Popisuje se jako roztroušený organismus, který se vyvíjí od léta do sklizně, nejčastěji samostatně, na živém i mrtvém dřevě listnatých a jehličnatých stromů. Do jisté míry je v rozporu se svým názvem a nejčastěji se vyskytuje v kulturních lesích na živých smrcích, kde se zpravidla vyvíjí z mrazových zranění. Od ostatních druhů se pozná podle vytvořených zlomkovitých žilek (v dospělosti patrných jako úlomky plachetky) a plstnatého až šupinatého klobouku. Je konzumní, ale zároveň tuhá.
Základní charakteristika Hlívy dubové
| Doba výskytu | Srpen, září, říjen, listopad, prosinec |
| Místo výskytu | Listnatý les, smíšený les, parky, sady, zahrady, mýtiny |
| Užitná hodnota | Výborné houby, zvláště když jsou mladé |
| Tvar třeně | Válcovitý až kuželovitý |
| Barva třeně | Bílá až krémová |
| Konzistence třeně a dužniny | Tvrdá, pružná bílá a později žloutnoucí dužina |
| Povrch třeně | Hladký, se zbytky plachetky |
| Povrch klobouku | Lysý a zamlada hnědě vločkatý |
| Barva klobouku | Bílá a šedá |
| Tvar klobouku | Plochý, excentrický a klenutý |
| Vůně | Nevýrazná |
| Chuť | Příjemná, nevýrazná a sladká |
| Hymenofor | Lupeny jsou bílé, později žloutnoucí |
| Prsten | Má v raném stádiu |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Hlívy dubové
Klobouk je 40-150 mm široký, masitý, zpočátku je sklenutý s podehnutým okrajem, později rovný, na svrchní straně bělavý, šedavý až světle šedohnědý, plstnatý, předtím dlouze rozdělený na malé skvrny. Okraj klobouku je v mládí spojen s okrajem bělavým rubem, jehož zbytky zůstávají na okraji až do dospělosti. Lupeny jsou bělavé nebo krémové, později žloutnoucí, scházející na třeň.
Třeň je okrouhlý a dutý, 20-60 x 10-30 mm, častěji nepravidelný, výstřední nebo postranní, plstnatý, bělavý, žloutnoucí, v mládí s prstencovitými zbytky vela. Dužnina je pružná nebo možná pevná, bělavá, při poranění žloutnoucí. Vůně je mdlá, půvabně houbová. Chuť je mírná a oříšková. Výtrusný prach je bělavý. Výtrusy jsou elipsoidní až kulaté, duté, 9-15 x 3-5 µm, průsvitné, hladké.
Výskyt Hlívy dubové
Vyvíjí se již od srpna pouze do prosince, a to pouze roztroušeně, nejčastěji samostatně nebo v malých shlucích po dvou až třech plodnicích, na oslabených živých kmenech nebo pařezech listnáčů (dub, buk, topol) i jehličnanů, v rámci ČR navzdory druhovému názvu nejpravidelněji na smrkovém dřevě.
Možnost záměny
Charakteristickými znaky jsou přítomnost žilnatiny a žloutnutí dužniny. Například hlíva jilmová (Hypsizygus ulmarius) může mít srovnatelnou strukturu pokožky klobouku, ale chybí u něj velum. Vzhled plodnice a tuhou dužninou mohou navíc připomínat hlívu dubovou některé z houževnatců, jako je například houževnatec pohárovitý (Lentinus cyathiformis), který se vyvíjí na topolech, nebo houževnatec šupinatý (Neolentinus lepideus), který rozkládá dřevo jehličnanů. Houževnatci mají při vývoji pilovité okraje lupenů.
Hlíva — Recept
Hlíva s dýní
Ingredience:
- Hlíva
- Dýně
- Petržel
- Česnek
- Cibule
- Olivový olej
- Balzamikový ocet
- Sůl a pepř
- Tymián
- Voda
- Bramborová kaše
Postup
Nejprve si vezmeme hlívu, kterou očistíme, nakrájíme na půlky a pak jemně natrháme. Následně vezmeme petrželku, kterou nasekáme najemno. Cibulku si nakrájíme na měsíčky a česnek necháme v celých měsíčcích. Přineseme půlku dýně, ze které vydlabeme zrníčka a nakrájíme na měsíčky. Následně dáme do pekáče nejprve dýni a hlívu, potom cibuli a česnek s petrželkou. Zalijeme olejem a octem, opepříme, osolíme a posypeme tymiánem.
Celou směs necháme zapéct. Po určité době vytáhneme pekáč z trouby a podlijeme lžičkou vody. Vodou setřeme připečené šťávy, a ty následně vmícháme do směsi. Na talířek naneseme potřebné množství kaše a na ní dáme směs.
