Psychické poruchy – základní přehled

Psychické poruchy jsou dále známé také pod názvem duševní poruchy. Jde o skupinu onemocnění a poruch, které ovlivňují lidské myšlení, prožívání nebo vztahy s okolím. Vymezení psychických poruch není jednoduché. Odvíjí se od normy, která je kulturně podmíněná. V každé kultuře je “normální” něco jiného. Dílčích psychických poruch je velké množství. V článku vám představíme ty nejběžnější u nás. 

Deprese

O depresi již slyšel asi každý z nás. Cítíme se při ní smutní, bez nálady. Tento stav by měl přetrvávat nejméně 2 týdny. Kromě špatné nálady se objevují i další příznaky. Mezi ně patří například ztráta zájmu o koníčky, porucha spánku nebo změna stravovacích návyků. Typická bývá takzvaná ranní pesima – ráno je nám hůře než ve zbytku dne. Čím je deprese hlubší, tím větší má jedinec potíže s pokračováním ve společenských, pracovních a domácích aktivitách.

TIP: Deprese v těhotenství

Bipolární porucha

Bipolární afektivní poruchu, stejně jako depresi, můžeme zařadit mezi poruchy nálad. Možná ji budete znát také pod názvem maniodepresivní psychóza. Oba názvy krásně vystihují povahu této poruchy. Jedinec trpící bipolární poruchou se pohybuje mezi dvěma póly – mánií a depresí. Depresivní fáze je totožná s běžnou depresí. Jedinec je skleslý, unavený, bez nálady. Mohou se objevovat i sebevražedné sklony.

Při fázi manické se jedinec dostává do neovladatelné euforie. Celkově při svém projevu působí zrychleně. Je hodně hovorný, ale řeč nemusí být příliš srozumitelná. Překypuje sebedůvěrou. Má pocit, že vše zvládne. Realizuje megalomanské projekty. Potřeba spánku se postupně snižuje a únava je opomíjena. Z jedince v manické fázi vyzařuje velké množství energie. Bývá netrpělivý a jeho myšlení zrychlené. 

Demence u Alzheimerovy choroby

Demence řadíme mezi organické poruchy. Organické poruchy jsou takové poruchy, u kterých dochází z důvodu poranění nebo jiné poškození mozku k mozkové dysfunkci. Demenci u Alzheimerovy choroby dělíme podle doby vzniku na demenci s časným nebo pozdním začátkem. S časným začátkem se objevuje před 65. rokem života. Demence s pozdním začátkem se projevuje až po 65. roce života. 

Vznik poruchy je velmi plíživý a nenápadný. Dochází k postupnému zhoršování kognitivních funkcí. Typické jsou poruchy paměti – zapomínání, ztrácení předmětů, neschopnost zapamatovat si nové věci. Jedinci trpící touto poruchou se necítí nemocní. Nejsou schopni odhadnout své možnosti a přeceňují se. Objevují se i behaviorální a psychologické příznaky demence (BPSD). Sem řadíme poruchy chování, emotivity a cyklu bdění-spánek. Časté je i toulání, bezcílné bloudění či útěky z domova. 

Demence u Alzheimerovy choroby se postupně prohlubuje, zhoršuje. Vývoj lze rozdělit do čtyř fází od lehké demence až po terminální stadium.

1. Lehká demence

Dochází ke zhoršení představivosti a začínají se projevovat poruchy paměti. Již se objevují poruchy prostorové orientace. Řeč je méně plynulá než dříve. Někdy se vyskytují také problémy se psaním nebo BPSD. 

2. Střední stadium

V tomto stadiu lze zaznamenat výraznější poruchy paměti. Přidávají se také poruchy soudnosti a prostorové i časové orientace. Již se více objevují také BPSD. Jedinci mají problém zvládnout komplexní postupy složené z dílčích jednodušších úkolů. Jsou schopni zapamatovat si dílčí kroky, ale je pro ně obtížné tyto kroky správně seřadit. Jedinci jsou již z větší části odkázáni na péči od okolí. 

3. Těžké stadium

Jedinci vyskytující se v tomto stadiu nejsou schopni zvládnout základní sebeobsluhu bez pomoci. Potřebují pomoc s oblékáním, jezením, péčí o osobní hygienu. Mají problém s udržení moči i stolice.

