Hřib žlučník, známý jako hořčák nebo žlučák, není mezi houbaři příliš rozšířený, protože klame tělem a může nám způsobit velké zklamání. Je výjimečně nádherný a voňavý, v sezóně je jich více než dost v jehličnatých lesích a lze jej bez námahy zaměnit za pravé hříbky, kterým se hodně podobá.
Každopádně když jej ochutnáme, zjistíme, že hřib žlučník je nechutně hořký, a tak je nejedlý. A skutečně i malý kousek zkazí celé jídlo a způsobí, že je zcela nepoživatelné. Hřib žlučník (Tylopilus felleus), ve starších literaturách podhřib žlučový, lidově obvykle hořčák nebo žlučák, se vyznačuje hnědým kloboukem jako ostatní houby, a proto je velmi jednoduché smíchat ho s jinými hřiby, zejména s hřibem dubovým, hřibem smrkovým a hřibem hnědým.
Základní charakteristika Hřibu žlučníka
| Doba výskytu | Červen, červenec, srpen, září, říjen |
| Místo výskytu | Jehličnatý les, smíšený les, ostatní |
| Užitná hodnota | Nejedlá |
| Tvar třeně | Válcovitý, kyjovitý a soudkovitý |
| Barva třeně | Hnědá, žlutá a bílá a okrová |
| Konzistence třeně a dužniny | Tvrdá |
| Povrch třeně | Síťkovaný |
| Povrch klobouku | Plstnatý |
| Barva klobouku | Hnědá, šedá a okrová |
| Tvar klobouku | Polokulovitý |
| Vůně | Příjemná a houbová |
| Chuť | Hořká |
| Hymenofor | Rourky — bílé, později růžové až pěnovité |
| Prsten | Nemá |
| Pochva | Nemá |
Klíčové znaky Hřibu žlučníka
Klobouk je 40-150 mm široký, nápadně rozsáhlejší, v mládí polokulovitý, později potažený (polštářovitý). Pokožka klobouku je obvykle suchá, hladká matná, plstnatá, ve stáří lysá, v různých odstínech žluté, okrové, hnědé nebo šedohnědé. Za vlhka může být okrajově lepkavá a lesklá. Obtížně se odlupuje.
Rourky jsou 15-20 mm dlouhé, v mládí bílé, později narůžovělé, na bázi vykrojené. Póry jsou malé, upravené, zpočátku bílé, ale zanedlouho růžoví, v dospělosti ojediněle hranaté, při poranění rezavějící. Třeň je zpočátku soudkovitý, později kyjovitý, 40-150 x 20-60 mm, žlutohnědý, tu a tam s olivovým nádechem, s nezaměnitelnou plastickou síťkou tvořenou obrovskými prodlouženými oky. Dužnina je bílá, na řezu nezměněná, pevná, s věkem měknoucí, uvnitř třeně téměř šlachovitá. Vůně je nevýrazně houbová, chuť nezaměnitelně hořká. Výtrusný prach je růžový až hnědorůžový. Výtrusy sotva vřetenovité až téměř kulovité, duté, 10-16 x 3,5-5 µm.
Výskyt Hřibu žlučníka
Vyvíjí se nepřetržitě od června do října, od bažin po hory, v jehličnatých i listnatých lesích. Vyhovují mu korozivní půdy a snáší mírně suché klima.
Možnost záměny
Mladé plodnice lze účinně zaměnit s hřibem smrkovým (Boletus edulis), tvar plodnice a barva klobouku spolu ladí. Hřib smrkový má v každém případě výjimečně světlý třeň, v mládí bílý, později nahnědlý, nikdy ne žlutý. Mladé plodnice hřibu smrkového s tmavším kloboučkem mohou být také po vzoru hřibu hnědého (Imleria badia), ale posledně jmenovaný má žluté rourky, nikoli bílé nebo narůžovělé. Více vyvinuté plodnice hřibu žlučníka navíc mohou mít podobu např. hřibu březového (Leccinum scabrum), který má bělavé (ale ne narůžovělé) lupeny a nežlutý třeň. Hřib najdete spolu s různými konzumními druhy houbovitých organismů. V daném případě lze dužninu ochutnat, protože může dojít k promíchání jedné plodnice s druhou a síla chuti těchto hřibovitých může znehodnotit celý chystaný pokrm. Fellner (2016) zaznamenal netypický žlučník kožitý (Tylopilus felleus var. alutarius) s jemnou chutí dužniny.
Všechny hřiby v našem atlasu hub
- Hřib borový (Boletus pinophilus)
- Hřib bronzový (Boletus aereus)
- Hřib dubový (Boletus aestivalis)
- Hřib dutonohý (Boletus cavipes)
- Hřib hnědý (Xerocomus badius)
- Hřib koloděj (Boletus luridus)
- Hřib kovář (Boletus erythropus)
- Hřib nachovýtrusý (Porphyrellus pseudoscaber)
- Hřib peprný (Boletus piperatus)
- Hřib plstnatý (Boletus subtomentosus)
- Hřib satan (Boletus satanas)
- Hřib siný (Gyroporus cyanescens)
- Hřib smrkový (Boletus edulis)
- Hřib strakoš (Boletus variegatus)
- Hřib žlučník (Tylopilus felleus)
- Hřib žlutomasý (Xerocomus chrysenteron)
