Na velké části našeho území jsou vhodné podmínky pro růst hub, taky proto jsme národem houbařům. Ale pozor! Rozhodně neplatí, že jedlé houby jsou ty okousané plži, zvěří či prožrané červy. Šance vrátit se s plným košíkem je v jistých obdobích v roce velmi vysoká. Měli bychom si ale dávat pozor, aby se nám do košíku nedostala i nějaká houba, která je nejedlá nebo přímo jedovatá. Proto jsme si připravili přehled několika hub, které se konzumovat opravdu nesmí a zároveň na ně můžete v českých lesích relativně snadno narazit.
Obsah článku
Muchomůrka tygrovaná
Tento druh muchomůrky se vyskytuje v listnatých lesích a parcích, zvláště v teplých oblastech, a to nejvíce od června do října. Klobouk této houby měří v průměru mezi 4 cm až 12 cm a obvykle má šedohnědou či žlutohnědou barvu. Co se týká dužiny, je bílá a nezbarvuje se. Tato houba je až smrtelně jedovatá, i konzumace malého množství může mít vážné důsledky díky možnému způsobení mykoatropinové otravy.
Lze zaměnit za muchomůrku růžovku
- Muchomůrka růžovka je jedna z nejchutnějších hub. Protože dříve lidem nahrazovala maso, říká se jí masák. Roste převážně od května do října ve všech typech lesů. Klobouk houby je zprvu polokulovitý, později, když houba více vyroste, až plochý a dorůstá průměru 5 cm až 20 cm. Má barvu spíše narůžovělé a bílé lupeny zrůžoví při poranění.
- Od muchomůrky tygrované lze muchomůrku růžovku odlišit díky prstenu, který má hladký a růžovka naopak výrazně rýhovaný.
Hřib satan
Hřib satan najdete jen velmi vzácně. Roste obvykle v teplých regionech, kde se nacházejí lípy, lísky, duby, habry a buky, a to zejména na vápencovém terénu. Klobouk má bělavý nebo našedlý. Rourky jsou zprvu žluté, ve stáří žlutozelené. Noha je většinou nahoře žlutá a směrem dolů přechází do červena. Když rozkrojíte dužninu, mírně modrá, zatímco spodní část klobouku má charakteristické karmínově červené póry. Hřib satan patří mezi jedovaté druhy. Konzumace v syrové formě může způsobit silné zvracení, ale po řádném vaření tento efekt zmizí. Přesto je doporučeno tuto houbu nesbírat, nejen kvůli její vzácnosti.
Lze zaměnit za hřib kovář
- Hřib kovář může být hřibu satanu velmi podobný na první pohled, ale také se nejedná zcela o jedlou houbu. Hřib kovář totiž může vyvolat zažívací potíže ve chvíli, kdy ho jíte syrový nebo nedovařený. Vyžaduje delší tepelnou úpravu, při níž jeho toxicita mizí. Houba roste nejvíce v létě a na podzim, ačkoli se vyskytuje v lesích už od května. Najdete ho ve všech typech lesů, nejvíce ve smrčinách, ale rád roste také v blízkosti dubů, buků a smrků, se kterými tvoří mykorhizu. Má tmavohnědý až hnědo černý sametový klobouk, dužnina je sytě žlutá, po poranění intenzivně modrá. Třeň je červeně šupinkatý. Hřib je oblíben pro svou pevnější strukturu, chutný je v omáčkách i naložený v octu.
- Hřib kovář má tmavší klobouk a na třeni červené šupiny. Hřib satan má na třeni červenou síťku.
Muchomůrka zelená
Muchomůrka zelená se řadí mezi naše nejjedovatější houby. To potvrzuje i fakt, že právě tato houba má na svědomí až 90 % veškerých úmrtí způsobených konzumací hub. Muchomůrka roste nejvíce od června do října, především v listnatých lesích. Zbarvení klobouku může být nažloutlé, zelené, ale i bělavé. Základním poznávacím znakem je ztlustlý spodní třeň, který obepíná volná pochva jako punčocha.