4. Terminální stadium

K již zmíněným obtížím se přidávají poruchy motility. Jedinci mají větší problém s chůzí a častěji padají. Tato porucha není sama o sobě smrtelná. 

Schizofrenie

Jde u skupinu psychotických poruch, u kterých dochází k porušení kontaktu s realitou. Objevují se různé varianty průběhu i příznaků. Obecně se u všech druhů schizofrenie mohou objevit dvě kategorie symptomů. První skupinu tvoří takzvané pozitivní příznaky. Sem řadíme halucinace a bludy. Druhá skupina se skládá z příznaků negativních. Jde o doplňkové symptomy a patří sem apatie, afektivita, nerozhodnost a neschopnost prožitku radosti. 

Příznaků schizofrenie je hned několik. Ne všechny dále zmíněné se ale u konkrétního jedince musí objevit. Jednak může jít o slyšení vlastních myšlenek. Někdy má jedinec pocit, že mu někdo myšlenky vkládá nebo naopak bere. Mohou se objevit také halucinatorní hlasy, které například komentují chování jedince nebo rozmlouvají mezi sebou. Dále může jít o další druhy halucinací i bludů. 

Pozitivní příznaky se projevují především v rámci psychotické epizody. Není to tak, že by jedinec se schizofrenií musel trpět halucinacemi a bludy pořád. Délka psychotické epizody se u jedinců se schizofrenií liší. 

PORUCHA VNÍMÁNÍHALUCINACEKlamný vjem vzniklý bez reálného podnětu
PORUCHA MYŠLENÍBLUDNevývratné, nepravdivé přesvědčení s chorobným vznikem

Posttraumatická stresová porucha

Posttraumatickou stresovou poruchu můžete znát také pod zkratkou PTSP. S touto poruchou se může osobně setkat úplně každý z nás. Na začátku stojí stresová, katastrofická, traumatická situace, která má zátěžový charakter. PTSP se projevuje přibližně do šesti měsíců od prožití takové situace. Objevují se úzkostné stavy, návaly hněvu a podrážděnost. Dalším příznakem jsou poruchy spánku. Jedinec s PTSP může mít problémy s usínáním či ho mohou trápit noční můry.

Typické bývají flashbacky. Stresová situace se nám vrací ve vzpomínkách či ve snech. Spouštěčem flashbacků mohou být věci, které nám traumatickou situaci připomínají. Někdy může mít jedinec s PTSP problém vybavit si některé důležité momenty z období traumatu. Objevují se i přehnané úlekové reakce, které se dříve nevyskytovaly. Tato porucha bývá často spojována s vojáky. Netýká se ale jen jich. Takovou traumatickou událostí může být i “pouhá” autonehoda.

Obsedantně kompulzivní porucha

Pro označení obsedantně kompulzivní poruchy se používá zkratka OCD. Při rozložení názvu lze zaznamenat dvě slova – obsese a kompulze. Obsedantní myšlenky jsou určité představy, které se stereotypně vtírají do mysli. Jedinec bývá přesvědčen o jejich špatnosti. Může mít strach, že tyto představy uskuteční. Obsedantní myšlenky jsou nepříjemné a obtěžující. Obsese navozuje úzkost, kterou se jedinec snaží kompenzovat či neutralizovat. 

Ke kompenzaci úzkosti slouží kompulzivní rituály. Jde o opakované stereotypní chování, jehož cílem je předcházet nepravděpodobným událostem, kterých se jedinec obává. Člověk si může být vědom nesmyslnosti svého jednání. Pokud ale rituál nevykoná, zvýší se úzkost. Nemůže tedy se svým jednáním přestat. 

Mezi časté obsedantní myšlenky patří obava o znečištění, kontaminaci a nakažení chorobou. K tomu se váže kompulzivní rituál, při kterém se jedinec umývá a čistí. Tím stoupá spotřeba vody, mýdla i dalších čistících prostředků. Na první pohled nemusí být souvislost kompulze s obsesí vždy takto zřejmá. Dalším příkladem kompulzivních činů může být nadměrný smysl pro pořádek, nadměrná kontrola všeho možného nebo šlapání jen na určitou barvu dlažby. 

