Lezení se stává čím dál populárnějším sportem. Těžko říct, čím to je. Je to tím, že lezení uvidíme na olympijských hrách? Možná za to může světově známý horolezec Adam Ondra nebo například to, že po celé Praze nalezneme nespočet lezeckých center a lidé to často berou jako zábavnou alternativu k fitness tréninku.
Chytlo vás také lezení, začali jste na stěně a slyšeli jste, že je to na skalách úplně něco jiného? Pokud jste alespoň na jednu otázku odpověděli ano, jste zde správně a já se vám budu snažit představit lokality, kde si zaleze každý začátečník.
1. Lom Kobyla
Lom Kobyla se nachází u známých jeskyních Koněprusy nedaleko Berouna. Tím, že se jedná o bývalý lom, byla struktura skály velice lámavá. Tímto se dostáváme k týmu s názvem JAN KAREŠ CLIMBING TEAM, který všechny nestabilní kusy skály odstranil a přidal fixní jištění. Aktuálně nabízí tato lezecká oblast podle oficiálních zdrojů na jankaresclimbingteam.com 90 cest, a to od obtížnosti 3+ až údajně po 8a, která je pro mě zatím v nedohlednu.
Pokud se rozhodnete vyrazit lézt na Kobylu máte několik variant, jak se tam dostat. První a určitě nejpohodlnější varianta je cesta autem. Můžete, vlastně musíte zaparkovat na placeném parkovišti u Koněpruských jeskyň. Cena parkování je zde 30,- Kč na celý den. Jestli nemáte auto, tak nezoufejte, jezdí sem i autobus, a to na zastávku Měňany s délkou jízdy z Berouna 16 minut. Poté to jsou pěšky ze zastávky na Kobylu zhruba 2 Km.
Pokud jste se vydali tou pohodlnější variantou, tedy pokud jste jeli autem a zaparkovali u Koněprus, je to pěšky asi 600 metrů. Dáte se přes silnici a rovně přímo pod les, kde půjdete po zelené turistické značce a dojdete až ke vstupnímu tunelu k lomu.
Až projdete nástrahami cesty, projdete romantickým, ale temným tunelem dojdete k cestám. Co si musíte uvědomit je to, že je to aktuálně asi nejvíce lezená oblast, tedy zřejmě tam nebudete sami.
Teď k cestám. Hned za tunelem vlevo se nachází sektor Pohádka, kde se nachází i nejlehčí cesta 3+ s názvem A+A v online průvodci označená číslem 2. Na konci cesty se nachází slaňovací karabina. Pokud tedy nechcete lézt stylem TOP ROPE (na rybu), kdy druholezec leze již přes natažené lano, můžete tuto karabinu využít a jistič vás přes ni spustí dolů. Pokud přeci jen chcete lézt na TR, je potřeba cvaknout vlastní karabinu, abyste zbytečně neopotřebovávali tu slaňovací.
Cestu A+A bych ohodnotil na stupnici od 1-5, kdy je jednička nejlepší, zřejmě známkou 2+. Body jsem strhnul pouze za nástup cesty. Ale pro začátečníky ideální volba! Krátká, lehká. Naučíte se zde bez problému cvakat expresky a osvojíte si základní pravidla lezení na skalách.
V tomto sektoru Pohádka můžete ještě vyzkoušet cestu označenou číslem 10 s názvem Pytlík o obtížnosti 4c (5 UIAA). Tuto cestu bych ohodnotil známkou 2-, kde jsem body strhnul za nástup, pokud je trochu blátivo, tak bude mít jistič co dělat, aby se udržel na nohou. Ale zase si už prvolezec musí trochu pohrát s technikou a pak není žádný problém. Cesta se tedy nachází úplně vpravo.
Jestli si už trochu věříte a chcete si i na začátku udělat pár zajímavých kroků, vyzkoušejte cestu 1 s názvem Bacha někdo jde. I když je v průvodci označena obtížností 4, je podle mého subjektivního názoru o něco těžší. Tedy nejtěžší je dolézt k prvnímu a druhému borháku a pak už je to jak po schodech. Cesta se nachází vlevo od tunelu.
