Syndrom vyhoření – základní informace, fáze, příznaky a léčba

Máte pocit, že se vám v práci nic nedaří? Přijde vám, že každý další úkol je již nad vaše síly? Jste vyčerpaní, často nemocní a ve stresu? Možná se syndrom vyhoření týká právě vás!

Co znamená syndrom vyhoření?

Syndrom vyhoření, někdy také označovaný jako burn-out syndrom, je stav silné demotivace. Dochází ke snížení či úplné ztrátě zájmu o nějakou činnost a pocitu vyčerpání. Příčinou může být například dlouhodobá zátěžová situace. Takové situace mohou narušit psychickou rovnováhu, což se projevuje změnou našeho prožívání ale i chování. Mezi zátěžové situace patří situace, u kterých jsme nadměrně vystaveni stresu. Může jít o situace krizové, traumatické nebo konfliktní. 

Příznaky syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření může mít mnoho projevů. Příznaky samy o sobě nemusí hned znamenat, že se syndrom vyhoření týká přímo vás. Jedním z příznaků je velká únava. I ten nejmenší problém jedince se syndromem vyhoření zatěžuje a neví si s ním rady. Cítí se prázdný a na svět pohlíží velmi pesimisticky.

Má pocit, že danou situaci, daný problém, nemůže nikdy zvládnout. Je v neustálém stresu a napětí. Může se objevit nechuť k práci, negativní postoj k vlastní osobě či potíže se soustředěním. V neposlední řadě se k syndromu vyhoření váže také pocit nedostatku uznání, agresivita a pocit bezmoci.  V důsledku tohoto stavu se snižuje produktivita práce. Splnit pracovní úkoly mu trvá déle, a proto si práci musí brát domů či často pracuje přesčas. Tím se ale tento stav ještě umocňuje a jedinec se nachází v “začarovaném kruhu”.

Kromě psychických příznaků se mohou objevit také příznaky tělesné. U jedinců trpících syndromem vyhoření se často objevují poruchy spánku. Přestože jsou velmi unavení, v noci se často budí nebo mají problém usnout.

TIP: Spánková hygiena

Tito jedinci si stěžují na bolesti hlavy, pocity nevolnosti, napětí svalů, bolesti zad… Jsou také náchylnější k běžným ale i závažným nemocem. Dále dochází ke změně jídelních návyků, což vede ke změně hmotnosti. Tato změna může být obousměrná. Jedinci se mohou snažit stres a nepohodu “zajíst”, nebo se u nich naopak může objevit nechutenství. 

Fáze syndromu vyhoření

1. Prvotní nadšení

Přijdeme do nového zaměstnání a jsme plni očekávání, energie a nadšení. V této fázi se mohou objevit vysoké nároky od okolí, ale i od nás samotných. Máme pocit, že dokážeme úplně vše a vkládáme do práce mnoho energie. Ta nám ale často není vrácena zpět.

2. Častá frustrace

Snažíme se úkoly plnit, jak nejlépe umíme, ale často se nám nedaří dojít k cíli. 

3. Opakované vystavení neúspěchu

Tím, že se nám často nedaří dojít k cíli, jsme často vystaveni neúspěchu. Dostáváme negativní zpětnou vazbu sami o sobě a dostáváme se do čtvrté fáze.

4. Stagnace, rezignace

Máme pocit, že přes veškerou snahu se nám nic nedaří. Objevuje se pocit křivdy a nespravedlnosti. Jsme naštvaní sami na sebe ale i na okolí. Pořád jsme ale motivovaní a snažíme se dojít ke stanovenému cíli.

5. Zacyklení, ztráta kontroly

Pocit neúspěchu a rezignace se stále opakuje. Nemůžeme se z tohoto začarovaného kruhu dostat ven.

6. Apatie, vyčerpání

Takhle už to nemůže jít dál. Jsme unavení, vyčerpaní a je pro nás náročné zadané úkoly plnit.

7. Kolaps

Dochází k úplnému zhroucení. 

Jak z toho ven?

První krokem ke zotavení se je přiznání si, že máme problém. Pokud si neuvědomujeme svůj problém, není možné ho řešit. Druhou podmínkou je osobní motivace k uzdravení. Jsme rozhodnutí se “léčit”, chceme s naším momentálním stavem něco dělat. Důležité je převzít osobní zodpovědnost za proces uzdravení.

Musíme si být vědomi, že změna a zotavení závisí převážně na nás. S procesem zotavení se nám může pomoci psycholog, kouč či psychoterapeut.  Spousta firem, zaměstnavatelů nabízí v rámci Employee Assistance Programu hrazení služeb psychologa. Na některých pracovištích je firemní psycholog přímo zaměstnán. Je možnost, se na něj se svými problémy obrátit.

Jak si pomoci sami – sebe léčba vyhoření

Pokud chcete nejprve zkusit svému problému čelit sami, je několik věcí, které při řešení syndromu vyhoření pomáhají. 

1. Změna činnosti, situace, prostředí…

Nemusí jít jen přímo o radikální změnu zaměstnání. Změna činnosti, prostředí či samotné situace nám může pomoci přijít na jiné myšlenky. Pokud se nám některá činnost nedaří, stresuje nás, můžeme být až posedlí myšlenkami na ni. Tato změna nám může pomoci získat odstup. Díky tomu je pro nás jednodušší nalézt řešení našeho problému.

2. Sociální kontakt

Přítomnost druhých osob, kterým důvěřujeme a trávíme s nimi čas rádi, nám může pomoci vyřešit spoustu problémů. Někdy nám jen stačí se o svůj problém podělit s druhými. Sdílením získáváme pocit sounáležitosti a víme, že tady nejsme sami. Tím, že o naší situaci nahlas mluvíme, může dojít k úlevě. Zároveň nám to pomáhá podívat se na problém z jiného úhlu pohledu. Nebo nám druzí mohou nabídnout způsoby řešení, které by nás samotné nenapadly. 

3. Pozitivní kotvy

Pokud procházíme syndromem vyhoření, zaměřujeme se především na to negativní kolem nás. Je dobré snažit se přesměrovat naši mysl na pozitivní věci, které nás čekají a obklopují.

4. Tělesná zátěž

Tělesná zátěž (pohyb) má pozitivní vliv na naši psychiku. Dochází k vylučování endorfinů – hormonu štěstí. Pozornost je přesměrována na samotnou činnost, a díky tomu se na chvíli odpoutáme od našich problémů.

5. Relaxační techniky

Při relaxaci dochází k uvolnění svalového a duševního napětí. Pomáhá nám se zbavit tenze, kterou pociťujeme. Zařazení jakékoliv relaxační techniky do svého dne pomáhá se soustředěním, uvolněním a zvládáním stresu. Dále také zlepšují spánek, který je u syndromu vyhoření často narušen.

TIP: Základy meditace

Tereza Líšková

Od Tereza Líšková

Studentka psychologie a speciální pedagogiky, která svůj volný čas tráví u knížek, dobrého jídla a seriálů. Pokud ji nenajdete doma, nejspíše se toulá přírodou.