Lze zaměnit za Bedlu vysokou
- Nejčastěji bývá muchomůrka zelená zaměňována za jedlé bedly, například za bedlu vysokou. Bedly jsou zbarveny především v odstínech šedé a světle hnědé, klobouk mají výrazně plstnatě šupinatý. Na dřevnatě tuhém třeni mají plstnatě kožovitý prsten, který není přirostlý, u některých druhů je možné po třeni i posouvat. Vůně bedel je specifická, podobná sušenému masu.
- Mezi hlavní odlišnosti patří rozhodně část houby, která je v zemi. Muchomůrka zelená vyrůstá z pochvy, která je vysoká a cípatá, naopak bedla pochvu vůbec nemá. Muchomůrka má olivově zelenou nebo žlutozelenou barvu, někdy i bílou, stejně jako další smrtelně jedovatá muchomůrka jarní. I u té je ale důležitým poznávacím znakem, že roste z pochvy.
Kvůli své zelené barvě může být muchomůrka zaměněna také s jedlou holubinkou trávozelenou nebo nazelenalou.
Ryzec kravský
Ryzec kravský je charakteristický svým kloboukem o šířce 4 – 12 cm, který je na okrajích výrazně chlupatý, načervenalý se světlejšími pruhy. Mění svůj tvar z vyklenutého na plochý až nálevkovitý. Má masově růžovou až červenohnědou barvu. Lupeny jsou bílé až krémové, zatímco třeň je válcovitý a bílý až narůžovělý. Dužnina je bílá s narůžovělým nádechem a při poranění uvolňuje bílé, silně pálené mléko. Často se vyskytuje v lesích pod břízami. Vyznačuje se ostrou palčivou chutí a její konzumace vyvolává silné průjmy a zvracení.
Lze zaměnit za ryzec smrkový
- Ryzec smrkový můžete najít nejčastěji v období od srpna do listopadu, často v mladých smrčinách nebo na travnatých okrajích lesů či kolem lesních potoků. Klobouk se vyznačuje oranžovou barvou s tmavšími soustřednými kruhy. Starší plodnice mívají dokonce zelené fleky. Chuť má kořennou, skvěle chutná na sádle, vysmažený do škvarků nebo naložený do octa.
- Rozdíl mezi těmito houbami zastupuje především mléko, kdy ryzec smrkový roní červené a ryzec kravský palčivé bílé mléko. Další jedlý ryzec borový má mrkvově červené mléko a ryzec syrovinka bílé, sladké a velmi silně ronící.
Závojenka olovová
Houba, která je prudce a smrtelně jedovatá, kdy otrava z konzumace se projevuje do 2 hodin zvracením a zažívacími problémy. Roste v teplých listnatých lesích, obvykle na vápenitých půdách pod duby, od května do září. V jehličnatých lesích na ni nenarazíte. Je typická velkým kloboukem až do 20 cm. Zároveň je pro houbu typický také odstín klobouku, který bývá zbarven bělavě, nažloutle, našedle až šedohnědě, ale vždy se jedná o světlé odstíny.
Lze zaměnit za mladou houbu hřibu dubového
- Hřib dubový je druhým nejznámějším pravým hřibem. Od smrkáče se dubák liší především světlejším zabarvením a také místem výskytu v listnatých lesích především pod duby a buky, a to už od května.
- Hřib může být zaměněn se závojenkou, z důvodu stejných míst výskytu, ale i podobnou barvou a tvarem. Od hřibu dubového a smrkového lze závojenku olovovou spolehlivě rozpoznat odlomením klobouku. Zatímco závojenka má na spodní straně lupeny, hřiby tam mají rourky.
Obecně pro houbaře platí pravidlo sbírat pouze houby, které mají dostatečně vyvinuty rozlišovací znaky.
