejvíce se podobá hřibu dubovému (Boletus reticulatus) a do jisté míry i hřibu borovému (Boletus pinophilus). Od hřibu dubového se liší bílým, později bělavým a v mládí nahnědlým povrchem třeně, obvykle vlhčí a lesklejší pokožkou klobouku a v mnohem větší míře tím, že se vyvíjí pod jinými stromy než duby. Od borovice se pozná podle toho, že se v barvě klobouku a koruny nevyskytuje červenohnědý nádech.
Hřib smrkový v kuchyni
Hřib smrkový na kmíně
Ingredience
- Hřiby
- Sůl
- Kmín
- Grilovací koření
- Tuk nebo olej
Postup
Tento recept se v domácnostech používá skoro vždy při sběru hub. Můžete ho pojmout jako rychlou a chutnou svačinu. Smrkové houby navíc suchohřiby nenasáknou tolik oleje jako třeba babka nebo bedla. Očištěné hříbky nakrájíme na plátky, osolíme, přidáme část kmínu a lehce posypeme grilovacím kořením. Vložíme je do nádoby, ve které jsme rozehřáli tuk nebo olej. Postupně je opékejte z obou stran do růžova. Podávejte s chlebem nebo se salátem.
Všechny hřiby v našem atlasu hub
- Hřib borový (Boletus pinophilus)
- Hřib bronzový (Boletus aereus)
- Hřib dubový (Boletus aestivalis)
- Hřib dutonohý (Boletus cavipes)
- Hřib hnědý (Xerocomus badius)
- Hřib koloděj (Boletus luridus)
- Hřib kovář (Boletus erythropus)
- Hřib nachovýtrusý (Porphyrellus pseudoscaber)
- Hřib peprný (Boletus piperatus)
- Hřib plstnatý (Boletus subtomentosus)
- Hřib satan (Boletus satanas)
- Hřib siný (Gyroporus cyanescens)
- Hřib smrkový (Boletus edulis)
- Hřib strakoš (Boletus variegatus)
- Hřib žlučník (Tylopilus felleus)
- Hřib žlutomasý (Xerocomus chrysenteron)
