Hřib dubový (Boletus aestivalis)

Hřiby se řadí mezi houby, které dokáží udělat radost každému, kdo sbírá houby. Bývají označovány za zcela nejcennější nálezy ve vašem košíčku. Lidé se s nimi chlubí před kamarády nebo v televizi a na internetu. Jejich obliba je zapříčiněna především delikátní chutí a nekonečným využitím při přípravě jídel. A ta nejpodstatnější část tkví v tom, že při jejich sběru a konzumaci vám nehrozí žádné zdravotní potíže!

Základní charakteristika hřibu dubového

Doba výskytu	Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad
Místo výskytu	Listnatý les, smíšený les, park
Užitná hodnota	Jedlá houba
Tvar třeně	Válcovitý, kyjovitý, soudkovitý
Barva třeně	Hnědá
Konzistence třeně a dužniny	Tvrdá a neměnná
Povrch třeně	Síťkovaný
Povrch klobouku	Hladký
Barva klobouku	Hnědý, šedý
Tvar klobouku	Polokulovitý, plochý, klenutý
Vůně	Příjemná, houbová
Chuť	Příjemná
Hymenofor	Rourky
Prsten	Nemá
Pochva	Nemá

Klíčové znaky hřibu dubového

Dubák (dubňák, boubáček), jsou vám tyto výrazy povědomé? Je to možná proto, že jde o krále listnatých lesů. Tato jedlá houba právem patří k našim nejvyhledávanějším druhům. Šířka klobouku se pohybuje mezi 5-20 cm a v některých případech i více. V mládí je klobouček polokulovitý a postupně přechází do plochy. Jeho povrch je opravdu hladký, za vlhka mírně slizký.

Barva bývá okrová nebo světle hnědá. Malé rourky a různé póry se vyznačují bělavou barvou, které nakonec přechází v olivově žlutou. Třeň na výšku má 5-15 cm, má okrovou barvu a soudkovitý tvar, do konce je krytý nahnědlou síťovinou.

Výskyt hřibu dubového

Hřib dubový je rád na slunných částech lesa od konce května a roste až do konce září. Díky těmto zjištěním ho řadíme mezi letní houby, jejichž plodnice zásadně rostou za deště. Kromě listnatých a smíšených lesů na něj narazíte v parcích, zahradách a hrázích rybníku. Byly vzácně zaznamenány výskyty houby i v pozdním listopadu, a to po vydatných deštích.

A dokonce byly zaznamenány případy nálezu v pozdním listopadu, kdy měli houby plodnice již zamrzlé. Roste zejména v nížinách, a pokud nastane teplé období, je náchylný k útokům červů.

Možnost záměny

Řadí se mezi bílé hřiby, které mají na řezu neměnnou dužinu.

1. Opravdu hojný hřib smrkový (Boletus edulis) – vyskytuje se především v jehličnatých lesích hned pod smrky. Ale setkáte se s ním i v listnatých lesích. Poznáte ho podle výraznější světlejší síťky a také podle hladké pokožky klobouku, která je za vlhka velmi lepkavá

2. Vzácný hřib borový (Boletus pinophilus) – mívá pokožku na klobouku tmavší s viditelně načervenalým odstínem.

3. Teplomilný hřib bronzový (Boletus aereus) – bývá celkově tmavší a klobouk je specifický díky třeni s tmavě bronzově měďovými odstíny. Najdete ho často růst pod dubem.

4. Hřib žlučník (Tylopilus felleus) – ten poznáte díky bílým nebo narůžovělým lupenům a je pro ně charakteristická hořká dužina. Není jedovatý, takže ho můžete trochu ochutnat.

Hřib dubový v kuchyni

Voňavá omáčka z dubových hřibů

Ingredience

50 g másla
1 cibule, bobkový list
1 lžíce hladké mouky
6 ks celé pepře
3 kuličky nového koření
250 ml sladká smetana 33 %
1 hrst sušených hřibů dubových
Podle chuti sůl a vegetu

Postup

Sušené dubové hřiby namočíme zhruba na 30 minut do teplé vody. Očistěte cibuli a nakrájejte ji. Cibulku následně orestujte na másle dozlatova. Pak přidejte hřiby i vodu, ve které jste je nechali odstát. Přihoďte sůl, bobkový list, pepř, nové koření a vegetu. Směs přiveďte k varu a vařte vše do měkka.

Omáčku na konec zahustíte moukou rozmíchanou ve vodě a povařte omáčku na dalších 10 minut. Přilijte smetanu a znovu nechte vše chvíli povařit. Omáčka se servíruje s kynutými knedlíky. Dobrou chuť!