Bohužel neexistuje jeden univerzální návod, ve kterém se dočtete, jak vychovat dítě. V článku najdete několik věcí, na které by se při výchově nemělo zapomínat. Poradíme vám, jak se rozhodnout pro správný výchovný styl.
Výchovné styly
Výchovné styly můžeme dělit hned podle několika kritérií. Kurt Lewin je rozdělil do tří kategorií. Ty se liší podle množství a druhů pravidel, které se v rámci výchovy objevují. Možná se budete snažit zjistit, který výchovný styl využíváte vy. Při detailnějším pozorování nejspíš objevíte prvky patřící do více kategorií. Při rozhodování, o který výchovný styl jde, sledujte dominantní postupy vaší výchovy.
1. Autoritářský styl
Pro tento styl je typická vysoká úcta k autoritě. Ve výchově se objevují jasně stanovená a neměnná pravidla. Je vyžadováno přesné dodržování pravidel bez další diskuze. Výchova stojí na velkém množství zákazů a příkazů. Za porušení pravidel přichází trest.
2. Liberální styl
V rámci tohoto výchovného stylu se objevují situační a flexibilní pravidla. Na děti jsou kladeny nízké požadavky. Výchova je velmi volná. Při výchově se sledují především potřeby dítěte.
3. Demokratický styl
Dalo by se říci, že jde o kombinaci autoritářského a liberálního stylu výchovy. Jsou zde stanovena jasná pravidla, jako u autoritářského stylu výchovy. O pravidlech se ale dá diskutovat. Uplatňují se kompromisy. Rodič jde dítěti příkladem. Snaží se dítě respektovat a rozvíjet jeho samostatnost. Předpokládá se ale i respekt od dítěte k rodiči.
Jak správně vychovávat dítě?
Volba vhodného výchovného stylu stojí hned na několika faktorech. Měl by vyhovovat vám ale i vašemu dítěti. Důležité je, aby výchova byla láskyplná. Dítě potřebuje cítit lásku a přijetí od svých rodičů. Cítit se milované a v bezpečí. Berte své dítě takové, jaké je. Respektujte ho. Jen tak se může zdravě rozvíjet a být šťastné!
1. Osobnost rodiče
Výchovný styl by měl odpovídat vaší osobnosti. Nelze vybrat pouze jeden a označit ho za ten nejlepší. Každý z nás se chová jinak. Reaguje jiným způsobem. Pokud si najdete univerzální návod na výchovu, který neodpovídá vašemu běžnému chování, může to uškodit nejen vám ale i dítěti.
Představte si následující scénář:
Snažíte se dodržovat stanovená pravidla výchovného stylu. Celkem se vám to daří. Najednou jste ale unavení a ve stresu. Zareagujete tak, jak běžně reagujete. Vaše reakce ale neodpovídá výchovnému stylu, který jste si vybral/a. Tuto reakci si vyčítáte. Jste smutný či smutná a připadáte si jako hrozný rodič. Dítě vaše protichůdné reakce vnímá a je zmatené.
Je lepší vychovávat dítě tak, jak je pro vás přirozené. Zapojit svojí intuici. Neříkám, že je špatné zajímat se o různé výchovné styly. Berte je ale jen jako inspiraci. To co vypadá jednoduše na papíře, nemusí být tak jednoduché ve skutečnosti. Vyberte si výchovný styl, který se vám líbí. Přizpůsobte si ho ale realitě. Upravte si ho tak, aby odpovídal vaší osobnosti a vašim požadavkům.
2. Potřeby dítěte
Výchova by měla reflektovat také potřeby dítěte. Již víme, že děti se nerodí jako nepopsaný list papíru. Část jejich osobnosti je vrozená. Kvůli tomu se liší i specifické potřeby daného dítěte. Některé dítě je hodně živé a lehce se přizpůsobí nové situaci. Jiné dítě může být zase velmi uzavřené a potřebuje od vás hodně podpory. Zkrátka každému dítěti vyhovuje jiný přístup.
3. Cíle výchovy
Dalším důvodem, proč neexistuje univerzální návod na výchovu dítěte, jsou rozdílné cíle výchovy. Každý z nás, má na dítě jiné požadavky. Zkuste se zamyslet, co je pro vás ve výchově zásadní. K čemu chcete dítě směřovat. Je to sportovní úspěch? Vřelost k druhým? Umění prosadit se? Na tyto cíle se zaměřte. V rámci výchovy k nim dítě směřujte. Pomůžou vám také dítěti stanovit hranice.
TIP: Jak vychovávat dítě s ADHD
4. Určení hranic
Stanovení hranic je ve výchově důležitým krokem. Každé dítě potřebuje mít nastavené hranice. Hranice, pravidla správného a špatného chování, mu dodávají pocit jistoty. Ví, jak se ve společnosti chovat. Je si vědom důsledků svého chování. Svět je díky nim pro něj srozumitelnější a čitelnější. Pravidla by se měla co nejméně měnit. Dítě by nemělo být jeden den za určité chování trestáno a druhý den pochváleno. Tím by mu akorát v hlavě vznikl zmatek.