Hřib kříšť (Caloboletus calopus)

Pokud v jehličnatém lese objevíme příjemný, případně trochu podezřele zbarvený hřib, bude to s největší pravděpodobností hřib kříšť. Lesklý klobouk, citronově žluté rourky a žlutý a narudlý třeň pod kloboukem se síťkou stejné barvy nelze přehlédnout. Ale stejně jako známá houba měchýřovka dráždivá je kříšť odporně hořká, takže neochutnatelná a do proutěné nádoby na houby nepatří.

Základní charakteristika

Doba výskytu	Červen, červenec, srpen, září, říjen (někdy i listopad)
Místo výskytu	Jehličnatý a listnatý les
Užitná hodnota	Nejedlá houba
Tvar třeně	Břichatý, kyjovitý
Barva třeně	Dole červený, nahoře do žluta
Konzistence třeně a dužniny	Rourky jsou vmáčklé
Povrch třeně	Síťkovaný
Povrch klobouku	Jemně plstnatý — olysávající
Barva klobouku	Našedlý, šedohnědý a světlý, otlačením modrající
Tvar klobouku	Klenutý
Vůně	Nevýrazná
Chuť	Hořká — nepoživatelná
Hymenofor	Rourky i póry
Prsten	Nemá
Pochva	Nemá

Klíčové znaky

Klobouk je 50-150 mm široký, zpočátku polokulovitý, později šikmý až tobolkovitý, na okraji podlouhle klenutý, v mládí na povrchu jemně plstnatý, později v otlačených oblastech lesklý, pravidelně hrbolatý, suchý, za vlhka do jisté míry lepkavý, bělavě matný, šedě olivový až šedohnědý, v otlačených oblastech matně hnědý. Lupeny jsou 08-15 mm dlouhé, připojené až sotva připojené, zpočátku světle žluté, později citronově žluté, ve zralosti s olivovým nádechem. Póry jsou skromné, žluté, na počátku na otlačených místech bledě modré, po delší době hnědnoucí.

Třeň je 50-130 x 15-60 mm, v mládí obvykle soudkovitý, později kulovitý a dutý nebo kyjovitý, plný, suchý, pod kloboukem nejčastěji žlutý, dole růžově červený až krvavě červený, na bázi opatřený světle žlutou až červenou síťkou. Dužnina je světle žlutavá, na bázi třeně špinavě rudá až rudohnědá, na řezu modrající, s nepříjemně štiplavou vůní a ostrou chutí. Výtrusy jsou čisté a mají světle hnědou barvou.

Výskyt

Hřib kříšť (Caloboletus calopus) je sice výjimečně lákavá houba na pohled, ale je mimořádně hořká. Vyvíjí se od července do listopadu v jehličnatých nebo smíšených lesích a nejčastěji se vyskytuje pod smrky v horských a podhorských oblastech — v bažinatých oblastech je zpravidla pouze výjimečně.

Možnost záměny

I my jsme schopni zaměnit hřib kříšť s modrákem a kovářem. Je poměrně snadné rozpoznat hřib kříšť od modráka a koloděje, dvou nejznámějších zástupců konzumních modráků, pohledem pod klobouk, zatímco modrák a koloděj mají na spodní straně klobouku rudé, oranžově červené až žlutočervené rourky, hřib křížatý má odstíny žluté.

Hřib kovář (Boletus erythropus) — se nejčastěji vyskytuje v podhorských a horských oblastech. Jeho klobouk je kaštanově až matně hnědý, rourky purpurové až krvavě rudé, kvůli vrásnění se mění na zelenomodré. Lze ji poznat a rozlišit podle toho, že červenohnědý povrch třeně nemá tzv. síťku, ale má na tloušťce malé rudé šupinky (kousky).

Hřib koloděj (Boletus luridus) — v ostřílenější české mykologické literatuře nazývaný také koloděj. Jeho klobouk je zvětralý matný, zatímco ústí rourek je nápadně rudé, při dotyku se zbarvuje matně modře. Tkáň je světle žlutá, na řezu se okamžitě mění na zelenomodrou. Na žlutohnědé bázi třeně objevíme normální rudou síťku.

Po tepelné úpravě jsou kovář a koloděj vynikající. Je třeba zdůraznit, že kovář a koloděj mohou u choulostivějších jedinců způsobit žaludeční potíže, pokud jsou syrové nebo nedovařené, ale po přiměřené teplé úpravě jsou opravdu úžasné pro chuťové pohárky. Kovář a koloděj jsou vynikající houby k sušení, oba bohužel totiž způsobují tmavnutí pokrmů. Naši předchůdci je využívali v sušené podobě k přípravě černého kuby, což je běžný vánoční pokrm!

Recept

Kříšť velmi krásně jemně voní, ale chutná odporně hořce, takže stejně jako daleko známější hřib hořčák (Tylopilus felleus), lidově zvaný hořec, se nedá konzumovat. I malý kousek z něj svou hořkostí zkazí plnohodnotnou večeři!

Po ochutnání hříbku nehrozí žádné nebezpečí smrtelného poškození, ale po konzumaci syrové houby se mohou vyskytnout nepříjemné žaludeční potíže kvůli jejím látkám. Takže skutečně v případě, že někde objevíme lákavý recept s tímto hříbkem, bychom ho buď vůbec nezkoušeli, protože za to hekání a běhání nepochybně nestojí!