V několika literaturách je považován za poživatelný hřib, ale u několika jedinců způsobuje problémy s jejich trávením. V rámci knihy „Velký atlas hub“ ji tvůrce Pavol Škubla klasifikuje jako škodlivou. Od rodu Paxillus se liší jen po mikroskopické stránce. Její látka se využívá k barvení rouna.
Obsahuje několik bioaktivních látek s protirakovinnými a neuroprotektivními účinky. Z plodnic tohoto organismu byly také odděleny ekdysteroidy druhu ergostan, které mají profylaktické účinky proti různým onemocněním imunitního systému. Ekdysteroidy se vyskytují v různých rostlinách nebo parazitech a také na některých houbách. Mají antidepresivní účinky, zvyšují výkon a mají vlastnosti proti stárnutí.
Základní charakteristika Čechratky černohuňaté
| Doba výskytu | Červenec, srpen, září a říjen |
| Místo výskytu | Jehličnatý les, smíšený les, mýtiny |
| Užitná hodnota | Nejedlá houba |
| Tvar třeně | Válcovitý — výstředný až postranní |
| Barva třeně | Hnědá, olivově až rezavě |
| Konzistence třeně a dužniny | Tvrdá, třeň plný, dužnina tuhá, vodnatá, žlutavá a po poranění modrošedne |
| Povrch třeně | Matný a sametový |
| Povrch klobouku | Sametový a později lysý |
| Barva klobouku | Hnědá, olivová až rezavá |
| Tvar klobouku | Plochý, vmáčklý, klenutý |
| Vůně | Nepříjemná, hořce nakyslá |
| Chuť | Hořká a kyselá |
| Hymenofor | Lupeny, okrově až rezavě žluté, dlouze sbíhavé, středně husté a tlusté |
| Prsten | Nemá |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Čechratky černohuňaté
Klobouk je 5-25 cm široký, škeblovitý, sklovitý, ve středu rovný a vtlačený, s nevýrazně podvinutým okrajem, tlustomasý, v mládí rovný a hladký, ve stáří různorodě rozpukaný a obnažený. Barvy korodované hnědé až olivově hnědé, v některých případech černohnědé. Lupeny jsou tlusté, splývající ke třeni, kde jsou žilkované, příčně sdružené, okrové až špinavě žluté, na otlačených místech hnědavé. Jsou účinně oddělitelné od klobouku.
Třeň je 3-10 cm vysoký, 1-5 cm tlustý, nekonvenční, kořenovitý, ztlustlý, neohebný, přizpůsobivý, s matně hnědou až černohnědou pokožkou, v některých případech je hladká a tmavá. Vnitřek v mládí baculatý, v tomto místě krásně houbovitý. Dužnina je masitá, šťavnatá, v některých případech vodnatá, nažloutlá až okrově žlutá. Vůně je houbová a palčivá, chuť ostrá a v některých případech nahořklá. Výtrusy jsou čistě žíhaně hnědé, žlutohnědé až hnědé. Výtrusy světle žlutavé až žlutohnědé, elipsoidní, místy kulovitě elipsoidní, hladké, 4-6,5 x 3-4,5 µm velké.
Výskyt Čechratky černohuňaté
Roste hodně v červenci až do listopadu na tlejících pařezech a odumřelých kořenech nebo v půdě ponořeném tlejícím dřevě jehličnanů. Upřednostňuje smrk a borovici. Vyskytuje se i na chudých písčitých půdách.
Možnost záměny
Hřib hnědý (Boletus badius) a hřib plstnatý (Boletus subtomentosus). V každém případě, při pohledu shora, po utržení zjistíme přítomnost lupenů. Čechratka sklepní (Tapinella panuoides), která nemá vytvořený třeň a je nejedlá. Čechratka podvinutá (Paxillus involutus), kterou poznáme podle špinavě okrové barvy klobouku. Lupeny jsou žlutavě zbarvené. Vyvíjí se přímo ze země, nikoliv ze dřeva, a je okrajově jedovatá.
Čechratka černohuňatá nepatří do kuchyně
Díky jejím vlastnostem a látkám, které obsahuje, ji nemůžeme považovat za jedlý druh houby. Pokud se vám ji podaří najít, nesbírejte ji, nechte ji růst v jejím přirozeném prostředí. Jen proto, že je škodlivá, do ní nemusíte hned kopat! Různé organismy z ní mají užitek a mohou tak splnit svou životní úlohu.