Další zajímavý sektor na Kobyle nese název Bonzák, kde jsem vybral 3 cesty označené číslem 9–11 s názvy John Wick 1, John Wick 2 a John Wick 3. Za mě bych doporučil lézt prostřední cestu John Wick 2, tu s klidným srdcem mohu ohodnotit známkou 1. Už si trochu zalezete, avšak borháky jsou blízko u sebe, tedy není se čeho bát a na konci cesty se nachází opět slaňovací karabina. Cestu si zaleze i člověk menšího vzrůstu. Vylezli jste i tuhle cestu? Tak vyzkoušejte linii hned vedle, a to o malinko těžší s názvem John Wick 1. Možná se zapotíte hned od začátku, kdy musíte přijít na to, jak se dostat k prvnímu borháku. Následuje pár pěkných kroků až k předposlednímu borháku, kde uděláte jeden krok bokem a přímo ke štandu. Tuto cestu bych ohodnotil spíše 2-, osobně se mi nelíbí posledních pár kroků, kdy zalezete za hranu a vypadá to, jako by se to s vámi chtělo utrhnout.
Pokud ještě nemáte dost a vaše ruce a nohy říkají, že zvládnete o něco více, přehoďte si lano o kousek vedle na cestu s názvem Mata Hari o obtížnosti okolo 5c+ (6+ UIAA). Tuhle cestu jsem si osobně zamiloval, může ji lézt jak nižší člověk, tak i pořádný čahoun. Zajímavostí cesty je dolez, kdy se musíte dostat přes převis ke slaňovací karabině, kterou je dobré cvakat až po překonání zmíněného převisu. Pokud máte spolulezce, který není tak fyzicky zdatný a nechce lézt na prvního, doporučuji jištění shora pro styl TOP ROPE.
Závěrem této kapitoly bych chtěl říct, že lom Kobyla je asi nejlepší místo pro přechod mezi lezeckou stěnou a skalním lezením. Jsou zde desítky cest, které jsou skvěle odjištěné a bezpečné. Na druhou stranu je nutno napsat, že zde neuvidíte nějaké krásné výhledy po dolezení a většinou tu nebudete sami. Nicméně se zde dá lézt chvilku po dešti a v parném létě se dají nalézt cesty, které budou v příjemném stínu.
2. Tetín
Pokud jste vyzkoušeli Lom Kobyla, naučili jste se základní pravidla, jak se pohybovat na skalách. Pokud chcete zažít trochu i té romantiky, měli byste určitě vyzkoušel lezeckou oblast Tetín. Tato lezecká oblast se nachází na pravém břehu Berounky. Nejlépe dostupná je opět autem, kdy zastavíte v obci Tetin u hřiště. Podle pravidel, která na svém webu uvádí Jan Kareš, je jiné místo pro parkování zakázáno. Následně se po značkách vydáte dolů ke skalám, kde pochvíli uvidíte první sektor Zebra. Půjdete ještě dál po proudu potůčku až dojdete k vodopádu. Nalevo jsou řetězy, kterých se můžete přidržovat a sejít díky nim až dolů. Pak doporučuji jít hned přes dřevěnou lávku doprava k sektoru zvaný Pod Vodopádem, který má dvě sekce.
Na rozlezení si klidně vyzkoušejte tři cesty, které se nachází hned u vodopádu s názvem Bezva baba, Nehtíková a Křivej hák. Tyto cesty jsou sice trochu zelené, ale to na zábavě nic nemění a mají obtížnost okolo 5, viz průvodce Tetín.
Pokud jste rozlezení, v tom samém sektoru se nachází cesta Do nebe o obtížnosti 5c (6 UIAA), kterou určitě doporučuji. Ode mě dostává známku 1. Cesta je vhodná jak pro nižší, tak vyšší lezce, je opět skvěle a bezpečně odjištěna, v jeskyni v horní pasáži se dokonce nachází „překvapení“. Schválně, co to je?