Fobické úzkostné poruchy

Fobické úzkostné poruchy jsou situační a vážou se jen k určité okolnosti. Nejsou životu nebezpečné. Většinou se s nimi dá žít bez větších obtíží. Jedinci trpící touto poruchou se snaží, kvůli strachu, daným okolnostem vyhýbat. Pokud se s ní ale setkají, překonání je pro ně velmi náročné. Dílčích druhů fobií je velké množství. Představím vám alespoň některé z nich. 

Agorafobie je označení pro strach z určitého prostoru. Pod ní lze zařadit například klaustrofobii – strach z uzavřených prostor. Patří sem ale také strach z velkého veřejného prostranství, davu nebo strach z opuštění domova. Je zřejmé, že ne vždy je život s fobickou úzkostnou poruchou jednoduchý. Ba naopak může život někdy velmi komplikovat.

Dalším příkladem je sociální fobie. U sociální fobie se objevuje strach z toho, že se člověk stane středem pozornosti. Strach může způsobit potíže jako rudnutí, koktání, zvracení nebo třes rukou. Jedinec bývá přesvědčen o vlivu těchto potíží na hodnocení jeho osoby. Kvůli tomu se snaží vyhýbat novým a veřejným akcím. Sociální fobie se neváže na inteligenci, vzdělání ani druh zaměstnání. Může se týkat kohokoliv. Pokud není adekvátně léčena, hrozí vyřazení z běžného života. 

Poruchy příjmu potravy

Poruchy příjmu potravy bývají často spojovány s obdobím dospívání. V této době si začínáme více všímat našeho vzhledu a hodnotíme ho. Ne vždy se ale týkají tohoto vývojového období. Charakteristický je nadměrný strach z tloušťky, nespokojenost se svým tělem a intenzivní snaha o dosažení štíhlosti. Do této kategorie patří mentální anorexie a mentální bulimie.

Mentální anorexie se častěji týká žen než mužů. Dochází k úmyslnému a aktivnímu snižování váhy. Objevuje se jednak zvýšení energetického výdeje, ale i snížení energetického příjmu. Jedinci nadměrně cvičí. Po pozření jídla zvrací. Vyprovokovávají si průjem. Snaží se co nejméně jíst. Nedochází ale ke ztrátě chuti k jídlu. Kvůli nízké hmotnosti dochází u žen ke ztrátě menstruace, což může vést až ke ztrátě plodnosti.

U mentální bulimie dochází k opakovanému epizodickému přejídání. Jde o záchvaty přejídání se během krátké doby. Jedinec se po přejedení snaží potlačit kalorický účinek jídla například vyprovokovaným zvracením či hladovkami. Většinou jde o celoživotní problém. Přejídání se děje tajně a někdy je předem plánované. S bulimií souvisí neodolatelná touha po jídle, ale zároveň přehnaná kontrola tělesné váhy. 

Specifické poruchy učení

Mezi specifické poruchy učení řadíme takové poruchy, u kterých je od časné fáze vývoje narušen normální způsob získávání dovedností. Nejde o pouhý následek nedostatku příležitosti k učení. Tyto poruchy nejsou důsledkem získaného poranění či onemocnění mozku. Specifické poruchy učení nejsou způsobeny ani mentální retardací. Obtíže vznikají na podkladě dysfunkcí centrální nervové soustavy. Řadíme sem dyslexii, dysgrafii, dyskalkulii a dysortografii.

Autismus

Jde o vrozenou poruchu vývoje sociální interakce a komunikace. Příčina poruchy je stále neznámá. Mozek jedinců s autismem funguje jinak, než je běžné. V důsledku toho odlišně přemýšlí a reagují. Liší se také jejich chování. Někdy jsou takové projevy na škodu, jindy zase nad svými vrstevníky vynikají. Jednotlivci s autismem se mezi sebou liší stejně tak, jako se mezi sebou liší jedinci bez diagnózy. Mohou dosahovat různé úrovně intelektových dovedností i samostatnosti. Liší se mezi sebou i v zájmech, vlastnostech… Zkrátka ve všem možném.

Ve spojení s autismem existuje takzvaná triáda projevů, které jsou pro tuto poruchu typické. První skupinou jsou problémy v komunikaci. V různé míře bývá narušený vývoj řeči. Někdy může řeč úplně chybět. Pokud jedinci uspokojivě mluví, může se objevit problém s intonací. Odlišnost se může objevit také v neverbální stránce řeči – gestice, mimice atd.

