Již staří Řekové věděli, že pampeliška není jen krásná, ale navíc je to opravdu léčivá bylina. V antice se pampeliška předepisovala proti pihám a k léčbě zánětů očí. Šťáva z čerstvých rostlin se používala proti slabosti a celkové únavě. Zvláště rozšířené byly jarní domácí bylinné kúry.
Co je to – Pampeliška
Pampeliška je dnes plevelem se žlutým menším květem. Bylinka disponuje opravdu silným a dlouhým kořenem, který se často zalomí, když se ji snažíte neobratně vytrhnout ze země. Každý zahrádkář má na ni svůj názor a pokud se vám objeví ve vašem trávníku, musíte ji odstranit dříve, než se vysemení, pak ji budete mít po celé zahradě!
Odkud pochází
Pampeliška se vyskytuje téměř všude v mírném pásmu na severní straně rovníku (Amerika, Asie, Evropa). Několik druhů bylo nalezeno v tropických oblastech (Austrálie, Brazílie, …). Pampeliška pravděpodobně vznikla v Řecku nebo možná v severním Himálaji, odkud se rozšířila do Středomoří, do klidného, stepního až chladného podnebí přes Eurasii do severní Afriky, s rozšířením od subtropického podnebí až po tundrové biomy. V současné době se pampeliška vyskytuje v ledových nebo subarktických oblastech Jižní nebo Severní Ameriky, v horských nebo vyvýšených oblastech Nového Zélandu nebo Austrálie a v parných a sezónních tropech Oceánie.
Pampeliška se vyskytuje na suchých mýtinách, mezích, v zahradách a jako plevel na plochách. Rostlina je popisována jako nitrofilní druh, což znamená, že upřednostňuje půdy bohaté na dusík. V pozdější době, došlo k rychlému a obrovskému rozšíření pampelišky, protože zmizely bohaté a dobře udržované pastviny a bylina se mohla rychle přesunout do v současnosti neudržovaných oblastí. Kopečky byly kdysi příliš intenzivně upravovány, a v důsledku toho pampeliška kvete v několika kdysi zemědělských oblastech.
Druhy
- Pampeliška zbloudilá (Taraxacum abalienatum)
- Pampeliška zlatožlutá (Taraxacum acervatulum)
- Pampeliška ostrolistá (Taraxacum acroglossum)
- Pampeliška ostrá (Taraxacum acutifidum)
- Pampeliška bronzová (Taraxacum acutifrons)
- Pampeliška Adamova (Taraxacum adamii)
- Pampeliška Stejnolaločnatá (Taraxacum aequilobum)
- Pampeliška špičatolaločnatá (Taraxacum aethiopiforme)
A další..
Jak ji poznat – velikost, barva, vůně
Pampeliška je trvalka, která se vyvíjí do šíře 1-4 cm a může být až 70 cm vysoká (ale obvykle kolem 40 cm). Kořen je dlouhý, mrkvovitý a silný. Přízemní listy jsou kopinaté, okraje jsou poněkud, hluboce zakulacené a vytáhlé, zubaté, 5-45 cm dlouhé, až 10 cm široké a tvoří růžici. Řapík je buď přímý, jednoduchý nebo s párovými křidélky. Lodyha smetánky lékařské je poněkud košatá, narůžovělá, šlachovitá, vzpřímená nebo volná, na níž se vyvíjí listová růžice. Květenství tvoří žluté okvětní úbory o 200 jazykovitých, oboupohlavních květů.
Jak chutná?
Pampelišky jsou obvykle velmi nahořklé a mnohdy chutí připomínají čekanku!
Použití – Pampeliška
Pampeliška kdysi měla spoustu využití. Její účinky si začínáme uvědomovat i dnes a proto ji najdeme v kuchyni a v lékařství!
Účinky bylinky
- Antioxidační účinky
- Protizánětlivé účinky
- Antialergení účinky
- Proti zažívacím problémům
- Při zánětech vylučování soustavy
TIP: Typy alergií a jejich příznaky
Léčba
V lidové medicíně se pampeliška využívá při zánětech vylučovacího ústrojí, zejména při zánětech močových cest a ledvinových kamenech. V evropské farmacii je využití kořene pampelišky jako diuretika a léku na žaludeční potíže, již po mnoho generací. V Kanadě se zase používá výtažek z kořene pampelišky využívaným jako diuretikum, v Asii se využívají jako laxativum, ke zvýšení chuti na jídlo a k podpoře trávení. Některé kultury využívají kořen ve spojení s pampeliškovým latexem proti bradavicím.
V Evropě byl kořen pampelišky využíván po mnoho staletí k podpoře funkce jater, snížení hladiny cholesterolu, snížení krevního tlaku, snížení tělesné hmotnosti u korpulentních jedinců a léčbě žlučníkových potíží. Byla popisována jako diuretikum, purgativum nebo antidiabetikum, které snižuje hladinu cukru v krvi. Kromě toho se využívá i při dalších stavech, jako jsou infekce, obstrukce a zácpy, a využívá tak své antioxidační a protizánětlivé účinky.
Látky z kořene pampelišky působí na nádorové tkáně u potkanů a byly zjištěny i inhibiční vlivy na nádory a metastázy, tímto způsobem se objevuje slibná cesta v léčbě rakoviny. Také byly prokázány vlivy pampeliškového extraktu při léčení močových kamenů a jejich rozpad díky blízkosti saponinových sloučenin. Kromě toho se spekuluje o jistých antialergických účincích.
Bylinka v kuchyni
Využíváme listy srovnatelným způsobem jako u čekanky, což znamená, že jich nemusí být tolik, aby bezchybně doladily chutě míchané zeleně. Skvěle se hodí ve směsi s jinými druhy salátu a lehkým citrónovo-olivovým dresinkem.
Recept – Pampeliška
Pampeliškový salát
- 1 hlávku salátu, 10 dkg mladých lístků pampelišky a potočnice, malá cibule, olivový olej
Listy pampelišky jsou opravdu lahodné a jsou nejlepší možnou volbou pro míchání s hlávkovým salátem. Dodají mu štiplavou chuť. Všechny suroviny nakrájejte a pořádně smíchejte. Podávejte salát s tence nakrájeným čerstvým chlebem.
Pampeliška – pěstování
Díky tomu, že roste jako plevel, není těžké ji pěstovat i u sebe na zahradě – nejspíš už vám roste v trávníku.
Kdy a kde pěstovat?
Rozneste pár semen na místech s přímým slunečním světlem v mírném podnebí.
Zavlažování bylinky
Zavlažování rostliny nemusíte nikterak přehánět. Vytvořte pravidelnou zálivku, kterou dodržujte především v období sucha.
Hnojení, zemina
Rostlinka preferuje spíše klasickou zahradní zeminu.
Sklízení bylinky
Lze sbírat mnoho částí rostliny – kořen rostliny, ale navíc v četných lékopisech je „lékařskou“ částí rostliny Radix Taraxaci. Kořen se nejlépe sbírá na jaře v březnu a dubnu (před rozkvětem). Po umytí se suší ve stínu, na slunci nebo pod umělým sušením při teplotách kolem 50 °C. Význam sušení je velký, protože vlhký kořen rád plesniví. Suché kořeny naopak mohou být napadány červy a myšmi, proto je kladen vysoký důraz na vhodné uskladnění v hermeticky uzavřených nádobách.