Po vylezení cest v tomto sektoru bych se vydal dále po bahnité cestičce k sektoru Čelo. Zde jsou sice o trošku těžší cesty, ale věřím, že na ně máte a vylezete je. Pokud chcete mít na konci krásný výhled, doporučuji cestu Forbes s obtížností 6a (6+/7-). Tuhle cestu si asi užijí spíše delší lezci, a to zejména prostřední část, kdy musíte vymyslet kudy polezete. Tuhle cestu bych úplně nedoporučil lézt stylem TOP ROP, pokud ano, tak určitě s horním dobíráním. Pokud jste i tuhle cestu zvládli bez problému, co takhle zkusit zbylé cesty v tomto sektoru? Jediné, na co je potřeba dávat pozor, je slaňovací karabina, která je opatřena zámkem twist lock, lano tedy nejde pouze procvaknout, je tedy potřeba karabinu otevřít, a to se mi jednou rukou nepodařilo. Nezapomeňte si tedy určitě odsedku!
Pokud se chcete podívat dále po sektorech, nezapomeňte se zastavit u sektoru Centrál – střední část 1/2 a vylezte si určitě cestu s názvem Májová o obtížnosti okolo 5+. Jediné, co bych snad této cestě vytknul je prostor pro jističe, obzvlášť když jsou trochu bahnité podmínky.
Podtrženo a sečteno, tato oblast nabízí opět několik desítek lezeckých cest. Abyste si tuto oblast mohli užít naplno, je potřeba už trochu té lezecké výkonnosti. Nejhezčí cesty jsou pak podle mého názoru okolo obtížnosti 7a +, možná větší, ale to zatím nedokážu objektivně posoudit.
3. Alkazar – Srbsko
Nedaleko Tetína, respektive skoro naproti, se nachází další, a to velmi známá lezecká oblast Alkazar. Upřímně nemám tuto oblast úplně prolezenou, popis proto bude velice stručný.
Největší výhodou této oblasti je snadný přístup. Můžete přijít z Berouna po cyklostezce, nebo zvolit kratší cestu z obce Srbsko. Alkazar nejde přehlédnout, jedná se o lezení v bývalém lomu. Některé cesty jsou již velice oklouzané, ale určitě se zde dá vybrat spousta cest, které si zajisté oblíbíte.
Nacházejí se zde dokonce i cesty s obtížností 2, kde si spíše můžete vyzkoušet to, jak se lano cvaká do expresky, a jak se na skále máte pohybovat a chovat.
Pokud si chcete zalézt, doporučuji sektor Levý amfiteátr
4. Solvayovy lomy
V tomto článku určitě nesmím opomenout ani lezeckou oblast Solvayovy lomy, která se nacházení nedaleko krásného a romantického místa Svatý Jan pod Skalou. Pokud si vyberete tuto oblast na prozkoumání, musíte to spojit i s krásnou procházkou. Pokud zvolíte cestu autem, máte hned dvě možnosti. Oficiální cesta je taková, že zaparkujete autem v obci Bubovice a pěšky půjdete zhruba 2 Km.
Popřípadě můžete zvolit ještě cestu z obce Svatý Jan pod Skalou, kde zaparkujete na hlavním parkovišti a vydáte se opět pěšky. Vyrazíte směrem ke kříži, ale na prvním rozcestníku se dáte hned doprava podél klášterní zdi. Cestou minete i další lezecké oblasti Svatý Jan pod Skalou, viz níže.
