Krása. Pojem, jenž je skloňován napříč kulturami světa a jehož význam či vnímání se u každého jednoho člověka zásadním způsobem liší, zasahuje do života každého z nás. Účinky krásy na naši percepci okolí a prožívání určitých skutečností jsou nezpochybnitelné.
Zdánlivá troufalost tvrzení, že každý člověk považuje alespoň jedinou skutečnost ve svém životě za krásnou, je předpokladem pro úvahu dychtící po svébytné interpretaci tohoto těžce uchopitelného fenoménu.
Co je znakem krásy?
Otázka jednoduše položená, avšak těžce zodpověditelná. Krása jako taková nemá totiž ve svém definičním vymezení začátku ani konce, řádu ani předpisu, zjevnosti či zatracení. Krása stojí sama o sobě a svým povrchem k nám promlouvá, pouze my sami rozhodujeme o tom, zdali v ní spatříme záblesk okouzlení.
Dalo by se tedy říci, že nám věci krásné jsou souznačné věcem příjemným a prostým, stejně tak jako věcem nekonvenčním a vzrušujícím. Pocit, který v nás krása utváří je srovnatelná s pocitem štěstí, jež stejně nezastupitelnou měrou formuje náš přístup k chodu života. Přestože je krása každému člověku jedinečná, existují snad v každých společnostech světa tzv. ideály krásy, které zasahují do všech sfér lidského působení.
Domnělá estetičnost a výslovná názorová správnost jsou aplikovány a následně praktikovány na celá společenství, která takováto východiska přejímají a upevňují v sobě tak pocit sounáležitosti s okolním světem, zároveň se ochuzují o individuální vykládání svých zdání a svého sebepojetí, která zjevným nezájmem zakrní.
Krása jako významný činitel
Kdo a proč určuje co je krásné a co není? Z nastavení pravidel pro krásu vždy plyne určitý prospěch pro jednotlivce či skupiny lidí chtějíce obohatit své potřeby na úkor ostatních. Na téma prospěchářství a jednotvárnost jistě vznikají hodnotné a platné průzkumy, nicméně nás by v tuto chvíli mělo namísto toho proč a za jakých podmínek tyto zkreslené obrazy krásy vznikají zajímat především to, jaký mají tyto přebírané vzorce vliv na nás samotné a jak s nimi my sami můžeme naložit.
Ideál krásy se naším světem line již několik staletí, stal se jakýmsi univerzálním aspektem pro správný a bezstarostný život, vnímání krásy nás tedy silně ovlivňuje v našem jednání vůči sobě samým i vůči druhým, máme tendence lidi pro jiné než zaběhlé cítění odsuzovat a vysmívat je, v opačném případě velebit a opěvovat. Vnější krása čehokoli silně ovlivňuje naše emoce a naši odhodlanost a chtíč danou věc poznat a porozumět jí.
Důležitost svébytného vnímání krásy
V dnešním světě se často setkáváme s vnitřním soubojem se sebou samým a klademe si otázky, zdali my samotní spadáme našim porozuměním do určitých daných konvencí a zdali je správné se jim příčit a měnit je. Nejeden člověk se díky svým názorům dostal do argumentační potyčky o tom, co je podle něj krásné a co není.
Krása tkví v harmonii. V harmonii duše a těla, kdy každý svobodně rozhoduje o tom, co je mu vlastní a co není. Tímto spojením se dostáváme k samotnému poselství tohoto článku. Žádný člověk, pokud se rozhodne vnímat krásu a krásné věci svou optikou, by se neměl bát dát průchod svým vjemům a porozuměním k dané skutečnosti, protože skrze porozumění sebe samého můžeme poté otevřít svá mínění a zážitky směrem k druhým lidem a pochopit jejich dojetí bez nutnosti soudů a zpochybnění.