Další skupinou jsou obtíže v sociální interakci. Pro jedince s autismem bývá obtížné navazovat a udržovat sociální vztahy. Často jsou sociálně neobratní. Mohou působit přímočaře, neomaleně či drze. Buď nerozumí sociálním zákonitostem nebo je jen neumí aplikovat. Mívají také problém s vyjádřením vlastních pocitů.

Poslední skupinu tvoří obtíže spojené s myšlením a zájmy. V jejich světě existuje jen to, co je konkrétní a reálné. Mívají problém s abstraktními pojmy, vtipy, dvojsmysly a ironií. V dětství se objevuje specifická hra, při které jde spíše o řazení či skládání předmětů. Neumí si hrát hrát “na něco”. Mohou lpět na předmětech či rituálech. Někdy abnormálně reagují na smyslové podněty hako vůně, chutě, látky, světlo… Jedinci s autismem bývají jednostranně zaměřeni. Mají svůj zájem, kterým se zabývají s velkou intenzitou. 

Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka

Jedná se o skupinu poruch, u kterých je  již od raného vývoje dítěte narušen způsob osvojení jazyka. Příčinou obtíží není smyslové poškození, mentální retardace ani prostředí. Často se zároveň s poruchou řeči a jazyka objevují také problémy ve čtení či psaní. Neschopnost vyjádřit své potřeby, pocity či stanoviska se může odrazit na sebepojetí jedince. S tím souvisí také problémy při navazování a udržování sociálních vztahů.

Jedním z druhů poruch spadajících do této kategorie je dyslalie. Dyslalie patří mezi poruchy artikulace a objevuje se při ní narušená výslovnost jedné nebo více hlásek mateřského jazyka. Dítě s dyslalii ostatní hlásky vyslovuje správně. Hlásky, které neumí správně vyslovit, vynechává či nahrazuje. Jistě znáte třeba ráčkování

Dalším příkladem je koktavost. Tu řadíme mezi poruchy plynulosti řeči. Při koktavosti dochází k nedobrovolnému přerušování plynulosti procesu mluvení. Jedinec se například zasekává před vyslovením jednotlivých slov nebo opakuje první slabiku. V důsledku toho je narušeno porozumění sdělení, což má nepříznivé dopady na citové prožívání a sociální zařazení dítěte. Mezi poruchy plynulosti patří také breptavost – zrychlení řečového projevu. 

ADHD

ADHD je skupina vývojových poruch zahrnujících kombinaci nadměrné aktivity, impulzivity a nepozornosti. Dle mezinárodní klasifikace nemocí se neřadí mezi poruchy psychického vývoje. Jelikož ale patří mezi jednu z nejčastěji diagnostikovaných poruch v dětském věku, v krátkosti vám ji také představíme. Podrobněji se ADHD věnujeme ve dvou článcích.

U jedinců s ADHD se objevují problémy s dokončováním zadaných úkolů. Při plnění úkolů ztrácí pozornost a dopouští se zbytečných chyb. Nedokáží si úkoly a aktivity správně zorganizovat. Někdy tito jedinci ztrácí potřebné věci. Mají problém zůstat v klidu na jednom místě. Poklepávají rukama nebo nohama. Často nadměrně mluví a druhým skáčou do řeči. Mívají problém s čekáním, až na ně přijde řada. 

Co dělat s psychickou poruchou

Myslíte si, že trpíte některou psychickou poruchou? Obraťte se na odborníka. Psychické poruchy se léčí pomocí psychofarmak a psychoterapií. Návštěva odborníka vám jistě uleví!

TIP: Jak vybrat psychoterapeuta?

Včasná intervence může také snížit dopady poruchy na vývoj dítěte. Vaše dítě se naučí se svou poruchou pracovat. Některé obtíže může s vhodnou pomocí dokonce překonat. Jistě se po chvíli uleví nejen vašemu dítěti, ale i vám.

Od Tereza Líšková

Studentka psychologie a speciální pedagogiky, která svůj volný čas tráví u knížek, dobrého jídla a seriálů. Pokud ji nenajdete doma, nejspíše se toulá přírodou.