V lezecké oblasti Solvayovy lomy se nachází dva lezecké sektory s necelými 30 lezeckými cestami. Pokud dojdete ke skále, tak nejjednodušší cesta se nachází úplně vpravo skály a nese název Mrázek a pes s obtížností 3. Popis cesty je jednoduchý a logický. Od nástupu přes hranu rovnou na vrchol, kde se nachází štand. Cesta se hodí opravdu i pro úplné začátečníky. Pozor, pokud jste zvyklí z předchozích oblastí (jako je Lom Kobyla, či Tetín), tak na štandu se na rozdíl od těchto zmíněných oblastí nenachází slaňovací karabina. Je potřeba s tím tedy počítat a vzít si s sebou potřebné jištění. Velkou výhodou této oblasti je, že můžete bez problému lézt následně i stylem tzv. na rybu, tedy TOP ROPE. Ovšem musíte počítat s tím, že poslední lezec musí slanit ze štandu, abyste tam nemuseli nechat karabinu/karabiny.
Za mě další hezká cesta pro začátečníky je cesta s názvem Každá noha dobrá zapsaná s obtížností 5+. Tato cesta je jedna z těch delších a má hned několik fixních jištění. Ovšem po vylezení této cesty je i krásný výhled do krajiny. Zde bych doporučil dobrat druholezce ke štandu, docílíte tak i jedinečného zážitku slanění.
Samozřejmě, že se zde nachází i mnoho další hezkých a lehkých cest. Prohlédněte si proto online průvodce Solvayovy lomy.
5. Svatý Jan pod skalou
Jak již bylo napsáno, kousek od Solvayových lomů se nachází i lezecká oblast Svatý Jan pod Skalou. Zde na začátek hned musím poznamenat, že lezení nelze provozovat celoročně. A některé sektory jsou již zakázané úplně. Já bych chtěl zmínit zejména sektor Stěna za klášterem – M, kde můžete lézt od 30.6. do 1.1. Dále je potřeba říci, že skála je zde velice lámavá, proto si s sebou nezapomeňte přibalit helmu.
V sektoru Stěna za klášterem se nacházejí minimálně dvě cesty, které určitě stojí za vyzkoušení. První z těchto cest nese název O strach postaráno s obtížností 4+ UIAA. Tuto cestu bych opět doporučil každému. Tato cesta má 6 borháků a dokonce se v cestě nachází i dva kruhy. Cesta se nachází, jak z názvu sektoru vyplívá, za klášterem. Konkrétně za klášterní zdí. Pokud se od parkoviště vydáte ke kříži a na prvním rozcestníku se dáte doprava, nemůžete tento sektor minout.
Jako druhou cestu jsem zvolil hned tu vedlejší s názvem BÍBOVA CESTA s obtížností 5+. Tato cesta má zajímavou střední pasáž, kde dolezete k vrcholové knížce a poté musíte překonat převis, který je ale dobře odjištěný a nemusíte se bát ani případného pádu.
Z této oblasti jsem toho již dále moc nelezl, tedy nemohu soudit, které cesty jsou dobré a které bych raději vynechal. Pokud si chcete užít lezení trochu jinak, doporučuji si turisticky vylézt ke kříži a následně si slanit do dominantní jeskyně.
Jak se to má dělat se dozvíte v následujícím videu.
6. Divadýlko + Lom u cesty
Na tuto oblast jsem narazil teprve nedávno, nicméně si moje srdce získala okamžitě. Autem dojedete do obce Beroun Hostim, kde ho necháte a vydáte se podél potoku Loděnice (Kačák) po cyklostezce. Pochvíli uvidíte sektor Lom u cesty, ale ten ještě vynecháme a půjdeme kousek dál až do sektoru Divadýlko. V Divadýlku se nachází zhruba jedenáct cest, z toho většina cest je do obtížnosti 6-. Konkrétně to jsou:
| Název cesty | Obtížnost |
| Prchud | 5- |
| Sláva strojů a měst | 5 |
| Pajcrfaust | 5+ |
| Hurvínek | 6- |
| Spejbl | 6- |
| Mánička | 6+ |
| Anděl na horách | 6 |
| Andělíček | 5 |
Na skále se dá jednoduše orientovat. Místní lezci říkali, že na levé části skály jsou cesty nejlehčí a postupně se stěžují. My jsme na rozlez nejdříve zkoušeli hned tedy první cestu, která se mně osobně vůbec nelíbila. Jednak je hlavně pro delší lezce a jednak mi ty kroky osobně nepřišli nijak hezké, nijak zvláštní. Zkusili jsme tedy cestu hned vedle, a to už bylo jiné kafe! Nutno říci, že většina cest v sektoru Divadýlko jsou spíše kratší, do 15 metrů. Asi všechny se dají lézt stylem TOP ROP. Na konci každé cesty se nachází slaňovací karabina. Opět, jako všude jinde platí toto pravidlo i zde, a to že slaňovací karabina neslouží pro jištění přes TOP ROP.
