Ryzec šeredný je jedovatá houba, která po požití způsobuje silné žaludeční a střevní potíže. Obsahuje vysoce mutagenní látku necatorin. Dříve byla známá také pod názvem Lactarius necator (necator – vrah). Tato houba je specifická produkcí bílého mléka, které je palčivé. Rozšířený je v celé Evropě a patří k nejhojnějším druhům. Najít ho můžeme v jehličnatých, listnatých a smíšených lesích, ale také mimo les na lesních cestách, pod smrky a břízami, někdy i pod borovicemi v období od července do listopadu. Vyhledává vlhké a kyselé půdy, vyskytuje se také například na rašelinných místech.
Základní charakteristika Ryzce šeredného
| Doba výskytu | červenec – listopad |
| Místo výskytu | jehličnaté lesy, listnaté lesy, smíšené lesy, pod smrky, břízami, vlhké a kyselé půdy, rašelinná místa, lesní cesty |
| Užitná hodnota | jedovatá houba |
| Tvar třeně | válcovitý |
| Barva třeně | zelená, olivová |
| Konzistence třeně a dužniny | tvrdá, třeň později dutý |
| Povrch třeně | hladký, za vlhka slizký |
| Povrch klobouku | lysý, plstnatý, za vlhka slizký |
| Barva klobouku | zelená, olivová, hnědá, ve stáří černohnědá |
| Tvar klobouku | plochý, vmáčklý, klenutý |
| Vůně | nevýrazná |
| Chuť | nepříjemná, pálivá |
| Hymenofor | lupeny |
| Prsten | nemá |
| Pochva | nemá |
Klíčové znaky Ryzce šeredného
Klobouk: je v mládí sklenutý, s dlouho podvinutým okrajem, později plochý až nálevkovitý, široký 50 – 150 mm. Jeho povrch je lysý, plstnatý, za vlhka slizký a má olivově zelenou až tmavě olivově hnědou barvu.
Lupeny: jsou husté, mírně sbíhavé, špinavě žluté, při poranění hnědnoucí. Ve stáří mají barvu tmavě hnědou nebo černohnědou.
Třeň: je válcovitý, v mládí plný, později dutý, 30 – 70 x 10 – 30 mm. Povrch třeně je hladký, za vlhka slizký. A má zelenou, olivovou barvu.
Dužnina: je pevná a tvrdá, špinavě žlutá, ve stáří a při poranění hnědnoucí. Roní bílé, hojné, velmi palčivé mléko, které je na vzduchu po delší době šedé nebo šedozelené. Vůně je nevýrazná, chuť nepříjemná, ostře palčivá.
Mikroskopie: výtrusy 6-8,5 x 5-6,5, žebernaté, široce elipsoidní, s hřebínky a spojkami utvářející síť. Výtrusný prach je světle smetanový.
Výskyt Ryzce šeredného
Ryzec šeredný roste hojně na vlhkých a kyselých půdách, v jehličnatých, listnatých a smíšených lesích, pod smrky a břízami, občas i pod borovicemi, ale také například na rašelinných místech nebo na lesních cestách.
Možnost záměny
Ryzec zelený (Lactarius blennius) – nejedlá houba která je známá také pod názvem slizký klobouček nebo klobouček bukový, roste především v bukových lesích, obvykle ve skupinách v období od července do října. Roní bílé, hojné mléko, které na vzduchu šedne. Chuť mléka i dužniny je mírná, během chvilky se ale změní na silně palčivou. Klobouk je v mládí a za vlhka slizký, za sucha lesklý, olivově hnědý až šedozelený s tmavšími skvrnami.
Ryzec šeredný recept
Ryzec šeredný patří mezi jedovaté houby, proto jeho sběr ani konzumaci v žádném případě nedoporučujeme !!!