Pokud máte pro strach uděláno a chcete zažít o něco větší dobrodružství, doporučuji jít poté do sektoru s názvem Lom u cesty, kde se nacházejí dlouhé cesty až do 35 metrů. Tuto oblast už bych však nedoporučil úplným začátečníkům. I když je obtížnost stanovena na hodnotu 6, tak se pro někoho mohou zdát borháky dále od sebe. Cesta, která je zde za mě nejhezčí nese název Poklice. Tuto cestu můžete lézt buď jako vícedélku, nebo v kuse. Pokud nemáte dostatečně dlouhé lano, tedy lano o minimální délce 70 m, nezoufejte. Dolezte na horní štand, doberte druholezce a slaňte se nejdříve k pomocnému štandu, který se nachází v horní polovině cesty, tím pádem vám stačí i lano o délce 50 m. Pozor, ať vám nespadne lano při převazování v pomocném šatndu.
Závěr k této oblasti je stručný. Cesty zde jsou většinou krásné, prostředí úchvatné, a dokonce se lehce stane, že zde kromě cyklistů a turistů nikoho nepotkáte.
7. Koukolova hora
Dlouho jsem přemýšlel, zda mám doporučit i tuto lezeckou oblast. Ptáte se proč? Nejdříve napíšu důvody, proč ji nedoporučit, snad nikoho neodradím. Celá skála se velice drolí, a proto sem za žádné situace nechoďte bez helmy! Důvodů proč ano je více, a proto o této oblasti i píšu. Prvním důvodem je krásná krajina kolem. Koukolova hora se nachází nedaleko Berouna, na vrcholu kopce se nachází úchvatné poutní místo, ze kterého je vidět na celý Beroun. Druhý fakt je ten, že to od parkoviště není nejblíže, a tudíž se často stává, že tu nikoho nepotkáte. Poslední důvod je rozsah obtížností. Opět si tu zaleze jak začátečník, tak i velice pokročilý lezec, navíc součástí skály je i jeskyně, která se dá dobýt lezecky a můžete v ní i přespat!
Pro začínající lezce bych doporučil sektor zvaný Staré skály, který se nachází v zákoutí na druhé straně hlavního sektoru. Cestu, kterou bych doporučil se nachází v rohu skály. Podle obtížnosti je to za 4, ale hodnota se může měnit díky lámavosti skály. Někdy se něco udrolí, někdy úplně vydrolí a změna je na světě. Další nepříliš těžká cesta se nachází hned nalevo. Nastupuje se přes zajímavý převis, který lehce zvládne vyšší člověk a poprat se s tím musí i prcek, nicméně se tento převis zvládnout určitě dá!
Na druhou stranu od rohu skály (doprava) jsou také cesty, které jsou označeny do obtížnosti 4, ale zde už se skála opravdu láme. To samé na čele tohoto sektoru. Musíte si tedy dávat pozor na co šlapete a co chytáte. Pokud máte děti, nepouštějte je ke skále.
Když se pak půjdete podívat do hlavní části skály, narazíte na několik sektorů. Nás v tuto chvíli bude zajímat sektor Coupé, kde se nachází cesta Lídy kouř. Touto cestou se dostanete právě do zmíněné jeskyně. Můžete tam dobrat svého spolulezce a dát si tam chutný pick-nick.
Závěrem k této oblasti bych chtěl říct, že si zde určitě zalezete, ovšem pokud jste začátečníci, není to lezení na celý den. Ale vyzkoušet se má všechno, ne?
